Ano, je to tak. Červnová Ikarie se dá přečíst jedním dechem, tedy pokud na to máme dostatek času. I když tento názor by si měl spíš udělat každý sám. Podívejme se tedy, co nám na první letní měsíc nabízí náš oblíbený časopis.
Pevnost vs. Ikarie Foto: Martin Peška, Topzine.cz
Světová sci-fi
V rubrice světové sci-fi se nám objevují i jiní spisovatelé, než jen obvyklí Američané, což je vynikající oživení. Začíná Francouz Jean-Claude Dunyach, který nás přivádí na cizí písečnou planetu. Ta je velmi nehostinná a lidé, kteří tu v podstatě ztroskotali, se snaží přežívat. My do jejich životů vstupujeme tehdy, kdy už jim to příliš nejde, a vzdali se veškeré naděje na pomoc. Tři dospívající děti se ale snaží se svým osudem něco udělat. Michael se upíná do vesmíru a k návratu na Zemi, hodlá využít zajímavý způsob navigace, který vypadá poněkud nepravděpodobně, ale uvěřitelně. Dívka Judith neví ke komu se přiklonit, osciluje mezi Michaelem a vypravěčem příběhu. A právě ten se odhodlal pustit se cestou přizpůsobení se pouštnímu životu, a stát se právě Písečným plavcem. Povídka sympaticky plyne, a ačkoliv se pointa dá předpokládat dlouho před koncem, nezklame.
Za Američany se v tomto čísle bije Jason Sanford. Obdobě jako u Francouze, i zde jde o utkání s nepřátelským světem. Tady nám do toho ale ještě vstupují mimozemské entity, jež se posléze projeví jako Sublimační andělé. Společenství lidí přežívá na zmrzlé planetě již šest set let, a vyhlídky na další přežití vypadají velmi špatně. Komunita je rozdělena do kast, a vládnou matky, které se vyvinuly z umělých inteligencí. Hrdinou i vypravěčem příběhu je Céčko, mládenec, který bojuje s příznakem bratr vyvoleného. Kupodivu to vypadá, že právě on by mohl po smrti svého sourozence oživit nějakým záhadným způsobem celou planetu, aby byla obyvatelná pro normální lidi. Je tu jak láska, tak i boj o život, včetně povstání proti utlačovatelům, technické vychytávky, pomoc vládnoucího jedince. Velmi dobře napsaná povídka.
Oproti předchozím, cizím, prostředím nás Maciej Guzek zavádí hnedle do sousedství – do Polska. Je to ale poněkud jiné Polsko, než jak ho známe. Liší se zejména magií a jejím příslušenstvím, jako jsou amulety, džinové a kouzla, i když se dostává i na klasické propierty výrobce pánů Kalašnikova, Smithe a Wessona. Kdyby byl českým autorem, tipoval bych inspiraci Kulhánkem. Králíkárna je utajený projekt, který je schopen otevírat dimenze do jiných světů. Ovšem to, jakým způsobem a jak to lze ovládat, není ihned jasné. Ačkoliv tento popis povídky nejspíš trochu mate a vypadá, že dotyčné dvě části spolu nesouvisí, opak je pravdou. Pointa je v tomto případě téměř dokonalá a umím si představit eventuelní rozšíření do novely či románu.
Česká sci-fi
Nic nás nerozdělí. Jak jednoduše řečeno a jak vážně to někteří lidé myslí. Stejně jako Pete, tak trochu policajt v tak trochu tajné jednotce. Ovšem Pete má poněkud problém. Slova z názvu této povídky řekl svojí kolegyni a velké lásce, a myslel je velice vážně. Ona bohužel při jednom zásahu přišla o život a on se o to nyní pokouší. Sebevraždu spáchat nemůže, jeho nadřízení mu vložili psychický blok, a tak to zkouší různými způsoby – od hazardování při stíhání pachatelů až k uchlastání se k smrti. Agentura ovšem má jiný názor, a tak na něj vyzkouší speciální léčbu. No, léčbu, tak se to snad ani nazvat nedá. Kupodivu ale zřejmě zabírá. Ondřej S. Nečas zvládá jak akční, tak i psychologické motivy s přehledem a jeho dílko získalo právem druhé místo v soutěži Ikaros.
Magazín Ikarie. Foto: Martin Peška
Jana Rečková se v povídce Královna plesu v čekárně na smrt poprala v oblastí hororu i mezilidských vztahů taktéž na výbornou. S bravurou se dokázala utkat s rozdílnými časovými rovinami příběhu i sledováním několika rovin dějových. Velkou rodinu Bednářových, kteří jedou podpořit svoji aktivní babičku v pořádání plesu v domově důchodců, kapelu, která tam má hrát, a ještě několik dalších postav, ty všechny osudy se ve finále spojí. K tomu ještě připočtěme strašidelný les s bývalým dětským táborem vytvářející tu správně hutnou atmosféru. Vyvrcholení je velmi pěkně napsané a nezklame ani předpokládané rozuzlení.
Publicistika, filmy, vivisektor
Vyjma několika pozvánek na setkání a upozornění na soutěže, kterých se můžeme zúčastnit, se nám v publicistice objevuje další díl cyklu Proměny domácí fantastiky. Zřejmě tu došlo k poněkud divnému číslování, protože v nadpise je psáno část druhá, i když je v pořadí třetí. Boris Hokr si vzal k peru známá jména naší scény. Tentokráte jsou to Antonín Kudláč, Františka Vrbenská, Jiří Popiolek, Blanka Jirušková, Jana Rečková a Pavel Renčín. Hlavním tématem rozhovoru je pojem městská fantasy, ale dovídáme se i další názory na téma škatulkování.
Zajímavá upoutávka pro sci-fi je pozvání na divadelní hru Solaris. Divadlo a sci-fi je docela vzdáleno, ale dle recenze Vlada Ríši a Charlote Doubravové, by to mohlo stát za to.
Vynikající článek pro různé šťouraly a posměváčky je I mistr Lucas se někdy utne, který probírá různé omyly a přehmaty filmařů. A to nejen v těch starších (Hvězdné války), ale i v těch novějších (Harry Potter, Stmívání). Až je nám líto, že je článek tak krátký.
Film Kick-Ass. Zdroj: distributor filmu
V oddělení pro cinemanofily se seznámíme se Solomonem Kaneem, který se blíží do našich kin, přečteme si recenze na výborný Kick-Ass a průměrný Souboj titánů z pera Jiřího Pavlovského, jehož místy štiplavé poznámky jsou známy z Pevnosti.
Další recenzenti nám pomáhají vybírat na knižním trhu. Namátkou budeme jmenovat Dračici od Jany Vybíralové a Jana Hlávky, Iustus od Martina Moudrého, ale hlavně bychom měli zamířit ke klasikovi Stanislavu Lemovi. Jeho sborník Invaze vypadá na pořádnou pecku.
Pokud lze vůbec někdy doporučit nějaké číslo časopisu, tak pro Ikarii bychom mohli zvolit právě toto červnové. Povídky jsou vyvážené, dobře se čtou a nedá se téměř stanovit slabší dílo. Ostatní články mají také kvalitní obsah, takže teď už nezbývá nic jiného, než vyrazit do nejbližšího novinového stánku.
