Nejproslulejší letecká arkáda nabízí v dalším díle celou řadu inovací. Perfektní grafiku, skvělou hratelnost a tradičně naprosto přiblblý příběh. Proč však jeho béčkovost vůbec nevadí se dočtete v recenzi na TOPZINE.cz.
Assault Horizon je plný leteckých bitev kořeněných výbuchy, efekty a aerosolovými mraky vysokooktanového leteckého benzínu Zdroj: vydavatel hry
Ace Combat je opravdu zaběhnutou herní sérií leteckých arkád, nikoli simulátorů. V posledních měsících jeho pozici monopolu narušila snad jen Tom Clancy se svým H.A.W.X. Zároveň se dosti silně inspiroval herní značkou Call of Duty a snaží se ze všech sil maximalizovat od ni převzaté elementy. Zdůrazněna je osobnost pilota, hlavní postavy hry, a objevují se také mise s útočnými helikoptérami, on rail mise ve vrtulníku typu Black Hawk vyzbrojeným kulometem připomínající akce na arkádových automatech.
Se stereotypem lze bojovat taky neviditelnými bombardéry B1 či B2. V jedné z misí je nutné provést pumový útok na jaderná sila nepřítele. Přestože jsou mise poměrně různorodé, časem se však opakují a některé jsou až zbytečně dlouhé. Hráči tak časem mohou pocítit nežádoucí frustraci způsobenou příliš podobnými misemi.
Promakané cutscény
Briefingy mezi jednotlivými misemi funguji jako hlavní nositel veškerého děje, a poměrně úspěšně. Jedinou výtkou může být až extrémní okatost. Od hráče se očekává pouze přílišná pasivita, neboť dialogy jsou extrémně přímočaré a postavy velice čitelné. Dá se však od amerických pilotů á la Top Gun čekat něco jiného?
Příběh hraje na rozdíl od předchozích dílů mnohem významnější roli a není zasazen pouze do fiktivních států, což hře velmi prospělo.
Hlavní charakter je ovlivněn nočními můrami a podstatnou úlohu hraje minulost. Příběh je sám o sobě plný klišé dotažených do extrémů, a béčkovostí se rovná třeba staré filmové klasice Red Dawnu, ve kterém sověti napadnou Spojené státy. Teroristická skupina má v rukou ničivou zbraň s devastujícími účinky podobnými výbuchu menší jaderné hlavice, a vyhrožuje světu. Záporáky nemůžou být nikdo jiní než Rusové.
Ace Combat se s nudou snaží bojovat i helikoptérami. Ne však úplně úspěšně
Nádech béčkovosti podporuje ještě správně velkolepá, militaristická hudba. V komplexním pojetí hry to ale funguje parádně. Odměřenost by nebyla na místě.
Samotná tuctovost příběhu snad v tomto příběhu ani nevadí. Ace Combat vždycky šokovalo extrémním množstvím nesmyslných příběhových peripetií, a tak je třeba ho chápat. To, že mají afričtí teroristé k dispozici opravdu desítky letadel, nevadí. Koho by pak hráči sestřelovali? Filmy s Arniem rozvíří intelektuální debaty až po několika pivech, a přesto je má každý rád. Hlavní těžiště herních kvalit totiž leží v její hratelnosti a až oddechové stravitelnosti.
Těžiště jménem hratelnost
Ta je naprosto perfektně vyladěná a ihned se jí bez problémů přizpůsobí i nováčci. Během klíčových momentů se hra stopne a jedinou možností, jak pokračovat, je následovat vytyčené úkony. Jak by se dalo u arkády čekat, hratelnost je perfektně intuitivní a i přes využití téměř všech tlačítek na ovladači velice přirozená.
Jediné nepohodlí působí možná až příliš veliký model zobrazeného letadla. To zabírá až zbytečně moc obrazovky, a minimálně začátečníkům může působit problémy ve viditelnosti. Její snížení se pohybuje někde okolo dvaceti procent, což je dost.
Velmi chybí možnost přibližovat či oddalovat kameru, hráč má na výběr jen ze tří klasických pohledů běžně známých třeba ze závodních her.
Hra samotná je především o grafice, hratelnosti a leteckých soubojích jeden na jednoho
Fakta, že letadlo se i po drobném ťuknutí o zem či budovu fyzikálně odrazí s jen částečným poškozením, a že je schopné nést i několik stovek raket, nelze brát jako negativum. Bez těchto věcí by to nemohla být arkáda. Možná jen to vrážení do překážek nemuselo být řešeno až tak extrémně.
Rozhlédni se, času dost
Nejpodstatnějším a nejlépe provedeným aspektem hry je bezesporu její grafická stránka. Je totiž výborná. Na druhou stranu to nelze chápat jako bůhvíjaké překvapení, jelikož otevřený prostor s malým množstvím umožňuje zejména na konzolích vytvořit i stále slušně vypadající objekty, na jejichž modelování lze použít větší počet polygonů. Modely všech letadel jsou fantasticky propracované, včetně nadprůměrně dobře vypadajících kokpitů, možná snad i lepších než u závodů Forza 4 pro Xbox 360.
V některých pasážích hry má hráč možnost ovládat pohled některé z postav. Grafika totiž vypadá naprosto parádně – samotná zem, postavy a interiéry budov.
Solidně je zvládnutá hra stínu a barev, až hráč může nabýt dojmu, že jde o nějakou FPS střílečku. Tyto exkurzy podkreslují a doplňují atmosféru zvláště ve vypjatých psychických situacích.
Podstatným faktorem kvality a budování věrné atmosféry je také realisticky zpracovaný zvuk. Ten v ničem nezaostává za hollywoodskými trháky s leteckou tematikou.
[youtube_660]BNYWO8RrdPE[/youtube_660]Snad největší devizou hry je obří počet vojenské techniky. Hráč si může zalétat třeba v arzenálu strojů z období Studené války, ale také ve strojích existujících třeba jen ve fázi prototypu. Zastoupeny jsou téměř všechny známé modely letadel, včetně například Čechům dobře známých gripenů.
Verdikt
Ace Combat je zábavnou hrou, která se snaží oslovit široké spektrum hráčů. Možná až přílišná arkáda nabízí na úroveň značky nadprůměrný příběh, v globálu byť silně béčkový. Daří se jí naopak pozvolna zlepšovat kvalitu v oblasti hratelnosti a grafiky úměrné hardwarové výkonnosti konzolí. Pro fanoušky letectví vlastnící konzole by měla být hra jasnou volbou, a to nejen díky desítkám modelů letadel.
Jednou ze slabin je občasná zdlouhavost misí navozující pocit stereotypu, který se úplně nepodařil odstranit i přes obratné využívání cutscén a interaktivních videí.
Hodnocení: 80 %
Klady: Grafika, hratelnost, množství letadel
Zápory: Stereotypní mise, do extrémů dotažené pojetí arkády
