!Ukázky z knih!Minulý týden vydalo nakladatelství Fantom Print první knihu série Donal Riordan od britského autora Johna Meaneyho. Akční fantasy nazvaná Píseň kostí slibuje propojení mysteriózního thrilleru a temného hororu. Přečtěte si z ní ukázku.
Ilustrační foto Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
První dva akty byly opět magické. Během přestávky se Donal prošel hledištěm a navštívil zákulisí. Všechno se zdálo být v pořádku.
Ne. Podívej se znovu.
Měl totiž pocit, jako by prostě opakoval nacvičené pohyby. Šlo o vážnou věc. Proto se vrátil zpátky a cestou si změřil každého kulisáka a herce. Zkontroloval můstek nad jevištěm i oponu. Do hlediště se vrátil po vnitřním schodišti a prohlédl všechny lóže.
Vše se pořád zdálo být v pořádku.
Tleskal spolu s ostatními; a když čtvrtý akt skončil nevyhnutelnou smrtí prince Turola, byl ještě smutnější než dřív. Princovo tělo leželo na kamenné lavičce, na které vyznal lásku lady Arle. Diva se postavila a otočila se tváří k publiku.
Rozpřáhla doširoka ruce a spustila árii. A vtom se to stalo.
Vzduchem prolétlo něco černého. Všichni v publiku ztuhli.
Donal nezareagoval.
Malá skupina zpěváků na jevišti, princovi zrádní spojenci, ztuhla jako sochy… ale diva dál pokračovala v srdcervoucí árii a vůbec si nevšimla, že se něco děje.
O vteřinu později ale první tři řady diváků vstaly jako jeden člověk, jako jedno tělo. Přední řada vykročila a následující dvě se začaly vyprazdňovat do uliček. Jejich kroky duněly do rytmu.
V árii zazněla falešná nota.
Trans. Musím…
Když stojící lidé opustili svá křesla, celé shromáždění, asi sto mužů a žen, udělalo krok vpřed. A další.
Vypadalo to jako začátek nějakého děsivého tance.
…ho zlomit.
Sto lidí, uhranutých a s prázdným pohledem v očích, kráčelo vpřed. Hudba utichla a diva zmlkla. Stála celá ochromená: nikoliv čáry, nýbrž strachem.
Tohle se stalo v ostatních divadlech. Jedna část Donalovy uvězněné mysli si uvědomila, že všechna hlášení a články, které četl během přípravy na úkol, lhaly. Moc dost velká na to, aby uhranula sto lidí na veřejnosti, byla dost mocná i na to, aby změnila vzpomínky svědků.
Něco uvnitř Donala cvaklo.
NE.
Zdálo se mu, jako by zvuk cítil, jako by mu v hlavě scvakla dvě dřívka, jak zafungoval protitransový výcvik. Z těla jako by mu odpadly vrstvy ledu a najednou byl volný.
Pohni se.
Donal přidřepl a rozhlédl se po hledišti, ale všichni – také jeho muži včetně Petrova, který měl být před transem teoreticky zaštítěný – seděli ztuhle na místě.
Pohni se, hned.
Orchestr se nehýbal. Ale stovka lidí postupovala vpřed. Donal proběhl volným prostorem, skočil do orchestřiště a vrhl se k jevišti.
Zdálo se, jako by to bylo znamení: všichni hudebníci se otočili k Donalovi, upřeli na něj mrtvé oči a začali se po něm natahovat. Uhodil loktem do spánku cellistu, odkopl z cesty houslistku a chytil se okraje jeviště.
Vyšvihl se nahoru, kopl do šmátrajících rukou a překulil se do dřepu.
„Pojďte! Marie!“
Křestní jméno vytrhlo divu z ochromení. Těkala pohledem sem a tam, v panice lapala po dechu a šouravými kroky couvala. Princ za ní se posadil a ostatní účinkující udělali krok vpřed.
Do prdele.
Donal přiběhl k divě, chytil ji okolo pasu a řekl: „Musíme utéct. Rozumíte?“
„Ano…“
Chtěl jí říct, aby přestala dýchat tak mělce, ale něco, možná pěvecký výcvik, ji přimělo zhluboka se nadechnout a uklidnit se. Skopla si z nohou boty.
„Kudy?“
„Doleva.“
Donal držel divu okolo pasu, když utíkali z jeviště a zákulisím, kde se je pokusil chytit kulisák. Donal mu vrazil loket pod bradu. Pak už prchali dolů ze schodů k požárnímu východu. Donal dveře kopnutím rozrazil.
Venku je čekala tmavá ulička, ale tři muži se po nich natáhli zezadu – kopiníci z předchozí scény – a popadli divu za šaty.
Donal se bleskurychle otočil, udeřil nejbližšího muže do krku – mám ho – a muž padl k zemi. Další se ale blížili ze stínů. Druhého Donal nakopl do kolena, podlomil mu tak nohu, chytil ho za hlavu a stočil ho do strany.
Diva zápasila s posledním mužem, ale Donal vytrhl z podpažního pouzdra magnus a praštil ho do temene. Muž se svalil na zem.
„Pojďte.“
Ze země se po nich natáhla ruka – jeden z padlých mužů – ale Donal na ni dupl. Ozvalo se vlhké křupnutí. Vzápětí už vlekl divu k východu.
Venku v uličce přidřepl. Muž, který procházel okolo jejího ústí, se zachvěl a ztuhle vykročil jejich směrem.
Uhranutý.
U Thanata. Jak daleko se můžou čáry šířit?
