4 fotky 
Žánr čistokrevně debilních sci-fi se rok co rok rozrůstá o celou řadu rádoby inteligentních počinů, které doplatily na filmařskou neschopnost svých autorů. Černá hodina podle ukázek do této kategorie rozhodně nesměřovala. Jak ale funguje v celovečerním formátu?
Odpověď není vůbec jednoduchá a při jejím hledání musíme proniknout až do krajiny chladného Kazachstánu. Odtud totiž vzešel režisér a producent Timur Bekmambetov. Ten se nejprve blýskl vydařenou Noční hlídkou a celosvětově prorazil adaptací komiksu Wanted. Po jejím úspěchu se rozhodl více prosadit i na poli producentském. A právě zde se dostáváme k jeho roli u Černé hodiny. Jeho jméno přiláká ke každému filmu početný zástup investorů, a on tak může dát filmařský prostor některému z početné líhně režisérských talentů.
Emile Hirsch je mladý talentovaný herec, který se poprvé výrazně blýskl ve snímku Legendy z Dogtownu. Definitivně se prosadil rolí Christophera McCandlesse ve vynikajícím Útěku do divočiny. Z komerčněji zaměřených snímků lze jmenovat pestrobarevný trip Speed Racer, ve kterém spolupracoval s tvůrci Matrixu.
A přesně tak se dostal k poměrně vysokorozpočtové sci-fi také režisér Chris Gorak, původně art director snímků jako Klub rváčů nebo Minority Report. Velké ambice jsou jistě chvályhodné, bez zkušeností se ale zázraky bohužel dělat nedají. Černá hodina budiž zářným příkladem.
Je čas vyndat moderní bezbolestnou, Zdroj: distributor filmu
Vše to začíná už totálně béčkovým námětem. Parta amerických teenagerů si vyrazí do Moskvy za byznysem a samozřejmě také zábavou. Američané v Rusku, už to zavání problémy, jenže to není vše. Na Moskvu totiž zaútočí mimozemšťané s ne úplně mírovými úmysly. Nejde jim ani tak o vyvraždění celé lidské populace, ke kterému samozřejmě také dojde, ale hlavně o fosilní paliva a zdroje energie. Drahá Moskva se tedy zahalí do absolutní a nekonečné tmy.
Očima Anny Brzybohaté: Sci-fi snímek, který se tváří jako naprosté béčko, je ve skutečnosti sympaticky průměrným filmem. Nepříliš propracovanému příběhu hodně pomáhají inovativní scenáristické nápady a další originalitky – například primárním cílem konečně není Bílý dům, ale ruská metropole a nejbezpečněji se člověk necítí za denního světla, ale v té nejtemnější noci.
Třetí rozměr bohužel filmu nic nepřidává, naopak je neefektivní a ze špatného sedadla si snímek moc neužijete. Film je ale pěkně ucelený, vizuálně sladěný a navíc neamerický. Když jde totiž v Rusku do tuhého, nikdo nepotřebuje nakopnout pohledem na vlající vlajku. Postačí jim nejdříve popít na kuráž jejich oblíbenou vodku a pak začít házet Molotovovy koktejly na všechny strany.
Hodnocení: 3***
Na Černé hodině je sympatické, že se na nic zdlouhavě nečeká. Během deseti minut už se po Moskvě prohání vesmírný šmejd a začíná pořádná zábava. Tedy zábava spíše v uvozovkách. Cíl našich hrdinů je totiž předvídatelný a jasný. Musí se dostat z bodu A do bodu B, popřípadě s malou zastávkou v C. U zmateného pobíhání střílí, umírají a trousí jednu scenáristickou perlu za druhou. Bez obalu debilní dějovou linku naštěstí zachraňuje drobná rošáda v žánrových pravidlech.
[youtube_660]ZIJRLnzxUUc[/youtube_660]
V podstatě v každém sci-fi skýtá tma pro hlavní hrdiny nebezpečí. Černá hodina vše obrací vzhůru nohama. Vesmírní návštěvníci totiž mají charakter téměř neviditelného obláčku a zpozorovat je lze jen při jejich interakci s elektrickými spotřebiči. Během noci jsou tedy naši hrdinové včas varováni veřejným osvětlením, které signalizuje příchod mlýnku na lidské maso. Ano vesmírní kamarádi také dokážou cokoli živého sežehnout během pikosekundy na absolutní prach.
Černoši i blondýny umírají v Rusku
Žánroví příznivci by také očekávali, že odpravování jednotlivých hlavních hrdinů dokážou bez problémů odhadnout. Myslíte si, že naivní nerd musí přežít vše a v závěru se stát hrdinou? Ani náhodou. Černoši, asiaté, blondýny nebo děti, všichni umírají bez ohledu na pevné ukotvení žánrových pravidel, což je více než příjemné.
Jenže tím výčet pozitiv Černé hodiny končí. Za vším je patrné množství originálních nápadů a snaha o osvěžení umírajícího subžánru. K čemu to ale všechno je, když s těmito nápady nejde řemeslný um a schopnost udržet výsledné dílo mimo hranice nechtěné parodie? Syndrom, při kterém postavy pobíhají mezi lokacemi, na nichž dutě odříkají svůj dialog a zase peláší pryč, ukazuje na absolutní režisérskou neschopnost vést herecké osazenstvo.
Bylo nás… hodně
To samo o sobě nestojí za nic. Modelkovské blondýny a zaprdění polonerdi prostě film utáhnout nedokážou. Výjimkou je snad jen sympatický výkon Emila Hirsche (Útěk do divočiny, Speed Racer), u kterého je patrný alespoň nějaký charakterový vývoj. Zbytek se rekrutuje jen z tupých figur hodných odpravení do věčných lovišť.
Laciné triky a smradlavá hudba
Očekávaná podařená vizuální stránka se ale také nekoná. Trikové celky smrdí na sto honů laciným CGI, a když už si člověk pomyslí, že nemůže být hůř, rozezní se tóny pseudohudby Tylera Batese, která si v klidu zaslouží přirovnání k poslouchání průvanu ve sklepě.
Černou hodinu tak zachraňuje jen a pouze originální přístup v několika málo žánrových prvcích. S přibývající stopáží roste četnost záchvatů akutní retardovanosti hlavních charakterů, které posílají celý snímek do šedi podprůměru. Podařených sci-fi bylo letos několik, není proto důvod vyhazovat peníze za nedopečené filmové produkty.
Černá hodina (The Darkest Hour)
Sci-Fi / Akční / Thriller / Horor
USA, 2011, 89 minRežie: Chris Gorak
Hrají: Emile Hirsch, Olivia Thirlby, Rachael Taylor, Max Minghella, Joel Kinnaman, Dato BakhtadzeHodnocení: 2**
