Tak trochu se dalo čekat, že s premiérou Nového měsíce přinese prosincová Pevnost haldu romantikou zhypnotizovaných upírů, takovým malým překvápkem od týmu Tomáše Němce je však i množství jiných hororových bytostí, které na vás vykouknou bezmála z poloviny nového čísla.
O upírech jen s česnekovým náhrdelníkem
… tedy alespoň takový mi přišel pohled pevnostní redakce na téma ságy Stmívání, když sice dala vzdychající milostný trojúhelník na obálku, ale na tematickou dvoustranu umístila jen lehce odtažité a přívětivé preview Ladislava Loukoty na nový snímek. A já to nakonec i chápu. Přece se těm náctiletým fanynkám museli v Pevnosti nějak zavděčit, když do lednového čísla se chystá recenze Jiřího Pavlovského (slintám, slintám…).
Podobně profesionálně jako předchozí autor, to vzal i Filip Gotfrid, když se na třech stranách rozepsal o všemožných upířích literárních dílech. V co největší stručnosti, abychom toho stihli co nejvíc, se podíváme nejen na takové ikony jako G. R. R. Martin, Dan Simmons či Stephen King, ale i na jiné a mnohem zběhlejší spisovatele.
Pokud pomineme klasickou recenzi Petry Neomillnerové na Upíří deníky, poslední věcí, která se v nové Pevnosti týká zubatých krvesajů je první povídka, dílko z pera Filipa Gotfrida s prozaickým názvem Upírka. Čtrnáctistránkový text nás zavádí do Prahy, ta se však našemu hlavnímu městu ani trochu nepodobá. Text se odehrává v několik desítek let vzdálené budoucnosti, v níž Prahu ovládly mnohasetmetrové věžáky postavené svérázným způsobem na základech historických budov. A svérázná je vlastně celá povídka, ve které autor nezaměnitelným, velice zajímavým a příjemný stylem líčí jednu bizarní podrobnost svého světa za druhou. Dohromady skládají sugestivní prostředí, podpořené detektivní zápletkou ve středu s postavou, jež bych označil za variaci hlavního hrdiny Alberta Kudělky, který se přestěhoval do sousedství japonského anime Helsing. Jediné, co jinak výbornou povídku kazí, je už od začátku předvídatelný konec a lehká nelogičnost závěrečného vyústění. (Křehkému pohlaví by mohl vadit i autorův mužský úhel pohledu, mně jako chlapovi naopak přidává ještě koření navrch.)
Do hrobek neuléhají jen upíři. Zombies strike back!
Tak trochu to vlastně může vypadat jako znouzectnost, že jsem vybral jako druhou skupinu ze smrti se navrátivší zetlelá těla, když vlastně okupují jen dvojici článků. Ale nedalo mi to, hlavně protože si to tahle verbež zaslouží.
Astonova literární dílna se loučí. Tomáš Němec v úvodníku (a Martin Šust v Literárních novinkách) ne nadarmo hodnotí uplynulý rok, v Pevnosti se totiž chystají změny. Kromě workshopu nebudou už například ani úvodníky Dechu draka. Ale zpět k Ondřeji Neffovi a zombíkům. Dinosaur české sci-fi si na rozloučenou připravil dvojici povídek o oživování mrtvých, jednu jako reakci na povídku Vojty Plesáka z minulého čísla a druhou zase jako svou příhodu s křečkem. Snad nemusím zmiňovat záruku kvality, koneckonců sám pořád ještě hloubám, jestli ten 28. říjen byl vymyšlený, nebo skutečný…
Druhým zástupcem menšiny zombíků je Daniela Mičanová se svou povídkou Hřbytovní kvýtí (ano, nezbláznil jsem se, ty ýčka tam opravdu jsou). Méně známá, ale zase zkušená autorka nám předkládá klasický příběh o rodině, která se přistěhuje do moravské vesnice, aby se tu setkala s… přečtěte si sami, s kým. Poměrně ohraný námět zdařile podporuje deníkový styl vyprávění (tj. sledujeme děj skrze deníkové zápisky různých hrdinů), který se zpočátku soustředí hlavně na nejmladšího člena rodiny, obtloustlou devítiletou Nikol. Dalšími body k dobru jsou bezvadně vystavěná atmosféra a ne moc rychlé, ale přesto výborně zvolené tempo zápletky, která se pomalu rozvíjí ve své zdánlivé krátkosti. Jedinou chybu povídky bych viděl ve faktu, že dvojice devítiletých holčiček si stěží bude psát deník (tuplem takhle podrobný a v prvním případě i spisovný), ačkoliv se text zdařile snaží napodobit vyjadřování blízké jejich věku.
