2 fotky 
Po tříleté pauze se editor Ondřej Jireš konečně vrací s českou antologií historické fantasy. Tentokrát se spolu se šesti domácími autory zaměřil na vrcholný středověk, výsledek je ale docela sporný.
Sbírka obsahuje i rozsáhlou novelu z dob křížáckých tažení. Autor: Jan Doležálek
Antologií Krvavá čest navazuje editor Ondřej Jireš na předcházející svazek z volně propojeného cyklu povídkových sbírek Fantastická historie. První kniha s názvem Memento mori v sobě spojovala konec středověku a novověku, hned na první pohled upoutala pevnou vazbou a reprezentativním vzhledem a vysloužila si vavříny jak od čtenářů, tak od kritiky. Nová antologie nezaostává ani o krok a všichni jí prorokují velký úspěch. Mají ale pravdu?
Zvučná jména neznamenají kvalitu
Celou knihu otevírá text Leonarda Medka, který čtenáře zavádí do doby, kdy na území Českého státu ještě vládli zrádní Přemyslovci. Ti zničili rod Vršovců, jež po sobě nechal jednoho mladého šlechtice, který neuprchl k sousedům do Polska, ale ukryl se svou pravou rukou v divočině a osnuje pomstu za pomoci temných sil. Ty mu navíc pod ruku přihrají vikingskou výpravu, jež se mu uvolí pomoci. Ačkoli má povídka Leonarda Medka uvěřitelné historické reálie, promyšlenou zápletku i tu správnou atmosféru, chybí jí cosi hlubšího, co by ji skutečně učinilo hodnou toho, aby si ji čtenář zapamatoval. Navíc působí spíš jen jako krátký úryvek z delšího příběhu, který Medek zatím ukrývá v šuplíku.
Ondřej Jireš
Jedna z výrazných osobností české fantastické scény se narodila v roce 1983 a vystudovala žurnalistiku na pražské Univerzitě Karlově. Sám sice nic nenapsal, stojí ale za zrodem webu Fantasy Planet a působil jako redaktor v nakladatelství Triton nebo Argo. Především ale sestavil kolem desítky významných českých antologií jako Legendy české fantasy (v současné době se připravuje druhý svazek), Hvězdy české sci-fi, sbírku městské fantasy Pod kočičími hlavami nebo Písně temných věků, jejichž nové vydání by mělo vyjít v první polovině roku 2012.
To novela Martina D. Antonína, autora mnoha svérázně humoristických textů, by si zase zasloužila o pár stránek zkrátit. Třebaže má příběh mladého českého šlechtice, který se vydává do Palestiny získat kus země, jež měl zdědit po svém křižáckém otci, správnou atmosféru i věrné historické reálie prosté Antonínova obvyklého špičkování, sto čtyřicet stran se na takový příběh zdá příliš mnoho. Hlavní zápletka sice má velmi vtipné antonínovské zakončení, často ale ustupuje do pozadí, aby si autor mohl hrát s historickými reáliemi na vojáčky a templáře. Nutno dodat, že Antonín alespoň dokázal do detailů prokreslit své postavy a nechat je mluvit v dynamických dialozích.
Přečtěte si i další články o historické fantasy
Podobnými neduhy trpí i povídka Alexandry Pavelkové a text Jana Č. Galety, které obsahují opět věrné reálie, ale nepříliš originální nápady a docela očekávatelně se vyvíjející zápletky. To z obou textů dělá přinejlepším mírně nadprůměrné kusy. Oba se sice čtou příjemně, člověk se u nich ovšem ptá, zda tohle je opravdu to nejlepší, co dokáže (slovensko)česká fantasy z doby vrcholného středověku nabídnout.
Dva proti všem?
Jako protiklad k méně kvalitním kouskům Krvavé cti na druhou stranu silně vystupuje Vilma Kadlečková se svým originálním uchopením legendárního příběhu o Robinu Hoodovi. Ten má hned několik zvláštností: vypráví ho Malý John, z něhož Kadlečková udělala tisíciletého druida, který je až po uši zamilovaný do prastaré bohyně. Autorka píše starým jazykem, který mnoho čtenářů jistě nestráví, ale který dodává celé povídce magickou atmosféru, jež člověka po pár stránkách vtáhne dovnitř. Jako třetí zvláštnost postavila Kadlečková celý příběh na odvěkém konfliktu nového se starým. Ve výsledku se tak jedná o výtečné dílo, které se sice čte o něco hůře a k němuž člověk nutně potřebuje znalost základního příběhu Robina Hooda, ale které představuje nejlepší kousek celé sbírky.
Kadlečkové ovšem na paty šlape Pavel Renčín se svým příběhem z Itálie sužované morovou nákazou, která si nevybírá. V příběhu, jenž představuje českou fantasy variaci na postapokalyptickou Cestu Cormaca McCarthyho se jedna zkrachovalá existence plouží selhávajícím světem a zcela náhodou na sebe v ulicích toskánské Sieny nabírá malého hladového chlapce. Přestože atmosféra se silnými hororovými prvky tu masivně zastiňuje cokoli jiného (včetně očekávatelného konce), povídka uhrančivého Pavla Renčína jednoznačně patří k tomu lepšímu, co má Krvavá čest nabídnout.
Měla větší potenciál
Navzdory své prvotřídní výpravě (už padlo slovo o výborných předmluvách ke každému dílu?) působí nová česká antologie historické fantasy od Ondřeje Jireše dost rozpačitě. Skoro jako kdyby editor nemohl nikoho z českých autorů přesvědčit, aby mu odevzdal nějaký dobrý text.
Z pouhých šesti povídek, které mají představovat to nejlepší z české historické fantasy (a že je to u nás silný subžánr), jsou čtyři z nich jen lehce nadprůměrné, a to musel Jireš ještě jeden z nich přeřadit do Krvavé cti z jiné své antologie. Pavel Renčín a Vilma Kadlečková sice reputaci zbylé čtveřice napravují, to ale nic nemění na tom, že Krvavá čest měla mnohem silnější potenciál.
Název: Krvavá čest. Editor: Ondřej Jireš. Nakladatel: Triton, 2012. Počet stran: 368. Doporučená cena: 298 korun.
