RECENZE: Assassin’s Creed 3 naplnil očekávání. Je to prostě bomba

Letošní rok uzavírá další kapitolu herních dějin. Assassin’s Creed, jedna z nejoblíbenějších sérií posledních let se nachýlila ke konci. Podařilo se ukončit historickou ságu s úctou, nebo se záměr redukoval na trapnou patriotickou agitku? Čtěte recenzi na GAMEZINE.cz!

Fanoušci kultovní hry Assassin’s Creed se po letech čekání dočkali vytouženého konce obrovského eposu o spolku asasínů, kteří hájí dobro skrze ostří svých na zápěstí skrytých čepelí. Nejnovější díl, přesunuvší se v čase do období Americké války za nezávislost, na sebe upozornil především obřím hypem, který zasáhnul tištěná i internetová média, billboardy a další komunikační kanály i v České republice.

Obří marketingová kampaň však nemusí být nutnou známkou kvality. Patriotické motivy zlé jazyky nabádaly k tvrzením, že půjde o bezduchou agitku vytvořenou pro americký trh.

Na úvod je nutné podotknout, že mezi vlastní sebeprezentací a skutečnou podstatou titulu je diametrální rozdíl. Assassins Creed 3 se totiž nese v naopak ještě více kritickém až naturalistickém duchu, než tomu bylo v dnes již pozapomenuté jedničce. Francouzský úhel pohledu vštípený sérii publisherem Ubisoft je prostoupen v každém coulu kamenné dlažby měst na východním pobřeží Severní Ameriky.

Už žádné datadisky

Hra neopustila linii vytyčenou koncepty svých prequelů, základ zůstal v tom nejlepším zachován, přičemž je zde vidět výrazný odklon od série datadisků v podobě AC: Brotherhood a AC: Revelations, a opravdu strmý návrat k druhému dílu, což s sebou nese výrazné oživení série.

Hráči mají možnost osahat si postavu Connora opravdu zevrubně ještě před jeho narozením. Pomalá, možná až zbytečně vleklá expozice hráče postupně seznamuje s prostředím koloniální Ameriky, v níž postupně doutná pomalu se šířící plamínek nespokojenosti s vládou Koruny. Neoddiskutovatelným pozitivem je nejen kvalitní historický exkurz, který i jinak laxnímu Evropanovi umožní pochopit veškeré souvislosti, ještě podstatnějším elementem je však sonda do zázemí hlavní postavy.

Nepřehlédněte: VIDEO: Far Cry 3 se v hraném traileru stylizuje do podoby dokumentu

Postupné seznámení s rodiči a pohnutým osudem hlavní postavy, jenž jako indiánský míšenec vyrůstá v jedné domorodé vísce, vytvoří mezi hráčem a postavou Connora zvláštní, ale nesmírně důležité pouto.

Hlavní postava může v určitých aspektech budit kontrovezi, v porovnání s populárním Eziem jde totiž o poněkud chladného, místy však impulzivního a paradoxně mlčenlivého míšence, jehož geny bohužel nepřevzaly předchůdcovo charisma. Ačkoli se tento nepříliš lichotivý výrok nabízí, jde o silně relativní záležitost, neboť na druhou stranu působí jako archetyp moudrého, životem ošlehaného indiána, který postupně zjišťuje, že osud jeho kmene i národa je lhostejný jak kolonistům, tak Britům.

Tváří v tvář vlastní nepřízni osudu tak přece nemůže vtípkovat či házet sexuální narážky jako horkokrevný Ital Ezio.

V mnoha ohledech, nejen těch charakterových, hra připomíná legendární Tanec s vlky, ve vojensko-strategických aspektech zase Emmerichova Patriota.

Na druhou stranu hra přinesla i široký výčet změn, především se jí nevyhnula drobná vlna zjednodušení. Život se nyní doplňuje automaticky, v boji pomaleji, mimo něj rychleji. Poněkud jednodušší je také systém boje, kdy je z Connora relativně namasená vraždící mašina. Nelze však říci, že by se projevil syndrom zvaný Call of Duty, zvláště pokud se hráči během kampaně snaží plnit všechny nepovinné questy, může se z procházky růžovým sadem stát tvrdý oříšek.

