Od dětství se zajímal o astronomii, stejně jako otec se stal vojenským pilotem a v roce 1978 se podíval do kosmu. Vladimír Remek právě oslavuje 35. výročí svého úspěchu.
Sojuz na oběžné dráze Země. Zdroj: NASA
Díky této cestě do vesmíru drží Vladimír Remek několik prvenství v kosmonautice. A také díky ní nastartoval svoji politickou kariéru.
Pilotem jako otec, s velkou příležitostí
Vladimír Remek se narodil 26. září 1948 v Českých Budějovicích, jeho otec byl dlouholetý velitel letectva, proto Remkova cesta jasně vedla na Vyšší letecké učiliště v Košicích, v letech 1972 – 1975 studoval na Vojenské letecké akademii J. A. Gagarina v Moskvě. Po návratu chvíli působil u letectva, ale v roce 1976 přišla možnost splnit si sen.
Sovětský svaz tehdy nabídl státům Varšavské smlouvy možnost účastnit se jeho kosmického programu a vyslat tak do vesmíru některého ze svých občanů. U nás bylo vybráno 24 vojenských pilotů, z nichž se do Moskvy dostal Remek a jeho náhradník Oldřich Pelčák. Ti se připravovali ve Hvězdném městečku spolu s dalšími kandidáty z NDR a Polska.
Remek byl nakonec vybrán do posádky se zkušeným astronautem Alexejem Gubarevem a Pelčák s N. Rukavišnikovem. Podmínky přijetí byly přísné a Remek, který si v mnoha testech vedl výborně, musel zhubnout 12 kg. Obě posádky trénovaly na let do kosmu, ale do poslední chvíle nevěděly, kdo skutečně poletí a kdo bude jen náhradník.
Sověti určili, že do vesmíru poletí Remek
Nakonec se Sověti rozhodli pro Remka s Gubarevem. Dodnes se spekuluje, proč byl vlastně vybrán Remek před ostatními. Poslat v té době astronauta z východního Německa by určitě vyvolalo rozruch, zejména z politických důvodů. Poláci nedosahovali tak dobrých výsledků při testech práce v časové tísni a ve stresu. Nabízí se i možnost, že to bylo jakési drobné vyrovnání za srpen 1968. A nakonec Sověti dávali přednost vojákům v kosmickém programu a Pelčákův kolega z posádky Rukavišnikov jím nebyl, na rozdíl od Gubareva.
Svoji roli mohl sehrát i Remkův původ, otec Slovák, matka Češka, zastupoval tak obě části Československa. Velkým plusem byla také podstatná účast Československa v programu Interkosmos.
Remek s Gubarevem tak odstartovali z Bajkonuru 2. března 1978 v lodi Sojuz 28. Na oběžné dráze se spojili se stanicí Saljut 6, kde strávili téměř osm dní. Setkali se tam s dalšími dvěma astronauty, J. Romaněnkem a G. Grečkem, kteří stanici obývali. Pro lidi v Československu to byl šok, protože informace o misi byly utajovány a zpráva o prvním československém astronautovi se objevila až po startu. Rozhlas oznámil, že se tak poprvé dostala československá vlajka do vesmíru, což ale nebyla pravda. Tu s sebou vzal už dříve americký kosmonaut československého původu Eugen Cernan.
Remek trpěl ve stavu beztíže nevolností
Na palubě Saljutu 6 Remek prováděl experimenty připravené českými vědci. Zkoumal tak například rozmnožování řas, psychický stav posádky nebo měřil okysličení tkání astronautů. Bohužel na přístroji, který tyto údaje měřil, se vyskytla závada napájení. Posádce se jej podařilo opravit, ale experiment nebyl kompletní.
Československá televize přichystala přímý přenos tiskové konference ze Saljutu a na Remkovi bylo vidět, že není v pořádku. Strávil dlouhou dobu v Sovětském svazu, a proto chvílemi hledal správná česká slova. Navíc trpěl nevolností ze stavu beztíže jako většina kosmonautů, kteří byli v kosmu poprvé. Avšak Remek byl první, kdo otevřeně popisoval svoje pocity. Sovětští kosmonauti se báli, že přijdou o možnost letět do vesmíru znovu, když přiznají nevolnost.
Remek s Gubarevem se málem stali i vesmírnými zubaři. Posádka, která měla se zuby problémy, nakonec ale ošetření odmítla.
Posádka Saljutu 6 si ještě před startem Sojuzu 28 stěžovala na bolesti zubů. Remek a Gubarev proto 14 dní před startem podstoupili rychlokurz zacházení se zubařskou vrtačkou. Když to Romaněnko s Grečkem zjistili, raději ošetření odmítli. Remek v Saljutu udělal 125 obletů Země a po 7 dnech 22 hodinách a 17 minutách se bezpečně vrátil s Gubarevem na Zemi.
Od letectví přes armádu, kosmonautiku, obchodní vztahy s Ruskem až po politiku
Remek se stal 87. člověkem ve vesmíru, byl členem první mezinárodní posádky a stal se prvním kosmonautem, který nebyl z USA nebo Sovětského svazu. Evropská vesmírná agentura jej označuje jako prvního evropského kosmonauta.
Československo se tak stalo teprve třetí zemí, která vyslala člověka do kosmu. Po návratu si Remek užíval slávu i obdiv, dostal ocenění Hrdina Sovětského svazu s Leninovým řádem a Hrdina ČSSR s řádem Klementa Gottwalda. Také obdržel medaili za službu vlasti a byl mu udělen čestný titul letec-kosmonaut ČSSR. Astronomové z hvězdárny v Kleti po něm i po O. Pelčákovi pojmenovali planetku. V roce 1979 vydal knihu o svém životě a cestě do vesmíru Pod námi planeta Země.
Remek si vybudoval úspěšnou armádní a později politickou kariéru. Dokonce ho komunisti chtěli jako prezidentského kandidáta.
Po návratu působil především v armádě, vystudoval Vojenskou akademii Generálního štábu v Moskvě, byl zástupce velitele protivzdušné obrany státu v Brně, v roce 1995 odešel do výsluhy s hodností plukovníka. I když byl členem KSČ už od roku 1967, musel v roce 1990 vystoupit. Pro vojáky to bylo nařízené zákonem.
Po armádní kariéře pracoval jako obchodní zástupce ČZ Strakonice pro Rusko, později byl generálním ředitelem společnosti CZ-TURBO-GAZ v Nižném Novgorodu. Působil i na českém velvyslanectví v Moskvě. Od roku 2004 je evropským poslancem za KSČM a zde platí za velkého odborníka na Rusko a technologie, zejména navigace Galileo. V roce 2012 odmítl nabídku komunistů na kandidaturu na prezidenta České republiky, ovšem v současné době se spekuluje nad jeho jmenováním velvyslancem v Moskvě.
