3 fotky 
Pokud první kniha mangy Crying Freeman čtenáře pouze připravovala na dvojku, akční boom se opravdu dostavil. I když se obsah mangy posouvá často až do absurdních poloh, dokáže druhý díl dostatečně upoutat pozornost. Jak by také ne, když ještě násobí počet efektních vražd, použitých zbraní a nahých těl hlavních hrdinů.[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/manga-crying-freeman-2-ukazky/]
Zpráva, že Emu Hino se stala vyvolenou obávaného zabijáka s přízviskem Plačící drak, se už dostala až k mafiánskému podsvětí. Z půvabné dívky se tak stává cíl číslo jedna a nezbývá jí než prokázat, že je skutečně hodna muže jako je Jó Hinomura, který se jako Crying Freeman dostal do čela mafiánské organizace Sto osm draků.
Emu tak čeká řada zkoušek, jež mají ověřit její věrnost, odvahu a spolehlivost. Jedině tak může stát po boku svého muže, pro kterého však bude muset přinést i nemalé oběti.
Že už nemůže být perverznější? Omyl!
Jakmile čtenář zaslechne, že manga Crying Freeman od Kazua Koike patří do zlatého fondu japonského komiksu a inspirovala díla jako Kill Bill či Sin City, zbystří. Na mysl přichází temné ladění knihy a velkolepé bojové scény. Trefa. Co však na této sérii překvapí, zarazí a občas až přivede do rozpaků, jsou všudypřítomné nahé scény, perverzní narážky a chvílemi až nechutné zobrazení věcí, které snad měly radši zůstat jen v tvůrcově mysli.
V druhém díle se nahota stala normou. Jakmile čtenář narazí na dramatickou scénu, může si být jistý, že hlavní hrdina každou chvíli odhodí své přiléhavé slipy a následuje jeho celostránkový akt. Aby toho nebylo málo, většina ženských postav si lebedí v chození nahoře, či úplně bez. Vrchol pak představuje postava Paj Ja Šan, obézní, lehce retardované, ale více než oddané Freemanovy nové sestřičky.
Ta se totiž na stránkách druhého dílu nejen že neustále obnažuje, ale i veřejně (a detailně) vykonává potřebu. Chvílemi tak čtenáři nezbývá než si klást otázku, zda si titul legendární nezasloužil Plačící drak právě těmito zvláštnostmi. Ale mezi námi, známe přece Japonce.
Kresba budí obdiv, děj údiv
Většina děje se točí kolem vražd a má charakter kratších kapitol. Ve dvojce Kazuo Koike opravdu odhodil veškeré zábrany a fantazii dal volný průchod. Kde jinde by se daly najít vynálezy podobné výbušnině schované ve vysokých podpatcích mrtvoly nebo kovové kombiné, které útočníka ochromí elektrickým výbojem. Crying Freeman 2 nechává čtenáře zírat s otevřenou pusou a nedává šanci cokoli předvídat.
Hluboko do paměti se vryje hned několik velmi efektních a vynalézavých scén, které se snad nemůžou objevit nikde jinde, než v manze jako je Crying Freeman. První zaujme nápad použít dvojvrstvé plavky jako signalizační prapory (ano, hlavní hrdina je tak opět nahý). Druhý útok na čtenářovu soudnost si vezme na starost příběh, ve kterém Emu, ač neplavec, skáče za Freemanem do moře plného žraloků.
To by ještě překousnout šlo, zlatý hřeb ovšem obstará až její milý, když se smíchem zvedá útočícího žraloka nad hlavu. No, kdo by si nepřál takového amanta?
Koikeho výstřelky však skvěle zastřešuje kresba Rjóči Ikegamiho. Stejně jako v prvním díle, i ve dvojce kreslíř předvádí bezchybnou ukázku staré školy. Dechberoucí panoramata, propracované detaily a skvělá akce. Na výtvarné zpracování Plačícího draka se očividně lze bez problémů spolehnout. Druhý díl lehce ztrácí na efektu prvního a nechává čtenáře na pochybách, zda se jedná o parodicky laděné zpracování, nebo smrtelně vážnou ságu.
Název originálu: Kuraingu Furiiman 2
Český název: Crying Freeman 2
Autor: Kazuo Koike
Překlad: Ľudovít Plata
Kresba: Rjóiči Ikegami
Počet stran: 408
Vydal: Crew, Praha 2011Hodnocení: **** (70 %)
