Jerry Oltion
Američan, narozen 1957, žije s manželkou v Eugene ve státě Oregon. Sci-fi literatuře se věnuje už téměř třicet let a za tu dobu publikoval více než stovku povídek a řadu románů. Jeho dosavadním největším úspěchem byla novela Ponecháno na místě (Abandon in Place, č. Fantasy & Science Fiction 04/1998), která roku 1997 získala Nebulu.V češtině autorovi vyšla ještě trojice povídek, z nichž Žranice (Stuffing) a Vodní svět (Waterworld) jsou součástí antologie Extrémní science fiction (The Mammoth Book of Extreme Science Fiction, č. Triton 2009) editora Mikea Ashleyho, třetí povídka Navatar (The Navatar) se objevila v magazínu Fantasy & Science Fiction 02/2006. Překladu se dočkaly také dvě knihy, na nichž se Oltion částečně podílel, Vetřelec / Aliance (Intruder / Alliance, č. Knižní klub 1996) a Maverick / Lidstvo (Maverick / Humanity, č. Knižní klub 1996). Všechny čtyři příběhy se odehrávají v Robouniversu stvořeném spisovatelem Isaacem Asimovem, Oltion je autorem částí Aliance a Lidstvo. Kromě psaní se ve volném čase věnuje astronomii.
Povídka Venku (Outside the Box) má svou reálnou předlohu. Jerry Oltion ji napsal v roce 2007 poté, co byl jeden oregonský environmentální aktivista odsouzen coby terorista za akt veřejného protestu. Jeho prohřeškem bylo žhářství v prodejně s automobily, v níž zapálil několik off-roadů. Ačkoliv v příběhu na žhářství nedojde, ani její hrdina se nechová tak, jak od něj společnost očekává.
Překlad: Jakub Ehrenberger
Ilustrace: Ondřej Jan Kosnar
Když se dvojice ozbrojených policistů vynořila z přetlakové komory, aby jej dotáhla zpět do habitatu, Todda to ani příliš nepřekvapilo. Koneckonců, ukradl jeden z tlakových obleků. Nečekal sice, že ho chytí tak rychle, ale věděl, že stát se to může.
S očima stále ještě mžourajícíma před silným slunečním svitem se naposledy podíval na měsíční krajinu. Poblíž východu z podzemního habitatu vířil šedivý písek pod koly bezpočtu stavebních strojů a solární kolektory formovaly strnulé černé siluety. Ještě za nimi viděl jemně zakulacené prohlubně starých kráterů, které v měsíční půdě zely neporušené po tisíciletí. Mohl spatřit přesně tutéž scenérii, dokonce přesně tutéž mnohokrát spatřil na obrazovkách venkovních kamer, jenže stát tam venku jen s hledím přílby mezi ním a samotným povrchem bylo mnohem bezprostřednější. Mnohem skutečnější.
Zapnul si přijímač. Jeho přílbu okamžitě zaplnily překřikující se hlasy, které ztichly až poté, co jim odpověděl: „Dobře, dobře, však už jdu.“ Otočil se a šoural se zpět do přetlakové komory. Jeho kroky byly těžší, než kolik bylo pro kradený oblek předepsáno. Velkolepý průzkum povrchu trval sotva patnáct minut. Nejspíš dostane podmínku a jeho RFID čip označí Mladistvá delikvence, dokud mu nebude osmnáct. A to jen kvůli tomuhle.
„Stálo to za to,“ prozradil poldům.
„O tom pochybuju,“ odpověděl mu jeden z nich. „Jste v pořádném maléru.“
„Kvůli půjčení skafandru?“ zapochyboval Todd. „Vzpamatujte se. Vždyť je už ani nikdo nepoužívá. Jsou úplně –„
„Jste obviněn z neodůvodněného smrtelného ohrožení,“ zarazil ho policista. Dorazili ke komoře a oba strážci zákona vstoupili jako první.
Todda na moment napadlo utéct, jenže to by se dostal do skutečných potíží. „Ohrožení koho? Sebe?“ zeptal se, když je následoval dovnitř. Dveře se zavřely a vzduch začal unikat do místnosti zhruba velikosti výtahu. Chvíli trvalo, než jeho oči přivykly tlumenému světlu.
Polda mu záhy odpověděl: „Ohrožení sebe, nás dvou a celého záchranného týmu, který čeká uvnitř pro případ, že by se venku někomu z nás něco stalo.“ Tón jeho hlasu se se zvyšujícím se vnějším tlakem snižoval. Toddovi to nedávalo žádný smysl. Skafandry bez ohledu na tlak vydržely celou jednu atmosféru. Jenže pak ten druhý policajt hluboce vydechl a Todd si uvědomil, že oba muži byli z pobytu venku pěkně nervózní. Rozhodně jim to nepřišlo jako dobrodružství. Vnímali jen to riziko.
„Bojíte se vakua,“ poznamenal.
