S odstupem jednoho roku po vyhlášení prvního ročníku literární soutěže Fantastická povídka vydává tehdejší finalista Radovan Kolbaba svůj knižní debut. Nejen o něm se rozpovídal pro FANZINE.cz.
Radovan Kolbaba a jeho knižní debut s názvem Pevnost zoufalství
Prvně ti musíme jménem celé redakce pogratulovat k úspěchu; v prosinci ti vychází jako finalistovi naší soutěže Fantastická povídka knižní debut s názvem Pevnost zoufalství. Příběh se odehrává v prostředí herního světa Asterionu. Můžeš ho krátce představit pro ty, kteří vůbec nevědí, o co jde?
Asterion je svět sloužící jako prostředí pro hraní her na hrdiny, jako je například Dračí doupě. Vyšlo k němu již přes deset modulů zaměřených na vše možné od náboženství přes obchod po jednotlivé geografické oblasti. Z jeho prostředí také čerpá už osm knih od Zbyňka Kučery Holuba a Jana Galety. A brzy přibudou dvě další. Jedna od Haniny Veselé a jedna ode mě.
Už dříve jsi napsal několik povídek z prostředí Asterionu. Čím tě tento svět zaujal či pohltil?
Asterion je skvěle vymyšlený v tom, že přestože má svoje neustále se vyvíjející události, dané historické souvislosti atd., je velice otevřený pro nejrůznější dobrodružství, ať už herní či literární. Díky tomu, že ho tvoří dva obrovské kontinenty se spoustou rozmanitých oblastí, najde si v něm to své takřka každý.
O čem jsi psal tentokrát?
Napsal jsem příběh několika postav, které jsme s kamarády vymysleli pro naše herní potřeby. Ty charaktery si však v mojí hlavě žily čistě po svém a úplně kašlaly na to, co jsme jim původně namysleli. Můj příběh je o dvou bývalých dobrodruzích, ženě a muži, kteří se po letech musí znovu dát dohromady, aby zachránili někoho, na kom jim oběma velice záleží. Nejenže při tom musí překonat minulost, která je rozdělila, ale jak už to tak bývá, připletou se k mnohem závažnějším událostem.
Jak dlouho jsi knihu psal?
Samotné psaní mi zabralo kolem půl roku. Během dalšího půl roku jsem ale knihu různě přepisoval a opravoval podle vlastního uvážení i podnětů zvenčí.
V čem je hlavní rozdíl při psaní románu oproti povídce?
V rozsahu a délce psaní. Nečekaně. (smích)
Samozřejmě je příběh složitější a vystupuje v něm více postav. Pro mě osobně byl ale největší rozdíl v tom, že během povídky mám v hlavě hrubý obrys příběhu, který víceméně dodržím. Tady se mi asi ve čtvrtině stalo něco, co jsem vůbec nepředpokládal, ale co si vyžádala logika příběhu, který se tím totálně změnil. Jenže jak tvrdí Stephen King (a hromada dalších spisovatelů): „Příběh je šéf.“
Obálku i kresby uvnitř knihy ilustroval Roman Kýbus. Jak probíhala spolupráce s ním? A jak jsi s výsledkem spokojen?
Spolupráce probíhala přes e-mail, a protože je Roman hodně vytížený, musel jsem se občas trochu připomenout. Stálo to ale rozhodně za to. Osobně si myslím, že je Roman nejlepší český fantasy ilustrátor a malíř a moc jsem si přál, aby to byl on, kdo mi namaluje obálku. Dal jsem mu zadání, jak bych si obálku představoval, ale výsledek mi vyrazil dech. Vypadá mnohem lépe, než jsem se odvážil doufat. A co se vnitřních ilustrací týče, shodli jsme se s nakladatelem, že tři budou stačit, ale dostal jsem jich šest. Mohu tedy říct, že Roman Kýbus pracuje na 200 %. (smích)
Už dřív jsi přišel s Asterionem do kontaktu, dokonce jsi pořádal několik LARPů na toto téma. Jak taková akce vypadá?
Spousta čtenářů FANZINE.cz patrně na nějakém tom LARPu byla a ostatní vědí minimálně to, že je to takový dračák naživo s obalenýma klackama místo zbraní. Hlavně je to ale příležitost odreagovat se hraním osudů někoho jiného. V našem podání ale Asterionské LARPy připomínaly spíše mix víkendové akce pro mládež s dřevárnou. Rok od roku se ale stále více podobaly skutečnému LARPu a několik posledních ročníků byly LARPy se vším všudy.
