RECENZE: God of War Collection vrací na obrazovky hráčů antická jatka
Šimon Kolář
28. 9. 2011
!PlayStation 3!Nejnaštvanější postava v herní historii se vrací v HD remacích starších dílů. Podívali jsme se, jak na tom vypulírované God of War vlastně je.
Herní série God of War je v současnosti už naprostou většinou hráčské veřejnosti považována za klasiku, která sama o sobě definovala a ovládla nový žánr. První dva díly, dnes již herní trilogie, vyšly v letech 2005 a 2007 exkluzivně pro druhý PlayStation. Představovaly v podstatě technologický vrchol tehdy pomalu dosluhující konzole. A právě tyto dva tituly se ve formě HD kolekce vrátily pro PlayStation 3.
RECENZE: F1 2011 je žrout času při cestě ze závodnických plenek na vrchol!
Názor na tuto remakovací módu můžete mít jaký chcete, faktem ovšem je, že vydavatelským domům se tato strategie ohromně vyplácí a plno hráčů také získá možnost zahrát si starší kousky, které jim mohly uniknout třeba kvůli tomu, že starší konzoli nevlastnili.
Oba dva díly se v HD kolekci podařilo vměstnat na jeden Blu-Ray disk, který se prodává za celkem sympatickou cenu, která je daleko pod úrovní dnešních novinkových titulů. Obraz byl převeden do vysokého rozlišení a přidána byla také podpora achievmentů.
300 na steroidech
Hráčům, kteří se sérií God of War dosud nepřišli do styku (a pro něž je kolekce z části určena), zběžně představíme koncept hry.
God of War je hrou viděnou z pohledu třetí osoby, odehrávající se v mýtickém Řecku, které ovládají antičtí bohové a po jehož půdě se prohánějí minotauři, harpyje a podobná stvoření. Hráč se zhostí postavy Kratose, služebníka bohů s nadlidskou silou, a v jeho kůži bojuje proti nejrůznějším stvůrám.
Facebook čekají další změny. Ještě více naruší soukromí uživatelů!
Boj přitom probíhá na první pohled jednoduše. Jedno tlačítko pro rychlý lehký útok a druhé pro zdrcující úder, jehož provedení ale vyžaduje více času. Oba typy útoku lze kombinovat a vršit za sebe do nejrůznějších komb.
V průběhu hry navíc Kratos získává další unikátní schopnosti od svých božských chráněnců. Hráč si tak užije například útok na dálku v podobě Diových blesků nebo možnost nechat oponenta zkamenět tváří v tvář pohledu medúzy.
Při používání těchto speciálních schopností je spotřebovávána mana, kterou může Kratos opětovně doplnit sbíráním modrých orbů. Kromě těch jsou ve hře ještě zelené orby doplňující zdraví a červené orby, které představují zkušenostní body. Za tyto body pal lze nakupovat nejrůznější vylepšení stávajících útoků a také zbrusu nová komba.
Křeče v prstech
I když zní koncept samotného boje velmi jednoduše, jeho zvládnutí rozhodně není otázkou několika vteřin. Přestože na nejslabší protivníky můžete uplatnit taktiku mačkání všeho a stejně je rozmetáte, na silnější typy nepřátel je třeba vždy najít nějakou specifickou taktiku.
Druhů nestvůr v obou hrách sice není mnoho, ale to zde není vůbec na škodu. Síla je totiž v jejich kombinacích. Jednoho minotaura nebo medúzu zlikvidujete poměrně snadno, ale když se proti Kratovi postaví obě dvě stvůry naráz, je zapotřebí najednou jednotlivé taktiky smíchat do obtížně zvladatelného celku.
Boj je úžasně plynulý a pocit neuvěřitelné energie se přes ovladač a obrazovku přenáší i na samotného hráče. God of War je nejspíš hra s největším obsahem testosteronu v historii. Dokonce se dá říci, že je hra až fyzicky náročná a slabší jedinci si budou muset dávat od neustálého drcení tlačítek přestávky.
Mlácení potvor ale rozhodně není jedinou náplní hry. Šarvátky jsou plynule střídány hádankovými pasážemi, které jsou téměř bez výjimky efektní a nápadité. Třeba kruhová chodba v Pandořině chrámu je až překvapivě komplexním prostorovým puzzlem. Díky těmto klidnějším pasážím mají hry výborně vyvážené tempo, a neutápí se ve stereotypu.
Epické na všechny strany
Přestože je vizuální stránka hry převedena do vysokého rozlišení, nemůže se kolekce graficky porovnávat se současnou herní produkcí. Je to pouze uhlazenější verze her z PlayStationu 2 a žádné extra detaily nebo nové modely objektů prostě nepřibyly.
Překvapivě to ale vůbec nevadí. Velkolepé scény vypadají přesto i po těch letech opravdu působivě a je až neuvěřitelné, v jakých rozměrech tehdy tvůrci dokázali přemýšlet.Velikost některých staveb nebo postav může vyvolat snad i závrať.
Říká se, že kvalitní filmová potažmo herní hudba je taková, které si během hraní nevšimnete. God of War tuto teorii vyvrací. Epická orchestrální hudba z reproduktorů duní po čas celé herní doby a dodává obrazové velkoleposti ještě další rozměr.
Verdikt
To, zda lze nějaké dílo označovat za klasiku, vždy ukáže až časový odstup. O to víc to platí ve světě her, kde hype a mediální masírka často dokáže po kamionech prodávat i průměrně nebo lehce nadprůměrné tituly. God of War dokazuje, že si nálepku již klasického titulu rozhodně zaslouží.
I po těch několika letech s dnes již podprůměrným technickým zpracováním dokáže zabavit lépe než dnešní vysokorozpočtová produkce. Je to esence čisté zábavy s dokonale vyváženými herními prvky, kde není nic navíc a zároveň jí nic neschází.
Hodnocení: 90 %
- Klady: Kinetický pocit ze soubojů, kombinace protivníků, puzzly, velkolepost prostředí, hudba
- Zápory: Zastaralejší grafika