!SPECIÁL!Petra Hetešu známe jako autora, který si libuje v kyberpunkových či detektivních motivech, který se neštítí pořádně svižné akce. Jenže i mistr tesař se utne a čas od času namíchá místo zázračného elixíru smrtelný dryák.
Ilustrace na obálce knihy Závěrečný účet Autor: Karel Zeman
Když se Petr Heteša objevil poprvé v Edici Pevnost, všichni jeho fanoušci zajásali. Konečně se na českou fantastickou scénu vrátil jeden autor s velkým A. Zase bude co číst! A bylo. Šest diamantů, Láska až za hrob a později i Démoni jsou věční byly knihy, na které se pěly ódy dost dlouho. Jenže vlastně už předchozí knihy nás měly na něco upozornit – co když autor svůj příběh kompozičně nedořeší a z famózního románu se stane cosi nečitelného? Aj vaj, Cybrain dorazil.
Podepsal jste smlouvu, nemáte žádná práva
Cybrain se kromě celé tetralogie jmenuje také americká společnost, která vytvořila hypervýkonný počítač, jeden z divů moderního světa, monstrum, které pro vládu Spojených států propočítává složité šifry. Jenže firma Cybrain si byla vědoma faktu, že pouhé počítače z chladného kovu nebudou mít nikdy takovou výpočetní kapacitu, jaká by byla potřeba. Do rovnice proto přidala lidské mozky, několikanásobně výkonnější, než klasický notebook. Desítky lidí, kteří dobrovolně podepsali smlouvu o pronajmutí svého encephalonu, tak leží hluboko pod nevadskou pouští.
Greg Hornberg se v Cybrianu objevuje z čista jasna jako právě taková oběť. Jenže on je obětí doslova. Nepamatuje si žádný podpis cybrainovské smlouvy, co hůř, nepamatuje si poslední čtyři měsíce. Poslední vzpomínka se vztahuje k leteckému převozu v Iráku, kde sloužil jako řadový voják.
Brzy se dozví, kde se nachází a že nikdo na něj nebude brát ohledy jen kvůli tomu, že si na žádnou smlouvu nepamatuje. Jeho vytrénovaný vojenský mozek přeloží do speciálního komanda připravovaného na průnik do cizích sítí (Cybrain je připojený na světovou datasféru). Bude plnit úkoly, které si vymyslí cybrainští nadřízení a lektoři. Greg si ale nedá a po své minulosti začne pátrat.
Spoooousta času na smrt
Pokud bychom měli Cybrain charakterizovat jedním slovem, pak to bude jednoznačně akce. Nejhorší na tom ale je, že akce je asi tak jediná věc, kterou dostaneme kvalitně a ve velkém množství. Příběh je totiž téměř lineární a připomíná svou koncepcí MMO hry: běž a přines, běž a zabij, běž a zjisti. Ano, je pravda, že Petr Heteša tam přidal několik dějových zvratů, ale ty v zásadě na věci zase tolik nemění. Pořád totiž na každé druhé stránce nacházíme střelbu, zbraně, granáty, výbuchy, útěk a zase střelbu.
Po první polovině románu Spousta času na smrt čtenáři dojde, že na tu smrt bude opravdu spoooousta času a že si může odskočit na kafe (nebo hned několik kafí), než se něco skutečně stane. A ono se skutečně stane. Na posledních dvaceti stranách.
Situaci nepomáhají ani postavy, kterých na román o třech stech stranách rovněž není žádné závratné množství a které se navíc téměř nevyvíjejí. Je fakt, že půlka z nich se naštěstí drží v pozadí a jen tu a tam vykoukne, takže by to mohlo být ještě horší, ale i skupinka hlavních hrdinů, kteří nás provázejí na každém kroku (román má jen jednu dějovou linii), se za chvíli omrzí. A pokud za nimi přijdete, jestli jejich chování má něco společného s logikou, budou na vás jenom tupě zírat. Nebo třeba odpoví: „Nemám stejně co dělat, tak proč ne?“
Jedinou pozitivní věc, která alespoň částečně zvedá úroveň románu, představuje svět, ve kterém se celý děj odehrává. Pravda, pokud byste na něj šli, podobně jako na postavy, s logikou, také moc neuspějete, ovšem jednotlivé nápady, které Petr Heteša do vyprávění vpletl, se po vší té akci kolem zdají jako zásah z nebes. Uznejte, že představa paketů v datových tocích jako vagonů vlaků mezi přestupními uzly, měnící se vzhled jednotlivých postav v závislosti na schopnostech stroje, který zrovna ovládá oblast, v níž se hrdinové nachází, nebo personifikované zmutované počítačové viry, vypadají naprosto luxusně. Ve srovnání s tím zbytkem.
Ani Závěrečný účet nempomůže
Proč si vlastně dovoluji odsuzovat celou tetralogii hned na jejím počátku? Z jednoduchého důvodu: když se pustíte do druhého dílu, který vyšel společně s květnovou Pevností, zjistíte, že autor si zahrál příběhovou obdobu hry Škatulata, hejbejte se a vesele pokračuje dál našlápnutým směrem, ve vyjetých kolejích, stejným tempem. Po finále prvního dílu, které nakonec odhalilo fakta, jež člověk čekal až na konci celé tetralogie, by se zdálo, že první díl byl přece jen nepovedeným spratkem a teď to pojede jako po másle. Bohužel, chyba lávky.
Pár postav ubylo, téměř žádné nepřibyly, zápletka trochu vyrostla a nadupaná, lehce bezduchá akce může jet dál. Postupem stránek (mimochodem, zase je jich tři sta) se vám začíná vracet otázka, kterou jste si kladli už u prvního dílu, ovšem ještě silněji než předtím: „Když to teď vypadá takhle, jak budou probůh vypadat ty další dvě knihy?“ Na konci (opět čekejte drastické finále) se k ní přidruží ještě další: „Když teď prozradil tohle, o čem sakra bude psát příště?“ Odpověď na obě je jednoduchá: „Bude to vypadat úplně stejně.“
Nemůžu si pomoci, ale z tvorby, které Petru Hetešovi vyšla od jeho návratu na scénu, mi Cybrain přijde bezkonkurenčně nejhorší. Všechny ostatní knihy sice také oplývaly akcí, ale byla to akce inteligentní, s detektivními prvky, šmrncnutá tu kyperpunkem (Tvrdili vám o Cybrainu, že je kyberpunkový? Z jedoucího rychlíku ano!), tu fantasy. Teď to vypadá, že autor vzal námět na jednu jedinou knihu, a protože se upsal Edici Pevnost na čtyři kousky, natáhl ji na dvanáct set stran. Ale snad se mýlím.
Název originálu: Spousta času na smrt, Závěrečný účet
Autor: Petr Heteša
Obálka: Karel Zeman
Počet stran: 296, 296
Vazba: brožovaná
Rozměry: 110 x 165 mm
Vydal: Epocha, Praha 2010
Doporučená cena: 149 Kč, 149 Kč
Hodnocení: ** (40%)
