5 fotek 
Souvisí s úmrtím blízkého a může zahrnovat pouze dluhy. Ale i přesto, když se řekne dědictví, spousta lidí zbystří a představí si velký mamon. V reálu to vypadá různě, ale aspoň v deskové hře zbohatnou na chvíli úplně všichni.
Ač nemá ve skutečnosti žádného nebo padesát, v deskovce Dědictví získává každý hráč jednoho strýčka navíc. Sice už in memoriam, ale zato s pořádným balíkem. Kdepak dělení rovným dílem nebo proporcionálně podle příbuzenských vztahů. Poslední vůle hovoří jasně. Prachy dostane ten, kdo je dokáže všechny rozfofrovat. Trochu mešuge? Možná, ale stejně si každý jednou vezme do hrobu tak akorát starou belu. Proč si tedy život trochu neužít.
Po jménu strýčka netřeba pátrat, ale pokud by přece jen někdo zjišťoval jeho původ, kořeny jej zavedou k Vladimíru Suchému. Samotné Dědictví zde pak nevydává ani soud ani notář, nýbrž společnost Mindok.
Jak poznat, u koho nejvíc lítají peníze vzduchem? Jednoduše. Každému budiž přidělena určitá stejně velká sumička a ten, kdo se jí dokáže jako první zbavit, stává se univerzálním dědicem. Zde beze zbytku platí, že vítěz bere vše. Pro poprvé se začíná se sedmdesáti librami, později však mohou hráči využít i jiných alternativ. Strýček sepsal závětí pro všechny případy víc.
Je libo některého ze společníků? Foro: Petra Vlková, Fanzine.cz
Do čeho však investovat, za co utrácet? Určitě za zážitky a radovánky všeho druhu, těch není nikdy dost. Nabízí se návštěvy divadla, výtečné večeře, výlety kočárem, plavby lodí, dostihy a jiné velké flámy. Skvěle se pak dají roztáčet korunky v obchodování s nemovitostmi a najde se i spoustu kumpánů, společníků a různá další dobrá společnost, jež dědicům od břemene bohatství ráda pomůže.
Vše z toho, co ždímá peníze, představují ve hře karty. Ty, jež mají bílý lem, působí jednorázově a po použití se jednoduše odhazují z ruky. Většinou jde o zmíněné zážitky, výlety a flámy. Na kartách s modrým okrajem se nachází doprovod, a to v podobě psa, dámy, koně a nebo kuchaře. Obsah zbylých karet, vyjma několik speciálních, stojí na černém pozadí. Některé by se také daly zařadit do zážitků, ale v tomto případě se o nich hovoří jako o pronájmu. A spadají sem ještě různí pomocníci a nemovitosti.
Všechny černé kategorie spojuje dlouhodobější charakter, a proto se nejprve odkládají na hráčovu základní desku, případně na další doplňkové. Jedinec se zpravidla může sám rozhodnout, jak dlouho zde karty ponechá, jak často je bude střídat a aktivovat. Díky aktivacím se dá o bakšiš přicházet postupně a pravidelně.
Trochu jinak to funguje s nemovitostmi. Účelem je draho koupit a co nejlevněji prodat. Toho se dá dosáhnout především jejich chátráním, ale mezitím mohou soupeři utrácet za zahradníky, makléře, pokud jde o statek, tak i za psí závody a koňské dostihy. Také domácí večírky výrazně přispějí ke kýženému zhuntování domu. Ne, ani maličká rezidence se nepovoluje, k vítězství musí hráč zcela zbankrotovat.
Dědictví připravené k rozhazování
Na první pohled se může zdát, že karty a desky hráčů k partii zcela postačují. Bez dalších součástí by však hra fungovala těžko, nebo minimálně hůře. Rozhodně nelze vynechat herní plán, jenž se skládá z oboustranné desky výběru plánu dne a z desky nabídky karet, případně ještě z doplňkové desky pro tři až pět hráčů. Na hlavním plánu se zaznamenávají uběhnutá kola a určuje se jejich průběh. Respektive počet a druh karet, jenž hráči připadne, a počet akcí, v nichž je bude moci uplatnit.
Zbylé komponenty lze již zařadit pod jeden souhrnný název – žetony. Většina z nich pouze potvrzuje a připomíná určité vlastnictví a jeho stav. Tudíž například žlutá dřevěná kolečka značí počet koní, hnědá psi a růžová dámy. Hranaté žetony počítají akce a kola, zlaté domečky současnou cenu koupené nemovitosti. I peníze představují kartónové žetony, což působí docela zvláštně a snad i zbytečně. Stylověji by vypadal klasický papír, jež by víc evokoval vzhled bankovky, podobně jako u hry Dostihy a sázky.
Všechny desky jsou laděny do tmavých a nevýrazných tónů a kvůli tomu nemusí hráče při zběžném pohledu zaujmout. Ovšem jakmile se oddělené části hlavního plánu složí dohromady, nelze přehlédnout vzniklé vydařené staroměstské panorama. Ať již se použije doplňková deska či ne, obraz neztrácí svůj tvar a pěkný vzhled. Hezky a precizně vypadají i všechny ostatní kresby, nic nelze namítat ani proti použitému materiálu a celkovému zpracování.
Ve hře Dědictví soupeři opět upotřebí svůj smysl pro taktiku a strategii, navíc si procvičí počítání. Humornou atmosféru deskovka přes viditelný vtipný potenciál příliš nevyvolá, ale dá se k ní dopracovat interakcí mezi hráči. Šance na ni a na větší zábavnost obecně se zvyšují s větším počtem lidí. Pouze ve dvou může hra postrádat správný náboj.
Hraní čili rozhazování Dědictví v plném proudu
Několikastránková pravidla tradičně představují prvotní bariéru, na jejíž překonání si musí jedinci najít chuť a čas, pokud nepatří mezi vášnivé fanoušky deskovek. U her podobného ražení by se všeobecně vyjímal určitý tlumočník a navigátor, jež by průběžným vysvětlováním ušetřil začínajícím spoluhráčům spoustu času. Bohužel není toto řešení v domácím prostředí příliš reálné. Za nejvýraznější zádrhel v pravidlech se dá v případě Dědictví považovat problematika akcí, ostatní se co do pochopení nepojí s většími potížemi.
Na otázku, zdali trumfne deskové Dědictví jiné strategické hry, se nenabízí jednoznačně kladná odpověď. To reálné ovšem s velkou pravděpodobností předčí, a to minimálně v zábavnosti, snadnosti a jedinečně i v opakovatelnosti. Tady si každý může dědit a utrácet, co hrdlo ráčí.
Název hry: Dědictví
Typ hry: desková, strategická, společenská, rodinná
Výrobce: Mindok
Doporučená cena: 830 Kč
Počet hráčů: 2–5
Hrací doba: 45–75 min
Doporučený věk: 11 +Hodnocení: *** (70 %)
Klady:
Zajímavá tematika a princip hry
Pěkné kresby
Procvičuje strategické a taktické myšlení
Vydařené zpracování komponent
Trénuje počtyZápory:
Časová náročnost
Lehká monotónnost
Peníze zbytečně jako žetony
