4 fotky 
Už mnohokrát Chuck Palahniuk dokázal, že psaní je pro něj druhou přirozeností. Autor románu Klub rváčů se letos již po dvanácté hlásí s novým přírůstkem s názvem Prokletí. Příběh třináctileté Madison nás zavede do pekla. Ano, Maddy je totiž mrtvá. A peklo? Peklo je velmi reálné!
Příběh třináctileté Madison nás zavede do pekla, které je velmi reálné. Zdroj: výřez ze zahraniční obálky
Palahniuka buď milujete, nebo nenávidíte. Nic mezi neexistuje. Jeho styl je unikátní, často velmi urážlivý a zasahuje všechna citlivá místa lidí všech možných národností. Palahniuk si v každé knize vybírá určitou sociální skupinu, charakterový rys nebo společenskou tematiku, kterou zevrubně zkritizuje a nezanechá na ní ani nit suchou. A podobně je tomu i v jeho novém románu Prokletí.
Čtěte také: Ukolébavka Chucka Palahniuka dokáže zabíjet
Hlavní postavou knihy je mladičká Madison, která zemře a prostě a jednoduše se ocitne v pekle. Poznává zdejší obyvatele, vydává se s nimi přes odporná místa na území pekla a končí jako telefonní operátorka místní linky, jejímž jediným cílem je otravovat lidi u večeře. Maddy postupně vzpomíná na svůj život zkažený slávou a penězi vlastních rodičů. Dochází i na vzpomínky na její smrt, která, jak se ukáže, proběhla jinak, než jak jsme si mysleli.
Palahniuk je famózní spisovatel – jeho knihy jako Klub rváčů, Snuff, Neviditelné příšery nebo Program pro přeživší patří mezi nejlepší díla současné americké tvorby. Většina čtenářů se shodne na tom, že jeho styl je absolutně jedinečný a nenapodobitelný, děj kontroverzní, ale přitom zábavný a často i vtipný a zápletky jeho knih mají neočekávané rozuzlení. Přesto jeho poslední knihy častěji obdržují kritiku spíše než chválu. V případě knihy Prokletí tomu není jinak.
Originalita = problém?
Prvním problémem Palahniukových knih je právě jeho osobitý styl – v prvních šesti, sedmi knihách působil zajímavě, pokud člověk přečte všechny, začne mu pomalu, ale jistě lézt na nervy. Vnitřní sarkastické monology postav, věčné obracení se ke čtenáři, kritické vidění společnosti, chronologické uspořádání času děje s retrospektivními prvky a ono „neočekávané“ rozuzlení, které čekáte už od druhé poloviny příběhu. Hlavní postava je podivín s nějakou lehkou psychickou poruchou. Na druhou stranu, i když se Palahniuk drží svého narativního stylu, dokáže drobnými maličkostmi vystihnout náturu postavy, která příběh vypráví a prožívá. U Maddy to je naivní vidění světa, pubertální zájmy a zároveň snaha o to, působit co nejdospěleji používáním velkých slov a osočováním čtenáře ze všeho možného.
Bohužel pro Palahniuka a jeho knihu ani příběh mladé Maddy není příliš zajímavý. Ocitla se v pekle, je mrtvá, naštvaná, stýská se jí a neustále doufá, že se všechno k lepšímu obrátí. Ani obraz pekla popsaný v příběhu nepůsobí až tak originálně nebo děsivě – hory ostříhaných nehtů, jezero promarněného spermatu, sračkový rybník a další místa jsou jenom ubohým pokusem o znechucení. Knihu Prokletí prostě čtenář prozívá od začátku až do konce. Není překvapivá, není vtipná, není objevná. Není prostě nijaká. V porovnání s jeho dřívějšími díly je to absolutní propad (snad pouze oproti Pygmejovi jde o mírné zlepšení).
Na knize Prokletí toho je jen málo pozitivního – nástin příběhu slibuje mnohé, ale nenaplňuje žádná z oněch očekávání. Cílovou skupinou většiny Palahniukových knih jsou vzdělaní mladí lidé se smyslem pro humor a schopností pochopit sarkasmus a ironii. Prokletí působí spíše jako Salingerovo Kdo chytá v žitě pro moderní puberťáky.
Název originálu: Damned
Český název: Prokletí
Autor: Chuck Palahniuk
Překlad: Richard Podaný
Obálka: Zdeněk Netopil
Počet stran: 216
Vazba: vázaná
Rozměry: 130 x 205mm
Vydala: Euromedia Group k. s. – Odeon, Praha 2012
Doporučená cena: 249 KčHodnocení: ** (40 %)