Sám ses objevil tuším i v nějakém traileru na Asterion vysvlečený do půli těla jako válečník. Věnuješ či věnoval ses nějakému bojovému sportu? Bude nějaký trailer i k tvé knize?
No jo, no. Sice na to nemám fyzické parametry, ale vždycky jsem si chtěl zahrát Conana… Bojové sporty jsou můj největší fyzický koníček. Osobně jsem velký příznivce bojových umění a vyzkoušel jsem vše možné od reálné sebeobrany přes MMA po Capoeiru. Nejdéle jsem se ale věnoval shaolinskému Wu-shu, až jsem si z toho odrovnal kolena. Nejsem ale žádný bojovník, jen trochu aktivnější fanoušek.
Trailer patrně nebude, ale kdo ví, třeba k další knize…
Naši čtenáři asi ví, že jsi v prvním ročníku Fantastické povídky uspěl jako finalista se dvěma povídkami. Se sci-fi povídkou Planeta (5. místo a Cena poroty) a fantasy Rozsévač smrti (12. místo). Sledoval jsi letošní ročník soutěže? Která povídka tě nejvíce zaujala?
Soutěž jsem sledoval zpočátku a dokonce jsem rozepsal jeden soutěžní příspěvek. Udělalo mi radost, že zájem o Fantastickou povídku je stále ohromný a že to JWP (spisovatel a porotce soutěže Jiří Walker Procházka – poznámka redakce) nezabalil. (smích)
Četl jsem i několik finálových prací, ale jen pár.
V mailu jsi mi napsal, že v době, kdy jsi uspěl ve Fantastické povídce, se na tebe obrátili s nabídkou napsat knihu, a že věříš, že právě úspěch v naší soutěži ti otevřel dveře. Jakou roli tedy naše literární soutěž sehrála v tvém psaní a vydání knihy?
Těsně po vyhlášení prvního kola mi napsal Zbyněk Holub, pogratuloval mi a čistě omylem mi nabídl, že bych mohl napsat knihu z asterionského prostředí. Osobně si myslím, že o žádný omyl nešlo a že první místo v rozřazovacím kole mi pomohlo trochu na sebe upozornit. Což samozřejmě zvyšuje šance, že vám potom jednou i něco vydají.
Tvé úspěchy ve Fantastické povídce ale nejsou jediné, které tě dovedly až k prvnímu románu. Jak dlouhá byla tvá cesta?
Příležitostně píšu asi deset let. Nejsem zrovna grafoman, takže jsem toho tolik nenapsal, ale většinu jsem se od začátku snažil udat. Ať už do amatérských sborníků, kam jsme psali s kamarády, nebo do literárních soutěží. Ostatně díky nim může člověk nabrat zkušenosti a upozornit na sebe. Je také potřeba sbírat reakce a kritiku ze všech stran, protože právě to vám pomůže se zlepšovat. Postupně jsem se probojoval do soutěžních sborníků, jako jsou například Drakobijci či Fantasy 2009. Jedna povídka mi vyšla v Pevnosti a dvě v herních sbornících Hry s příběhem.
V čem ty osobně tedy vidíš největší plus literárních soutěží?
Každý úspěch či pozitivní reakce mi dodávaly motivaci k dalšímu psaní. Ostatně úspěch ve Fantastické povídce a zájem asterioňáků o knihu mě nakopnul natolik, že jsem napsal Pevnost zoufalství. (smích)
Radovan Kolbaba
Narodil se roku 1983 v Brně, v němž bez větších obtíží žije dodnes. V rámci svého zaměstnání idealisticky háže od pondělí do pátku hrách na zeď v jedné z brněnských středních škol. Mimo práci převážně skáče kolem jednoroční dcerky, která mu při psaní tohoto textíku nosí nejrůznější předměty a nenechá ho se soustředit.
Fantasy si oblíbil již asi ve dvanácti letech, kdy se dostal k dílu JRRT. O řadu let později díky Miroslavu Žambochovi a Koniáši překvapeně zjistil, že existuje něco jako česká fantastika, již se občas snaží obohatit svými výtvory. Mimo jiné se podílel na organizaci LARP akcí Asterion na motivy českého fantasy světa.
Do soutěže Fantastická povídka zaslal hned tři příspěvky, přičemž ten, kterému věnoval nejvíce pozornosti, se nedostal ani mezi 77 nejlepších. Jinak se svými výtvory obtěžuje porotce již přes pět let, čímž se nesnaží dosáhnout zhoršení jejich mentálního zdraví, ale zlepšení svých psaveckých schopností a pokud dcera dovolí, má v plánu v tom pokračovat.
