!Exkluzivní rozhovor!Jana Ozoráková, scenáristka několika dosti nákladných českých filmů, se v exkluzivním rozhovoru rozpovídala nejen o nově chystané výpravné fantasy Poslední z Aporveru a klasice Válce s mloky, ale i o budoucnosti českého filmu.
Jana Ozoráková je jedna z mála českých scenáristek, Zdroj: archiv J. Ozorákové
Jste scenáristkou relativně nákladných českých filmů. Sci-fi román Karla Čapka Válka s mloky i nová fantasy Poslední z Aporveru budou filmy bohaté na počítačové triky a efekty, což ve filmové tvorbě znamená velká vydání. Je náročné psát scénář s tímto vědomím?
Měla jsem veliké štěstí, že mi zatím nikdo rozpočtem nesvazoval ruce. Nejvíc ze všeho se snažím, aby příběh a postavy dokázaly v lidech vzbudit emoce.
Jana Ozoráková vystudovala rozhlasovou a televizní dramaturgii a scenáristiku na DiFa JAMU. V roce 2003 získala Hartley Merrill Prize za doposud nerealizovaný scénář k filmu Kruh. V roce 2007 pak následně byla nominována na Cenu Sazky – opět však nerealizovaný scénář k filmu Prostě si žít. Od roku 2007 je externí dramaturgyní a scenáristkou dětských pořadů ČT a také spoluscenáristka fantasy Poslední z Aporveru. Zároveň je i scenáristkou připravovaných a očekávaných filmů Válka s mloky a Ježíšci.
Jak vůbec takový váš scénář k filmu vzniká? Kde berete nápady a inspiraci?
Více jak polovinu dobrého scenáristy dělá schopnost vnímat svět kolem sebe. Odkoukávat ho a odposlouchávat a pak už to chce jen trošku fantazie a ten odkoukaný a odposlouchaný svět si přikrášlit a nebo ho zhoršit. Všechno je o schopnosti – což bude znít jako strašné klišé – snít. Snít a vymýšlet si. Být jako dítě, které může porušit cokoli, co není proti etice. A nakonec i ta se nechá ve filmu, třeba prostřednictvím záporáků.
Je velký rozdíl mezi tím, psát scénář k filmu s menším množstvím počítačových triků a naopak s velkým množstvím efektů?
Pro mě osobně v tom žádný rozdíl není. Nejdůležitější je, jak už jsem říkala, aby fungoval příběh a postavy v něm.
Filmový svět hodně poznamenala atmosféra novosti kolem filmu Avatar, což je také snímek bohatý na počítačové efekty. Myslíte si, že se Poslední z Aporveru můžou stát takovým českým Avatarem?
Já bych Aporver a Avatar nesrovnávala. Aporver je apokalyptická pohádka až moralita, i když doufám, že jeho výtvarný svět nadchne stejně jako svět Avataru.
Poslední z Aporveru budou podle ilustrací úchvatní, Zdroj: Actor’s Runway Agency
Jak na vás všeobecně působí nové filmy? Často se teď točí remaky. Nebojíte se, že prostě není co psát, že scenáristé nemají nápady?
Neřekla bych, že scenáristé nemají co psát nebo že jsou horší než kdykoli před tím, jen se trochu změnil filmový průmysl a film vůbec. Dnes se více než na výpovědní hodnotu hledí na to, jak, kolik a na kom film vydělá – což je ta největší chyba. Naštěstí se pořád najdou rebelové, géniové či blázni, kteří tomuhle diktátu nějak vyklouznou. Takové filmy mám ráda.
Na druhou stranu nebudu lhát, že si někdy nezajdu na filmový výrobek v pravém slova smyslu a se vší tou pop-cornovou parádou kolem a že si ho neužiju. I tyhle filmy jsou potřeba. Jen by ty první neměly zanikat na jejich úkor. A jak na mě nové filmy působí? Já osobně beru film jako malý zázrak, a tak když se z nějakého důvodu nepovede, vlastně mě to mrzí, ale neposmívám se. Vím, co práce za tím je. Chovám k filmům úctu. K novým i starým a i k těm špatným, byla-li za nimi touha něco sdělit.
Jak u scenáristy probíhá natáčení jeho filmu? Objevíte se například někdy na filmovém place? Nevadí vám, když se režisérovi například něco na vašem scénáři nelíbí, a tak to prostě vyškrtne?
Tomáš Krejčí je režisér, který scenáristu na place přímo vyžaduje, takže když točíme spolu, jsme téměř v denním kontaktu. Práce s Tomášem je hodně týmová a člověk se strašně moc naučí. Máte možnost komentovat filmový plakát, jít do střižny, vyjádřit se k filmové hudbě, k výkonům herců, k jejich obsazení. Takovou svobodu nikdo jiný nedává a já jsem za to vděčná. A jestli mi nevadí, když režisér ze scénáře něco vyškrtne? Tohle se člověk musí naučit nebrat osobně.
[youtube_660]http://www.youtube.com/watch?v=KKGH3FvFbL4[/youtube_660]
A co Válka s mloky, ke které jste také napsala scénář – jedná se o klasiku, ve školách je to povinná četba… Nebojíte se případného neúspěchu? Může se na vás snést vlna kritiky, že takhle to rozhodně nemělo vypadat. Něco podobného bylo již dříve vytýkáno F. A. Brabcovi za jeho Máj…
Naše Válka s mloky není doslovná adaptace knihy. Děj se neodehrává v Čapkově současnosti, ale v paralelní realitě, ve které se nikdy nenarodil Adolf Hitler. Největší hrozbou jsou mloci a víc než mloci sami lidé a jejich touha po mamonu, který nesou i (nebo hlavně) války. Čekám, že se najde spousta odpůrců a kritiků, ale také doufám, že film mnohem víc lidí osloví a že se jim bude líbit. Nejdeme proti Karlu Čapkovi, ale ani v jeho šlépějích, prostě se snažíme kráčet vedle něj. Maximálně si ho vážíme, ale nebojíme se mít vlastní názor.
Jana Ozoráková
Celkem zajímavé téma v Česku je také filmová pohádka. Točí se jich mnoho, ale dle nejen mého názoru nejsou tak kvalitní. Máte jako scenáristka nějaký recept jak tento žánr probudit? Aby se pohádky vrátily tam, kde kdysi byly – ke vtipu a laskavosti Tří oříšků pro Popelku, Pyšné princezny a mnoha dalších.
Na pohádkách, o kterých mluvíte, je strašně moc vidět radost z vyprávění a víra v něj. A nejen ve vyprávění, ale v celý film, což je víc než polovina úspěchu.
Zvláště ženská část příznivců fantasy nyní navštěvuje kina kvůli dalšímu dílu Twilight ságy – Rozbřesk. Čím se jak knihám, tak posléze i filmům podařilo tak silně oslovit tolik čtenářů a diváků? A jak se podle vás, kolegyně z branže, podařilo Melisse Rosenberg popasovat se scénářem tak sledovaného díla?
Upír se zamiluje do jedné z nejobyčejnějších dívek, popře kvůli ní veškerou svou přirozenost a je té dívce bezmezně oddán. To je přece nádherný sen, který touží snít davy. Knížky Twilight mám ráda a přiznám se, že jsem je přečetla jedním dechem. Na filmech, což jistě není vina Melissy, mi trošku vadí přílišná a okatá snaha co nejvíc vydělat.
Na co se v poslední době v práci i v životě nejvíce těšíte?
Asi na chvilku klidu, kdy mě nebude honit žádný deadline a já si všechno, včetně psaní, budu prostě báječně užívat.
