RECENZE: Binary Domain je slušná střílečka, kterou zradil scénář

Konzolová střílečka Binary Domain měla rozvířit vody zaběhnutých herních sérií. Pokud by příběh nezačal ztrácet drive již po dvou hodinách hraní, snad se z ní klidně mohlo stát i překvapení jara. Čtěte recenzi na TOPZINE.cz.

Binary Domain je exkluzivní střílečkou z pohledu třetí osoby určenou výhradně pro herní konzole. Svým pojetím se především v akčních ohledech podobá hrám Socom: Special Forces či Mass Effect.

Snad nejbližším bratránkem je pecka pro Xbox 360, Gears of War 3.

Představte si blízkou budoucnost. Ledovce skutečně roztály a z pevniny zbyla přibližně jen třetina. Lidstvo muselo povstat z popela, v čemž mu vydatně pomohli roboti poslušně plnící rozkazy svých nadřízených. Společnost se proměnila v kastovní systém a v Japonsku zvítězili izolacionističtí nacionalisté.

Terminátor bez Arnieho

Děj hry Binary Domain je zasazen do nepřívětivé budoucnosti, ve které jsou roboti běžnou součástí lidské společnosti. Jaké je však překvapení státníků, když se objeví již třicet let existující android, jenž o svém syntetickém původu nikdy nevěděl. Podobní špehové mohou být infiltrováni v jakékoli části společnosti či veřejné funkci, a ani o tom nemusí vědět. Stopy vedou do téměř hermeticky uzavřeného Japonska, kam se hráč musí se svou předdefinovanou postavou vydat.

Ačkoli jsou některé prvky v příběhu velice povedené, ať už občasný morální přesah v podobě kritiky chudoby či otázek života a jeho vlastního chápání, hlavní dějová linie začíná po slušném počátečním tahu na branku svůj dav a míří směrem k lehkému nadprůměru. Autoři nedávají hráči téměř žádný prostor k vydechnutí a každou chvíli se přihodí nějaká nečekaná nehoda ústící v útok desítek nepřátel.

Souboje s bossy jsou skvělou vsuvkou do jinak lineárního postupu hrou. zdroj: binarydomain.com

Pár emotivně laděných cutscén pak výsledek jenom lehounce obohacuje o snad až filosofický kontext, bohužel jde z celkového pohledu pouze o několikaminutovou záležitost.

Poměrně velmi strohý a úzkoprsý level design řeší svoji extrémní linearitu přítomností desítek nepřátel. Přílišný pocit omezenosti je však mistrně kompenzován různorodým charakterem jednotlivých levelů. Bezhlavé střílení do všeho, co se hýbe, doplňuje adrenalinová přestřelka na vysokorychlostní dálnici či honička na vodních skútrech.

Autoři nedokázali odolat prolínání žánrů a do hry na rozdíl od velmi podobných Gears of War implementovali RPG prvky. Za kredity získané za likvidaci nepřátel lze vylepšit zbraně celé party.

Naprosto zbytečné rozhovory

Hlavní postava není nikdy sama, hráč si pokaždé může vybrat, koho si pro další misi vybere s sebou. Spolubojovníci patří spíše k těm nadprůměrným, aktivně se účastní soubojů a jsou schopni hráčův charakter i léčit. Vývojáři se pokusili o vyšší míru osobitosti skrze možnosti relativně častých rozhovorů. Hráč tak může reagovat na nejrůznější, často sarkastické hlášky svých parťáků.

Bohužel se však nijak neprojevují na příběhu a nejdou přeskočit, takže se z husťárny stává už po půlhodině strašně otravná nuda.

Boj nepřináší příliš originálních prvků, ale vývojářskému týmu se podařilo poměrně slušně namíchat pel mel funkčních prvků ze všech podobných stříleček. Ve spojení s opravdu velice povedenou grafikou s trošinkou japonského ducha jde o nadprůměrnou akční zábavu. Optimálně načasované jsou souboje s bossy a promakaná je i technická stránka hry.

Přestřelky s nepřátelskými roboty se stávají velmi stereotypními

Framerate sice poklesává v několika pasážích hry, ale nejde o nic zásadního. Vzhledem k možnosti rozstřílet nepřátelského androida na opravdu hodně malých cucků je dostatečnou omluvou. Samozřejmostí je velmi intuitivní systém krytí.

Nelze se však zbavit pocitu, že vzhledem k ústřednímu motivu a některým sugestivním prvkům jde jen o slabý odvárek toho, co se z titulu skutečně mohlo stát při plném využití jeho potenciálu. Fragmenty možného myšlenkového přesahu se tak omezují na klasiku v podobě sociální nerovnosti.

Verdikt

Binary Domain je poctivou střílečkou v tom nejlepším slova smyslu, která měla vysoké ambice v solidně vypadajícím příběhu. Ten jde však velmi rychle stranou a již po dvou hodinkách ztrácí dech. Sám o sobě po nějaké době už vůbec není motivací k dokončení hry, ale spíše jakýmsi podružným obsahem.

Jde o zábavnou, velice přímočarou akční hru, která využívá některých velmi umně použitých prvků a motivů k budování atmosféry. Je však třeba vzít v potaz to, že jde o zcela novou značku, která zcela jednoznačně překvapila.

Hodnocení: 80 %

Klady: Grafika, spolubojovníci, pár silných motivů, různorodé levely

Zápory: Nevyužitý potenciál příběhu, pomalá gradace, přílišný stereotyp