4 fotky 
Fanoušci zombie žánru mohou rozšířit své herní portfolio o další titul. Polské studio Techland konečně dokončil akční parkourovou hru s prvky RPG, která je bezesporu morálním nástupcem solidního Dead Islandu. Čím je Dead Island lepší? Dozvíte se v recenzi na FANZINE.CZ!
Nejnebezpečnější nepřátelé již tradičně nejsou zmbie. Zdroj: dyinglightgame.com
Dying Light je první zombie hrou letošního roku. Podobně jako její morální předchůdce, Dead Island sází především na rozsáhlý herní svět. Ten je oficiálně zasazen do prostředí Latinské ameriky, což představuje příjemnou změnu. Troufám si tvrdit, že muselo dojít ke změně lokality v pozdější fázi hry, neboť jména, přízvuk postav a městská architektura v drtivé míře odpovídá spíše Blízkému východu. Většina dosavadních titulů s touto tématikou bývala dějově zakotvena v prostředí velkých světových metropolí, zpravidla ze severoamerického kontinentu. V kombinaci s výbornou grafikou, již osobně považuji za jednu z nejlepších, co dokáží současné konzole nabídnout, jde o parádní lákadlo na ještě nepříliš hřejivé jarní dny.
Jedním z mála aspektů, ve kterých se Dying Light svému předchůdci nevyrovná, je emocionální rovina. Ačkoli se hra snaží působit seriózně a do jisté míry vykreslit náročný život komunity žijící ve městě napadeného nemrtvými, nedaří se jí ze scenáristického hlediska stín podprůměrných videoher.
Slabší příběh
Příběh hry nepředstavuje nic inovativního, jeho poněkud zbytečně detektivní rovina sice bourá zaběhnutá dějová klišé, ale nepřináší nic zásadního či neočekávaného. Hráč se ocitá v roli agenta, jehož úkolem je infiltrovat jednu z místních buněk přeživších a získat tajné dokumenty související s působením místního diktátorského režimu. Ani Dying Light bohužel nevybočuje z řady v otázce inovativnosti questů. Zdánlivě dramatická hlavní dějová linka je tak protkána nepříliš revolučními questy. Zpravidla mezi nimi převládají úkoly kopírující typicky nudnou práci kurýra, jehož úkolem je přenést vyžádaný předmět z jednoho místa na druhé.
Hra světla a stínu buduje silnou atmosféru
Oproti svým předchůdcům přichází Dying Light s dvěma stěžejními prvky. Prvním z nich je parkour propůjčující hře zcela novou dimenzi pohybu. Oproti klasickému pohybu v horizontální rovině nyní představuje stejně důležitou dimenzi také možnost prozkoumávat chudinské čtvrti města Harran. Hráči mají díky doslova opičím schopnostem hlavní postavy možnost aktivně šplhat na veškerá vyvýšená místa, skoro jako v sérii Assassins Creed. Na konzoli Xbox One je většina parkourových pohybů realizovaná prostřednictvím bumperů. Ovládání je v celku intuitivní, i když mi nějakou dobu trvalo přizpůsobení se novému hernímu systému. Na první pohled se může stát, že je synchronizace pohybů tlačítkem náročná, ve skutečnosti lze během několika desítek minut vychytat všechny nedostatky.
Nová vertikála pohybu
Pohyb po vertikále společně se svižným tempem činí rytmickou akci, čím dokáže v hráči probouzet emoce. Do jisté míry tím kopíruje nepříliš působivý příběh, který nedokáže vyvolávat touhu po postupném odkrývání hlavní dějové linky. Hra je propracovaná do důležitých detailů. Koncepce mrakodrapu sloužícího jako základna přeživších má styl, stejně jako jejich systém táborů a detašovaných pracovišť. Autorům nelze upřít smysl pro realismus.
Dalším, neméně důležitým bodem je střídání dne a noci. Podobně jako v exkluzivním tituly Dead Rising 3 se zombie v noci stávají mnohem agresivnějšími a nebezpečnějšími. Noční prostředí povyšuje atmosféru hry na zcela novou úroveň. S většinou kamarádů, kteří měli možnost hru hrát jsme se jednoznačně shodli na tom, že zejména první zkušenost s nočním režimem skutečně stála za to. Hra světla a stínu společně s famózními skřeky zombií vytvářejí atmosféru, která by se dala krájet. Celkový dojem je významně umocněn na výbornou propracovaným zvukovým podkreslením.
Hru se svými předchůdci spojuje také přístup k vytváření nových zbraní, především chladných. Boj na blízko je jedním ze stěžejních prvků hry, neboť munice je v postapokalyptickém světě málo. Po městě se válí spousta užitečných předmětů, jenž lze využít k vlastnímu prospěchu. Jejich kombinací mohou vzniknout skutečně účinné, přesto však zábavné zbraně.
Zbraně určené k boji zblízka zpravidla patří k tomu nejsilnějšímu, co se v herním arzenálu nachází. To činí z konstrukčním plánů jednu z nejcennějších komodit ve hře.
Verdikt
Dying Light je solidním kouskem, který neotřelým způsobem rozvíjí žánr zombie titulů. Ve spojením s parkourem se hráčům otevírá nový rozměr hraní. Slabší stránkou titulu je především slabý příběh, jenž postrádá elementy motivující hráče k jeho postupnému odhalování. Nevšedně působí také geografické zakotvení hry do prostředí Latinské Ameriky.
Hodnocení: 80 %
- Klady: Otevřený svět, grafika, atmosféra
- Zápory: Příběh, bugy
