2 fotky 
Není máma jako máma. Zvlášť tu z nového španělsko-kanadského hororu byste doma mít nechtěli. Ačkoliv snímek Mama těží ze zažitých klišé, ze zvláštních efektů se vám budou ježit chlupy na rukou.
Argentinský filmař Andres Muschietti si v roce 2008 udělal radost tříminutovým horůrkem o dvou holčičkách, které mají strach ze své matky. Jen o pár let později mu ale udělal ještě větší radost slavný režisér Guillermo del Toro, s jehož pomocí svůj původní kraťas roztáhl na celovečerní mysteriózní duchařinu. Jenže jakoby tím příběhu ubral na atmosféře, a tak snímek Mama chvílemi horor ani nepřipomíná.
Původní krátký počin sice splňuje svůj účel, ale nemá filmový potenciál. Slouží spíš jako črta určité situace, na druhou stranu šokem v závěru výborně funguje jako jednorázová záležitost. Příběhové nedostatky se navíc ve třech minutách skryjí opravdu lépe než v rovné stovce minut. Naopak film Mama z roku 2013 vystraší svou formou, ale už tolik ne svým obsahovým sdělením. Míň je totiž dost často víc.
Mateřská láska je věčná
Příběh začíná útěkem otce se dvěma malými holčička před spravedlností. Jejich strýc Lucas (Nikolaj Coster-Waldau) je po pěti letech marného snažení nalezne v opuštěné chatě a nikdo nechápe, jak mohly tak dlouho přežít bez pomoci dospělého.
Z obou už se stala prakticky zvířata zbavená sociálních návyků, navíc pořád mluví o záhadné osobě nazvané Mama, tedy máma. Ta se o ně prý starala, jenže ji samozřejmě nikdo dospělý neviděl. Jenže Mama se jich nehodlá vzdát ani ve chvíli, kdy se obě holčičky dostanou do péče Lucase a jeho přítelkyně Annabel (Jessica Chastain). Jak zní motto filmu, mateřská láska je věčná…
Potetovaná baskytaristka Annabel zrovna neskáče nadšením, že se o dívky musí starat, ale snaží se. A tak se příběh proměňuje v krutý a nelítostný souboj dvou matek. Výběr pihaté zrzky Jessiky Chastain byl proto dost překvapivý, ale americká křehotinka překvapila. S krátce střiženými černými vlasy působí paradoxně věrohodněji než ve 30 minutách po půlnoci, a to si za hlavní roli v dramatu o lovu bin Ládina vysloužila nominaci na Oscara. I tady nakonec Jessica plátno úplně ovládne, takže je postava Lucase, který se ze začátku tvářil jako hlavní postava, tak trochu zbytečná.
Tenhle horor čerpá z jednoho klišé za druhým, což ale nemusí být nutně na škodu. Možná jste se jako malí taky báli bubáka pod postelí, nebo ve skříni. Tentokrát tam ale opravdu je a strach z něj mají tak akorát dospělí. Klišé tak zažilo zajímavý obrat, zvlášť když připočítáme, jak děsivě bubák vypadá. Normální děti by se z něj v noci počůrávaly pomalu až do puberty.
Hororu vévodí skvělé efekty
Hororoví fanoušci tak můžou být spokojení s vizuálními efekty, které se směle vyrovnají hollywoodským blockbusterům. Vlasy plující po podlaze, stínohra nebo plíseň na zdi, ze které se cosi vynořuje. Podobné lekačky v první polovině dotvářejí stísněnou atmosféru, jenže v druhé části se projevuje režisérova tendence opakovat se. A tak se občas dozvíme tu samou informaci několikrát za sebou. Zřejmě pro jistotu, kdyby diváci tu primitivní zápletku nepochopili.
Co se ale nedá duu Muschietti a Del Toro odpustit, je závěrečná ždímačka emocí. Navíc zakončená tak, aby se vlk nažral, ale koza zůstala celá. Takovou polovičatou pointu si Mama nezasloužila, ale jako by to bylo v případě španělských hororů tradicí. Stačí vzpomenout na filmy jako Sirotčinec nebo Ty druhé, které taky nechávají prostor k přemýšlení.
Verdikt Nely Christovové
Na této duchařině musím ocenit zejména efekty, které vás zatlačí hluboko do sedačky. Ani tak nevadí trocha té klišovitosti, jako neúměrné nastavování stopáže. Zejména ve střední pasáži typu „něco slyším, ale když se otočím, tak tam nikdo není“ se děje pořád to samé dokola a příběh graduje jenom pozvolna. Závěrečný pokus o kombinaci děsu a sentimentu byl opravdu děsivě sentimentální, ale vcelku fungoval.
Sice by to příběh posunulo někam jinam, ale určitě by bylo zajímavé, kdyby tvůrci hororu Mama zvolili odlišný přístup. A my nemuseli hodinu netrpělivě čekat, než i dospěláci ve filmu uvěří, že Mama existuje, ale naopak bychom celou dobu taky pochybovali.
Hodnocení: 60 %
Verdikt Lucie Šimůnkové
Zase děti. V současnosti nejoblíbenější hororové klišé přichází znovu na scénu v poměrně invenčním mixu duchařské historky a příběhu tzv. vlčích dětí z produkce Guillerma del Tora. Jednoznačně nejlepší herecké výkony předvádí obě holčičky, zejména mladší Isabelle Nélisse. Postavy Victorie a Lilly posouvají snímek o příčku výše. Přesto zůstal potenciál filmu do značné míry nevyužitý, neboť selhává v základním úkolu hororu.
Skutečně děsivých scén je pomálu, atmosféra slabší než například u loňského Sinisteru (2012) a sázet na jednotlivé lekačky znamená rozdrobit celkovou působivost do ojedinělých infarktových zážitků. Takový je navíc v hororu Mama jen jeden.
Hodnocení: 50 %
