RECENZE: Desková hra Zlaté Česko je pro vlastence jako stvořená

Jako domov, sladký domov, chápe naše národní hymna Česko, zlaté Česko. A právě Zlaté Česko se stalo tématem i názvem pro novou vědomostní deskovou hru s otázkami a odpověďmi.

Tematický obal hry Zlaté Česko, Foto: Petra Vlková, Fanzine.cz

Další novinka ze známé řady znalostních zábavných deskovek od Albi nese název Zlaté Česko. To už tady ale jednou bylo, mohlo by napadnout nejednoho příznivce série. Respektive tu pořád už jedno Česko – otázky a odpovědi existuje, tak o co tu běží. Nejvíc by se blížil k pravdě ten, kdo by tipoval pokračování pro velký úspěch. Nejde o pouhou inovaci vzhledu, ale o nové otázky a odpovědi, nové kategorie a nové rozšíření hry o ještě jednu verzi.

Avšak přesto. Skoro stejné názvy, de facto totožná tematika. To vyúsťuje zase k jednomu dilema navíc. Viditelně napsané to hráči sice nikde nenajdou, ale jisté vodítko a rozlišovací znak lze spatřovat již v obrázku na obalu a v rozvržení oblastí. Kdo se cítí být vlastencem především ve smyslu: kdo neskáče, není Čech, nejspíše ho více uspokojí starší klasické Česko s vlajkou na obalu, jenž obsahuje samostatnou kategorii sport.

Naopak obdivovatele historie a jejích osobností pravděpodobně zaujme více Zlaté Česko. Zde lze z oblasti sportu nalézt maximálně střípky v kategorii Česká nej, teoreticky ještě v Osobnostech. Příroda, věda, technika i s geografií se sloučily v kategorii Vlastivěda. Své místo tu dostal český jazyk, jenž mimo jiné často prověřuje oblast Ze školních lavic, a konečně mezi to, co tvoří společný jmenovatel pro obě deskové hry, patří kategorie kultura a různé.

Obě deskovky využívají pro svůj hrací plán motiv české mapy. Ve Zlatém Česku se však namísto aktuálního obrysu hranic nachází ve středu desky poměrně detailní historická mapa. Přestože na první pohled působí nepřehledně a monotónně, k tematice se dobře hodí a člověk na ní může zkoušet poznávat různá města.

Pravidel a systému základní verze hry se žádné inovace netýkají. Stále jde o jednoduché a osvědčené sbírání šesti různých žetonů za správné odpovědi, o snahu dostat se jako první do středu pole a zvládnout zde poslední otázku. O co méně změn však na jedince čeká v této variantě, o to více jich hráči naleznou na druhé straně plánu.

Karty s otázkami a odpověďmi samozřejmě nesmí chybět.

Tady lze se svými znalostmi dobýt hrad Karlštejn. Prakticky pro to postačuje dojít po klikaté trase ze startu do cíle, a to jako první. Samozřejmě nechybí několik speciálních políček, jež cestu usnadňují, nebo naopak ztěžují. Hráč se může dostat na jedno kolo do vězení, najít náhodně na cestě zlaťák, prolézt na nádvoří tajnou chodbou, ale také může být donucen vrátit se kvůli zranění.

Poměrně mnoho políček má charakter jakýchsi obchodních nabídek. Ať už odpoví hráč správně nebo ne, může si postup o několik polí dál zaplatit. V prvním případě ani platit nemusí, ale posune se dopředu o kratší část. U těchto speciálních polí mohou vzniknout jisté zmatky a jistě nejeden člověk se pozastaví nad tím, proč se nabízí úplně všem stejné možnosti. Zdá se logičtější, aby ten, jenž odpověď na otázku nevěděl či neuhádl, byl oproti znalejším v nevýhodě.

Právě nabídka koupení si postupu, relativně málo zdržujících a vracejících polí a rychlost podle hodu kostky, přispívají k nedlouhému trvání partie. Někomu to může připadat až příliš rychlé a snadné. Bohužel i přes výskyt speciálních polí hrozí, že si nejeden z hráčů řekne, že od toho čekal víc.

Dobývání Karlštejna může začít.

Zvědavost a naděje vzbuzuje starobyle vyhlížející a tematicky vyvedený plán s různými zajímavými obrázky. Napětí a spád však trochu snižuje také nepříliš efektivní význam zlaťáků. I přes možnost jejich krádeže v případě střetu dvou figurek nebudou zpravidla hráči pociťovat jejich nedostatek natolik, aby to výrazně ovlivnilo průběh hry. Penízky zde v rámci partie tudíž často působí poněkud zbytečně.

Ani jejich vzhled situaci příliš nezachraňuje. Nemuselo by jít zrovna o pravé karáty či o věrohodné repliky, avšak neuškodilo by dotáhnutí kreseb až do krajů žetonů. Z obou stran jsou veškeré obrázky menší, než samotný žeton, přičemž je nehezky a nesouměrně lemuje hnědý pruh. Pozůstatek z kartonu, z nějž se kolečka po prvním rozbalení hry vytlačují. Pokud byla tato okrasa plánována záměrně, lze se nad tím leda podivovat. V každém případě to budí dojem odbyté a narychlo udělané práce.

Rozhodně se tedy nabízí jistá doporučení k vylepšení, ať již většího, nebo drobnějšího charakteru. Detailistu by například potěšilo, kdyby se viditelně označilo jediné pole, na nějž hráče posílají všechna políčka s mečem. Jinak si ovšem deskovka nezaslouží pouze hanit. Obě verze hry mají dobré vyhlídky na získání si svých fanoušků, a i dobývání Karlštejna lze přijít na kloub. Hodně záleží na náročnosti, preferencích a očekávání hráčů.

I zde se odpovídá na otázky, ale jsou tu navíc speciální pole

Dalo by se ještě dále spekulovat, konkrétně o obsahu otázek a odpovědí. Ne všechny se týkají pouze Česka a leckomu se nemusí zdát ani zařazení některých záležitostí či osob. Nicméně všechno se opět odvíjí od subjektivního vnímání každého jedince.

Někdo zkrátka ocení Zlaté Česko více, jiný méně. Určitě však hru nelze zařadit mezi absolutní propadáky, na to hovoří v její prospěch dostatek pozitiv. Ať již jde o variantnost, spoustu nových informací, pěkné motivy nebo prostě jen prověřený a fungující systém, tak příznačný pro celou vědomostní sérii.

Název hry: Zlaté Česko – otázky a odpovědi
Typ hry: Desková, znalostní, rodinná
Výrobce: Albi
Doporučená cena: 649 Kč
Počet hráčů: 2 – 6
Hrací doba: 45 min
Doporučený věk: 12 +

Hodnocení: **** 75 %

Klady:
Mnoho tematických otázek
Osvědčený systém hry
Variantnost, dvě verze
Grafika obou plánů a obalu
Rozšiřuje přehled v dané oblasti

Zápory:
Ne všechny otázky se týkají Česka
Neprecizní zpracování žetonů
Dobyvatelská hra může zklamat očekávání