RECENZE: Dragons Dogma: Dark Arisen se blíží videoherní verzi Dračího doupěte
Marek Jedinák
21. 6. 2013
Dragons Dogma je jedním z nejpropracovanějších fantasy RPG poslední doby. Nejnovější rozšíření přidává dobrodružství ještě temnější a depresivnější. Čtěte recenzi jedné z nejkvalitnějších her na hrdiny, která vychází exkluzivně pro majitele konzolí Xbox 360 a PlayStation 3!
Pořádná RPG jsou jedním z nejžádanějších žánrů v nekonečné změti titulů chrlených zábavním průmyslem. Dragons Dogma: Dark Arisen je velkolepou hrou na hrdiny z pohledu třetí osoby, která šikovně kombinuje několik dominantních prvků různorodých žánrů. Jako v každém správném dobrodružství si hráč vybere postavu a její specifické zaměření, jež je však v průběhu dobrodružství možné měnit.
Na začátku je přístupný klasický trojlístek známý z podobných titulů. Je nutné volit mezi zlodějem, válečníkem a mágem, postupně se lze propracovat i ke kombinovaným třídám. Mezi ně patří například mystický rytíř (válečník ovládající magii) či vrah (zloděj schopný ovládat těžké zbraně).
Paradoxní je, že vzhledem k možnostem prakticky neomezeně měnit bojové zaměření postavy poněkud ztrácí jednotlivá zaměření na významu. Na jednu stranu však kvůli hrátkám s jednotlivými classy není nutné procházet celou hru znovu.
Test your skills
Hlavním charakteristickým znakem je však fakt, že hráč ovládá svoji postavu přímo, nikoli pouze formou povelů, jako je tomu v dnes již kultovním Dragon Age či legendárním Warcraftu. Pokud si například hráč přeje aktivovat speciální útok, musí ho provést ručně. Obdobný příklad se týká také jednotlivých komb, což příjemně osvěžuje RPG žánr a po vzoru hardcorových Dark Souls staví solidní porci herního zážitku především na hráčově skillu.
Pokud například chcete útočit lukem, musíte mířit a střílet sami.
Ovládání luku je společně s taktikou tím nejdůležitějším, co si hráč může osvojit. Především však v soubojích s obřími bossy, které patří k zážitkům tak opulentním, že si je místy nebojím lehce přirovnat k God of War.
Největší slabinou hry je paradoxně to, co velká část hráčů u drtivé většiny titulů vyhledává na prvním místě – příběh. Hlavní postavou je rybář(ka), na jehož vesnici zaútočil zlý drak, jenž mu sebral srdce. Tahle nešťastná eskapáda pak spustí koloběh událostí, během nichž musí hráč draka porazit a získat srdce zpět. Vzhledem k rozsáhlosti hry a vymakanosti questů jde bohužel o silný podprůměr, jenž poněkud kazí celkový dojem ze hry.
Částečným vysvětlením je bezesporu Capcom, studio financující vývoj hry. Na celém Dragons Dogma je místy znát dosti nepříjemný japonský vliv, ať už se jedná o tváře postav lehce stylizované do stylu anime či nevhodně volená jména. Hře by jednoznačně prospěla spolupráce s evropskými historiky, kteří by úpravou těchto detailů a reálií mohli hru posunout úplně někam jinam.
Hlavní zážitek ze hry tkví především v obrovském světě, který je možné probádat. Každá lokace je odlišná a nacházejí se v ní jiní nepřátelé. Velkým pozitivem je především logická stránka celého světa, který jako by skutečně žil. Na rozdílu od Falloutu 3 dává rozmístění nepřátel či obydlených míst smysl. Velkolepost podtrhuje také střídání dne a noci. Právě noc má veliký význam, neboť je skutečně natolik temná, že v ní téměř není možné fungovat bez rozsvícené lucerny. Ta však vyžaduje petrolej, čímž je hráč nucen neustále nosit nějakou tu rezervu.
Cestuj si sám
Z těchto zdánlivých nesmyslů budou nadšení především hardcore hráči. Bezesporu se jim bude líbit také nutnost procestovat téměř celý svět po svých. Ve hře neexistuje žádná dopravní síť, hráč má k dispozici pouze velmi omezené portcrystaly, které si může libovolně rozmístit po mapě. Ty lze potom využívat jako fast travel. Jediný zádrhel však tkví v tom, že každé přenesení vyžaduje speciální kamínek ferrystone, který se však při tomto procesu nenávratně zničí.
Podobně vychytaný je také systém zbraní, především pak jejich upgradování. Hráč pro vylepšení každé zbraně musí nasbírat konkrétní suroviny a zaplatit kováři příslušný obnos. Jedině tímto postupem lze získat to nejlepší vybavení.
Zásadním charakteristickým znakem je také systém spolubojovníků. Hráč si z jiné dimenze může povolávat takzvané pawny – spolubojovníky, kteří poslouchají jeho příkazy a pomáhají v boji. Ti jsou pro průchod hrou zcela nepostradatelní. Ačkoli nějaké interdimenzionální žvásty do fantasy nepatří, věřte, že v téhle hře je jejich účel jediný – dává hráči volnost a možnost flexibilně kombinovat třídy svých spolubojovníky. Všichni, vyjma jednoho kmenového, totiž nemohou levelovat.
Pro majitele konzolí jde zcela určitě o jednu z nejlepších exkluzivních her, která zabaví na desítky hodin. Skuteční fajnšmekři jsou schopni dle vlastní zkušenosti věnovat datadisku i hlavní hře klidně i něco mezi padesáti až sedmdesáti hodinami herního času.
Samotný datadisk víceméně rozšiřuje hlavní hru především v otázce akčních soubojů. Díky sympatické ceně je nutností pro hráče, kteří s tímto titulem ještě nemají tu čest. Za přibližně sedm set korun lze pořídit jednu z her s nejvyšší přidanou hodnotou vůbec. Pokud vám však Dragons Dogma nesedlo, nemá smysl kupovat bundle pouze kvůli přídavku Dark Arisen.
Verdikt:
Velkolepé RPG protkané spoustou akčních prvků. Všechny ty meče, štíty, kouzla a draci tvoří hru, o níž si troufnu tvrdit, že v mnohém připomíná pomyslné Dračí doupě ve videoherním kabátku. Geekové i nerdi budou u tohoto zážitku chrochtat blahem. Jedinými minusy jsou přiblblý příběh a místy příliš silný japonský element, který nezapadá do konceptu evropského středověku. Jinak paráda.
Hodnocení: 80 %
- Klady: obří svět, spousta questů, herní doba, upgrady zbraní, classy, spolubojovníci
- Zápory: přiblblý příběh, nekonzistentní detaily