„My se nebojíme ničeho,“ podotkl ten druhý policajt. Potom Todda popadl za paži a postrčil jej dozadu, jako by právě tohle mělo dokázat jeho odvahu.
Vnitřní dveře přetlakové komory se uvolnily. Poldové chlapce postrčili do přípravné místnosti, kde stál dobrý půltucet dalších lidí ve skafandrech s přílbami v rukou nebo na stolech. Do jednoho zírali na Todda jako na nějakého vetřelce. Dokonce i fízlové si sundali helmy a čuměli.
„Teď byste měli vidět svý obličeje,“ zakřenil se Todd. „Vždyť jsem jenom vylezl ven.“
V místnosti byla jediná osoba, která neměla na sobě ochranný oblek. Žena, asi ve věku jeho matky, jejíž výraz se hodně podobal tomu matčinu ve chvílích, kdy Todd něco provedl. „Radila bych vám, abyste byl zticha,“ řekla. „Už tak jste ve slušném průšvihu.“
„Co jste zač?“
„Alicia Stayton, advokátka. Specializuji se na případy škod spáchaných mladistvými.“
Todd se rozesmál. „Tohle si myslíte? Že šlo o nějaké poškození majetku? Hele, slečno, chtěl jsem jenom jednou za život vypadnout ven z habitatu. Neměl jsem v plánu kvůli tomu všechny tady zvednout ze židlí a už vůbec jsem nezamýšlel způsobit nějakou škodu.“
„Co jste si myslel, že tím dokážete, když vylezete ven?“ ozval se jeden z poldů.
„Na to neodpovídejte!“ varovala ho právnička.
„Nechtěl jsem tím dokazovat vůbec nic,“ odvětil Todd. „Chtěl jsem jen vidět krajinu na vlastní oči. Cítit tu svobodu tam venku.“
„Svobodu?“ zamračil se fízl.
„Jasně, svobodu,“ potvrdil mu Todd. „Víte, co svoboda znamená, ne? Bývali jsme svobodní, dokud se každej nezačal bát svýho vlastního stínu. Četl jsem o tom v knížce.“
„Buďte zticha!“ zvýšila hlas právnička. „Nemáte ani ponětí, v jakém nebezpečí jste.“
„Kvůli tomu, že mluvím o svobodě? Kvůli tomu, že si jí chci trochu ukrást pro sebe?“ Pohlédl na dvojici policistů, záchranný tým za nimi, a potom mu to došlo: „Ááá. Už to chápu. Tak o tohle ve skutečnosti jde, nemám pravdu? Podlomil jsem vaši autoritu. No tak, do toho. Získejte si ji zpátky.
Zatkněte mě. Dostaňme to do zpráv. Donuťme lidi, aby znovu mluvili o svobodě. Za chvíli tu nebude dost poldů, aby nás všechny dokázali udržet uvnitř.“
Dvojice fízlů na sebe navzájem pohlédla. Záchranářský tým udělal několik kroků zpět. Všichni naráz, jako kdyby si to dlouho cvičili.
Advokátka se lekla: „Ne! Vždyť on to tak vůbec nemyslel.“
„Jak nemyslel?“ ozval se Todd.
Polda, co ho předtím chytil za paži, se zeptal: „Vy jste měl v úmyslu svým nelegálním činem ovlivnit vládní politiku?“
„Neodpovídejte!“ snažila se právnička. „Máte právo nevypovídat!“
Todd pohlédl na fízla. Výraz v obličeji toho chlápka se mu vůbec nezamlouval. Jenže Todd byl ještě před chvilkou venku. Něco, o čem už prakticky nikdo ani nepřemýšlel. Nemohl si to odpustit. „Nějaké drobné ovlivnění by vládní politice vůbec neuškodilo.“
„Já se vám snažila pomoct,“ povzdychla si advokátka. Otočila se k záchranné četě, zabočila do chodby a odspěchala pryč.
Polda vytáhl svou pistoli z pouzdra. „Tohle je řeč teroristů, mladíku. Snažit se ovlivnit vládní politiku za pomoci protizákonných činů, zvláště takových, které ohrožují životy jiných lidí – taková je definice od roku 2007.“
Pozvedl zbraň. Todd se pokusil zakřičet Počkejte!, jenže z jeho hrdla se vydralo jen zavřeštění. Hlaveň zbraně vypadala tak obrovská, že by se mu do ní vešla celá hlava.
Já chtěl přece jen na chvilku ven, pomyslel si.
V ten okamžik se konec pistole rozzářil jasněji než Slunce.
„Outside the Box” by Jerry Oltion.
Copyright © 2008 by Jerry Oltion. First published in Analog Science Fiction & Fact, July/August 2008. Republished as an audio podcast on the Starship Sofa website, November 2008. Published in the Czech translation by permission of the author.
Copyright © 2010 for the Czech translation by Jakub Ehrenberger
