!SPECIÁL!Autor, který je uváděný jako protagonista kyberpunku, který kombinuje tento žánr s mnohem starším a oblíbenějším. Raymond Chandler by se divil, kam se jeho hrdina všude dostal. Řeč bude o jenom ze (skoro) stálých autorů české sci-fi, Petru Hetešovi.
Petr Heteša Zdroj: archiv Petra Heteši
Petr Heteša se narodil ve Šternberku roku 1959. Jak už to tak mezi spisovateli bývá, ani on netušil, že se v budoucnu stane vydávaným a uznávaným autorem. Nevěděl to ani v kolíbce, ani na gymnáziu v Břeclavi, kde už začínal psát první nesmělé básně (ale kdo ne?) a moc o tom neuvažoval ani na ČVUT v Brně. Během vysokoškolských studií sice pokusy o literaturu údajně byly, ale bylo to psaní do šuplíku.
První krok za publikováním učinil až ve svém zaměstnání – pracoval jako architekt a takto se živí dodnes – kde společně s Karlem Veverkou sesmolili první povídku, kterou poslali do literární soutěže na Parcon v roce 1984 (nedopadla moc dobře – 13. místo), ovšem už tehdy se objevil Hetešův zájem o počítače, technologie a toky dat. Rok na to oba autoři těsně před uzávěrkou vytvořili Nečistou hru, se kterou se umístili ve stejné soutěži na třetím místě. Každý zvlášť povídky nepsal, ale pouze čas od času (většinou před uzávěrkou soutěže vyhlašované na Parconu) se sešli a rozpracovali celou povídku. Spolu s Veverkou spolupracoval Heteša až do plyšového roku 1989, kdy je pracovní povinnosti od sebe oddělily. Petr Heteša si založil vlastní firmu, která jej živí dodnes.
Ze spolupráce těchto autorů vzešla krom povídek i dnes již legendární kniha Těšíme se na vás, což byla původně samostatná povídka vydaná nakladatelstvím Leonardo v roce 1988. Následně vyšla s povídkou Bruster jednotná kniha v nakladatelství Ivo Železný v roce 1991. Oběma autorům vyšla také kniha s ryze kyberpunkovým názvem Sítě, kanály a stoky (Winston 1989), v níž figuruje počítačový technik, kterého někdo vysvobodí z vězení a dotáhne do Monopollisu, města narvaného technologiemi. Stejně jako Hetešovi současní hrdinové, i tento se pomalu, ale jistě začne prokousávat složitým systémem až na úplný vršek společeské pyramidy k tomu, kdo tokům informací vládne.
Z dalších povídek obou autorů už zmíníme jenom zajímavě pojmenovanou povídku QUAG, která vyšla nejprve v Kočasu z roku 1990 a poměrně nedávno znovu v antologii Ondřeje Jireše Čas psanců. Až do roku 2003 pak následně již sám Heteša psal a publikoval povídky v antologiích Mlok a jedna dokonce vyšla v časopise ABC (Mončičák a Čičmunda, ABC 1990, č. 20). Pak na dlouhou dobu nic.
Ke psaní se znovu vrátil po čtyřech letech. Časopis Pevnost v roce 2005 přišel s novým nápadem, jak dodat čtenářům více fantastiky až přímo domů a navázal spolupráci s nakladatelstvím Wolf Publishing (zde mimo jiné publikoval svoji první knihu i Petr Schink) a vznikla edice Pevnost. Tím se otevřela cesta pro mnoho nepříliš známých autorů i autorů, kteří již jméno mají. Heteša byl jedním z nich a v roce 2007 mu vyšel román Šest diamantů rozdělený na dvě knihy – Šedozelené oči Ley Lynseyové a Obrysy a stíny, ve kterých se čtenáři spolu se zkrachovalým novinářem Rogerem Dalmontem zapletou do hrátek s monopolním gigantem ComSystémem. A vše začíná tak krásně Chandlerovsky – je teplé odpoledně, že by se dalo krájet a prodávat jako laciný stavební materiál, kouř z cigaret se líně plazí vzduchem a hlavního hrdinu navštěvuje PPVN (pohledná panička v nesnázích). Hrdina na nabídku pochopitelně kývne a začíná pátrání a série honiček po výborně vykresleném městě. Příběh sám je recyklovaný, ovšem díky Hetešově umu a originálnímu, ryze kyberpunkovému městu, získává jistou úroveň.
Ve stejné edici, ale již po výměně nakladatelství na současnou Epochu, vyšla také Láska až za hrob. Toto mezidobí musel mít autor v nějaké silné oblibě právě novináře, protože i zde figuruje jako hlavní hrdinka studentka žurnalistiky. Před čtenáře je tu opět postaven klasický příběh korporace, reprezentované jedním, dvěma pohůnky v saku, proti kterým stojí osamocená hrdinka, která má podle anotace jen: „pár halucinogenů, podivných přátel a mnohdy nepochopitelnou odvahu.“
Hetešovy knihy se také dočkaly i vydání v jiném, samostatném, nakladatelství. V Brokilonu autor tvrdil, že Démoni jsou věční. Tím se zcela vychýlil ze svého literárního záběru. Jeho všechna předchozí díla více, či méně koketovala s kyberpunkem, ovšem tímto se přenesl do zcela jiné sféry, ve které však zůstal Hetešův základní stavební kámen každého příběhu – detektivka Chandlerovského typu (i s drsnými hláškami). Celý děj se odehrává ve městě Baltimore, které se dostalo do názvu Hetešovy dlouho očekávané druhé knihy v Brokilonu, Nevermore Baltimore. Kniha zatím nevyšla, ale můžeme se těšit, protože obálka slibuje mnoho.
K nakladatelství Epocha se Petr Heteša letos také vrátil se svou novou, opět kyberpunkové, tetralogií s jednotným názvem Cybrain. Letos už vyšla Spousta času na smrt a před nedávnem i Závěrečný účet. V této sérii jakoby Heteša už ztrácel ze svých schopností vymyslet originální příběh. Ano, opět se v ryze originálním prostředí odehrává jak Hetešou, tak jinými stokrát omletý příběh. V prvním díle to bylo zkousnutelné, ovšem nyní se tato tradice již začíná přejídat.
Petr Heteša se nesmazatelně zapsal do historie české sci-fi a vlastně i detektivky. Stal se ikonou, jejíž knihy i s odstupem času sice nenabízejí přehnaně originální zápletky, ale vždy se v nich skrývá poctivá literární práce s příběhem a prostředím a čtenář v záplavě titulů již ví, že (krom Závěrečného účtu) na něj bude v Hetešových knihách čekat pořádná detektivka staré školy, od které toho zase tolik čekat nelze.
