Po čtyřech letech odmlky se drsná rusovlasá čarodějka Moire vrací na stránkách nové knihy domácí spisovatelky Petry Neomillnerové. A slibuje kvalitní příběh.
Silná a tvrdá Moire s dlouhými vlasy? To brzy přejde... Autor: Roman Kýbus
Od konce Nakažených už nějaká ta voda uběhla, ale nebylo jí zase tolik a Moire stále sedí v křesle představené Bratrstva nepohodlně. Vůdčí role jí sedla jako ulitá, některé věci ale Lišku nikdy netáhly – třeba pořád dokola opakovat čarodějům, že kasa je prázdná, oni musejí pracovat a ne, ona si do vlastní kapsy nic nehrabe. Taky vztah s Desmondem je na ostří nože. A tak Moire zvedne kotvy, v čele řádu dočasně nechá bratříčka Viera a vyjede s Layelánci za hory za doly do království, které chce svrhnout svého vládce.
Podívejte se také na další články o Petře Neomillnerové
A děj Honu na lišku na nic nečeká. Autorka se nezdržuje s opakováním dobře známých faktů, a tak má čtenář v prvních chvílích slušný hokej v postavách, na druhou stranu nelze nic vytknout rozvíjení zápletky. Obyčejný žoldácký výjezd do cizí války se již vzápětí změní v něco víc, protože spisovatelka si nebere servítky a dává hrdinům co proto. Petra Neomillnerová sice staví základy na závěrečné situaci z Nakažených, ale poměřuje už všechno literárně vyspělejší optikou.
Více intrik, méně pelešení a uvěřitelná deprese
Hon na lišku je proto mnohem drsnější než první díl trilogie Písně čarodějky, hned v prvních kapitolách se začnou odvíjet kruté obrazy války, které jsou čím dál tím horší, jak se zápletka vyvíjí. A vyvíjí se vskutku rychle. Autorka nezapomněla na své jazykové zkratky, klade velký důraz na dialogy a rychlé střídání scén, každé slovo má své přesně dané místo, každá věta vypoví to, co jinde celý odstavec. Pouhých dvě stě sedmdesát stran knihy proto obsahuje mnoho dějových zvratů a snad až příliš materiálu.
Příběh je dobře vystavěný, a přestože má nějaké mouchy (závěr se věnuje jen hlavním postavám, osudy vedlejších pouze naznačuje), Petra Neomillnerová jen zřídkakdy vytvořila lepší. Obzvlášť v porovnání s její poslední tvorbou (Žár krve) působí Hon na lišku jako velmi příjemné čtení – také proto, že by mohlo stát samostatně a ne jako součást série.
Na internetové databázi Legie jeden čtenář knihu pravdivě okomentoval: ubylo pelešení a duševní deprese si utrhla také méně stránek. Ten myšlenkový stav tentokrát člověk hlavní hrdince skutečně věří a nezdráhá se sledovat její vývoj. Za zmínku stojí i důležité vedlejší postavy, které prochází vlastním vývinem, občas si utrhnou osobní dějovou odbočku a jedou na svoje triko. Intrik není zrovna málo, a tak je až s podivem, jak dokázala autorka hlavní příběhové linky dovést do zdárného konce.
Osobitá fantasy jako zrcadlo ožehavých témat
Dnes o sobě Neomillnerová beze studu tvrdí, že je autorkou komerčních sérií – a není divu, když si tím vydělává na chleba. Sérii knih a povídek o Moire a Desmondovi ale začala jako psát jako nezkušená, a tak tihle dva nejsou veselí, ohební a omyvatelní hrdinové jako zaklínačka Lota a upírka Tina Salo. Jsou to vážné postavy, a ačkoli je jejich příběh nadupaný akcí, skrývá pod sebou skutečná morální poselství, která jinde musí čtenář hledat.
Hon na lišku je kvalitní, mimořádně čtivá kniha, která nad ostatní autorčinu tvorbu a ostatně i nad mnohá konkurenční díla stejného kalibru vysoko vyčnívá. Dámy a pánové, rusovlasá sukně v realistickém fantasy světě přeje krásný den plný krve, bolesti a zmaru.
Název originálu: Hon na lišku
Autorka: Petra Neomillnerová
Obálka: Roman Kýbus
Počet stran: 280
Vazba: brožovaná
Rozměry: 145 x 205 mm
Vydala: Epocha, Praha 2011
Doporučená cena: 259 KčHodnocení: **** (70 %)