A množství jiné, ale stejně zajímavé havěti
Slovo havěť je na místě hned z několika důvodů. Jednak se jedná o poměrně hojný zástup jedinců, jednak jsou to místy opravdu bizarní stvoření. A to ať už mluvíme o zdivočelém Cujovi Stephena Kinga (tradičně kvalitní Perly z moře fantastiky od Jiřího Popiolka), oživlých městech Pavla Renčína (obsáhlý nezapomenutelný článek Františky Vrbenské), Droodovi Dana Simmonse (Literární novinky), Sandmanovi Neila Gaimana (tamtéž), či Celebritách Ondřeje Neffa (opět tamtéž).
Pokud vás místo literární teorie zajímá praxe, konkrétně zbytek prosincových povídek, čekají na nás ještě dva kraťasy. Jeden najdete v povídkové sekci pod názvem Čekání na Zephyra, druhý v hráčském doupěti ze světa Magicu. Americký autor Tobias S. Buckell nám v prvním z nich předkládá typickou weird zápletku i svět, kterou bych spíš než v Pevnosti očekával v Magazínu F&SF. Jeho podzimní číslo se ale v Tritonu stejně jako to letní trochu zaseklo, takže Martin Šust propašoval zřejmě tento krátký úlovek do Pevnosti. Dobře vystavěnou povídku psanou příjemným jazykem kazí jen trochu nevyužitý konec, který se dal ale od začátku čekat.
O magicových Temných tajemstvích Jana Adama se toho dá říct ještě méně. Zajímavý text ničím zásadním neobohatí, ale poslouží jako příjemná exkurze za jedním ze sférochodců, stejně jako jsme měli možnost už v jednom z minulých čísel.
A havěti stále ještě nebylo dost. Z herní rubriky na vás vykoukne hlavně prastará asterionská rasa z jeskyně napsané pro Gamecon, objeví se ale i svět WarCraftu v Miniatures Game i v Boardgame a jako perličku Martin Šust vyzpovídal autora Střepů snů. PC hry Karla Wolfa si pro sebe tentokrát ukořistil Radek Friedrich s další recenzí na Dragon Age: Prameny. Ale co, tahle hra si to zaslouží.
A zajímavou havěť nalezneme samozřejmě i ve filmu. Tou asi nejpřitažlivější jsou modraví obyvatelé planety Pandora z filmu Jamese Camerona Avatar, neurazí ale ani DVD seriálu Moonlight, nebo zprávy z kina o 2012 a Ať vejde ten pravý. V Anime rubrice se Alexandra Pavelková podívala v rychlosti na lehce emo snímek Peiru Kokún.
Za zmínku stojí i reportáž Jana Kuděly z německého Spiel ’09 & Comic Action, tradičně kvalitní a zajímavý článek Natálie Martínkové ze série Věda ve fantazii (tentokrát na téma Cena vnoučat), střelecká Magie Petry Neomillnerové (spolu se sloupkem Síla potlesku), LARP jako dárek od Petry Lukačovičové a první díl rubriky Profíci radí od spisovatele, povídkáře a známého knihovníka Míly Lince.
Celkově se prosincová Pevnost dost povedla a patří k těm letošním lepším kouskům a to i přesto, že Stmívání a jeho fenomén zrovna dvakrát nemusím. Jak bude Lukáš Vaníček skomírat nad druhou částí Boje o Domhan Dáši Hábové si budete moci přečíst v brzké době. Já se bohužel musím přiznat, že co se pevnostních knížek týče, hrubě nestíhám a stále na mne čeká Štvanice Antonína Thurnwalda. Tady vidíte tu oddanost recenzenta ke svým čtenářům, když raději odbavuje recenze na nové tituly, než aby četl knihy za své vlastní peníze…