Čtěte také: Angry Birds: Star Wars představuje Datha Vadera a Obi-Wana

Primární změnou je především rozsáhlý a otevřený svět východního pobřeží budoucích Spojených států, hra svojí rozlehlostí a charakterem značně připomíná legendární Red Dead Redemption. Hráči mohou lovit divokou zvěř, prozkoumávat okolí, hledat stránky roztroušeného almanachu Benjamina Franklina, či sbírat pírka divokých ptáků.

Ruku v ruce s rozsahem světa se však zvyšuje koncentrace bugů, kterých je ve hře velké množství. Občas se stává, že hráči narazí na zaseknuté zvíře či postavy procházející zdmi, někdy se skupina vojáků zase jen tak vytratí. V tomto dílu jde o poněkud smutnou premiéru, na druhou stranu jde o mnohem menší výskyt, než v případě srovnatelně rozlehlého a fantastického RPG Skyrim.

Vrací se také správa sídla, které je možné postupně rozšiřovat a obstarávat, byť je tato funkce výrazně změněna.

Hráči postupně plní drobné questy, na jejichž základě do oblasti jeho usedlosti míří kolonisté, které jej postupně pomáhají zúrodňovat. Systém je kvůli tomu výrazně složitější a zdlouhavější, což může především zmlsaným konzumentům akčních her vadit. Mnohem horší je také vydělávání prostředků realizované skrze obchodování s konvoji, které je extrémně zdlouhavé a nudné.

Vzhůru, bukanýři!

Změnou, respektive nejpovedenější novinkou jsou jednoznačně námořní bitvy. Hráči mohou skrze příkazy ovládat vlastní galéru, ať už se to týká manipulace s plachtami sloužícími pro změnu rychlosti, či rozkazy dělostřeleckým týmům. Přesně tohle je něco pro nostalgiky kdysi vyrůstající na Ostrově pokladů s Charletonem Hestonem v roli Johna Silvera.

Jako jeden z nejkladnějších aspektů lze bezesporu hodnotit příběh, který nelíčí svět osmnáctého století černobíle. Díky němu získává série zcela jiný rozdíl. Většina questů je pak poměrně nápaditá a rozhodně jen tak neomrzí. Díky tomu se herní doba pohybuje v řádu čtyřiceti hodin bez vedlejších questů, samozřejmě díky dalším DLC se toto číslo ještě výrazně navýší.

Výrazně lépe působí Desmond a jeho rovina příběhu odehrávající se v současnosti. Z flákače a po barech se poflakujícího loosera se stal sympaťák, který se ve starobylém vaultu snaží najít klíč k záchraně světa. Pasáže v současnosti jsou nyní kratší, ale zato intenzivnější.

Nesmyslná hopsání v Animu naštěstí zůstala zapovězena.

Hra se částečně některými změnami lehounce odchýlila od původního kurzu, jedná se spíše o výraznou příběhovou záležitost, čímž utrpěly elementy stealth zabijáka snášejícího se z nebes. Díky tomu hra však kvalitněji graduje a v tu správnou chvíli přijde snad až kulervoucí spád.

Verdikt

Krédo Assassínu se změnilo, je o něco akčnější a dynamičtější. Příběh nabral na dramatičnosti, už však není tak výrazně černobílý. V mnohém nastavuje zrcadlo současné společnosti a vyvrací naivní báchorky o čestných amerických patriotech. Americký styl a vizuál se spojil s evropským myšlením, čímž vznikla jedna z nejkvalitnějších her posledních let.

Společné pozadí dobývání Ameriky okořeněno solidní porcí námořních bitev a postupná gradace jsou lehce negativně vyvažovány postavou snílka Connora s kamennou tváří. Stále jde o jednu z nejoriginálnějších a nejkvalitnějších her, která důstojně zakončila jednu z nejklíčovějších kapitol herního průmyslu.

Hodnocení: 90 %

Klady: Rozlehlost, snaha o objektivitu, naturalismus, historizující přístup, dynamika, příběh, výprava, námořní bitvy

Zápory: Bugy, lehké zjednodušení, charisma hlavní postavy