RECENZE: Hra Pictomania znamená v překladu vysoce návykové kreslení

Pryč s argumenty typu: já neumím kreslit, výtvarka mi nikdy nešla, tohle není nic pro mě. V party hře Pictomania nejde o to udělat z Picassa žabaře, ale o skvělou a kreativní zábavu.

Někdo by mohl namítnout, že kreslení patří akorát do mateřských školek nebo do her pro ně určených. Zapomněl by však na to, že obrázky živí nejednoho dospělého, mnoho produktů se bez nich neobejde, a často se hodí i v jiných příležitostech. Piktogramy lze univerzálně použít všude na světě a s jejich pomocí se domluví i Tatar s kotěhůlským rodákem. Kam se občas hrabou slova.

Nejenže se tedy člověku neztratí, umí-li vyjádřit kresbou nějakou myšlenku či věc, ale při její tvorbě se i náramně pobaví. Alespoň v nové party hře Pictomania vždy a určitě. Ani ti, kteří nikdy nepovažují svá díla za vytříbená, nemusí zoufat či rovnou dávat ruce pryč. Autor Vláďa Chvátil a společnost Dino Toys vytvořili hru tak, aby na prvním místě byla především zábava, a aby měli své šance na vítězství i ti největší výtvarní antitalenti.

Pochopitelně, že v případě kreslení se o své slovo nadání hlásí. Avšak ve hře Pictomania patří mezi klíče úspěchu především rozpoznávací schopnosti a umění vystihnout nejcharakterističtější rysy. Soupeření zde má poněkud zvláštní a netradiční charakter. Vše se posuzuje kolektivně a úspěch jednoho hráče často závisí na správném úsudku druhého. Jinými slovy se musí jedinec za účelem co nejvyššího bodového zisku snažit o to, aby spoluhráčům co nejvíce ulehčil a napověděl.

Karty jsou rozdány, kreslení může začít., Foto: Petra Vlková, Fanzine.cz

Cílem hry je tedy  nakreslit co nejvýstižněji určitou věc a zároveň správně uhádnout co nejvíce malůvek soupeřů. Body vynáší, nebo naopak strhává, obojí. Hráč se tudíž primárně snaží zvládnout vše, ale v případě nouze se může rozhodnout jen pro jedno, podle toho, co se mu v danou chvíli vyplatí víc.

Účastníkům určují jejich úkoly karty. Do dvou kartónových stojanů s vyobrazenými symboly se na začátku každého kola zasadí vždy šest velkých karet, ke každému symbolu jedna. Na každé z nich najdou jedinci po obou stranách sedm slov. A aby to nebylo tak snadné, danou sedmičku charakterizuje vždy jistá podobnost, respektive náležitost všech slov k určité skupině. Pokud tedy hráč své zadání vyloženě odflákne, soupeř pak jen těžko pozná, jestli kreslil šálek, nebo hrnek, nebo jen sklenici. Proto tu běží primárně o hlavní rysy.

Pakliže by se zdál zrovna tento úkol někomu těžký, asi by jej příliš nepotěšilo, že spadá do nejlehčí ze čtyř barevně odlišených kategorií. Jednoduchá zadání představují zelené karty, středně obtížná oranžové, obtížná modré a opravdoví fajnšmekři si mohou smlsnout na fialových. V rámci větší spravedlnosti však není vhodné barvy na stojanech míchat.

Čím více toho soupeř pozná, tím lépe (shake it baby).,

Co přesně má hráč kreslit, zjistí podle dvou menších černých karet, jež se mu před každým z pěti kol rozdají. Na jedné se nachází číslo, na druhé symbol. Stačí tedy najít shodu na stojanu a pustit se do práce. Podle toho, jakou barvu si hráči pro partii zvolí, se jim pak přidělí poslední typ karet. Celá sada čísel od jedné do sedmi. Tyto kartičky slouží k tipování obrázků sousedů v průběhu kreslení.

Někdo by si mohl myslet, že díky číslům se použijí zároveň pro bodování, ale v tom jejich účel netkví. Tuto funkci přebírají stejně barevné žetony s různým počtem hvězdiček. Nejvíce ceněné dostává od soupeře ten, kdo tipoval nejrychleji a zároveň správně. A pak jsou zde ještě černé žetony podobného smyslu, jež si hráč sám bere z prostředku stolu a končí tím svůj tah.

Na první pohled komplikované bodování se dá po chvíli soustředění na pravidla pochopit a pro další partie zapamatovat. Zmatky mohou nastat jen tehdy, pokud se hráči přehlédnou nebo nedodržují-li návod přesně. Pokud například neodloží svůj tip na soupeřovu hromádku černých karet, ale někam vedle, nebude pak zcela jasné, kdo hádal jako první a tudíž kdo dostane více bodů. Avšak stačí chvilka, aby se do toho každý dostal.

Každá obtížnost úkolů má jinou barvu.,

Karty a žetony jsou standard, nicméně speciální hra vyžaduje speciální komponenty. Hráči zde nemusí nic shánět dodatečně, Pictomania obsahuje vše potřebné. Konkrétně i šest bílých kreslících tabulek s barevnými rámy, totožný počet černých fixů a stejně tak černých hadříků pro mazání. Vše bezchybně plní svůj účel, není zde co vytýkat. Snad jen detailista by mohl namítat, že fix neumožňuje kreslit tence, ale to lze beztak považovat za zbytečný luxus.

Z celkového zpracování se lze kritičtěji vyjádřit maximálně ke kartónovým stojanům, jež ne zcela dokonale drží tvar a občas se rozpojují. Jinak ovšem nelze negativně posuzovat ani minimální počet tří hráčů. Teoreticky si lze užít partičku i ve dvou, ale pochopitelně zde opět platí, že čím více lidí, tím lépe.

Prominout lze i poněkud horší skladnost, jelikož hru Pictomania stojí za to přibrat s sebou mezi partu kamarádů. Hra poškádlí kreativního ducha, bezvadně se postará o napětí a soutěživost, umožňuje i taktizování. Název zde skutečně není od věci, protože jde o originální zábavu, která dokáže hráče doslova posednout.

Název hry: Pictomania
Typ hry: Party, kreativní, společenská, rodinná
Výrobce: Dino Toys
Doporučená cena: 699 Kč
Počet hráčů: 3 – 6
Hrací doba: 30 min
Doporučený věk: 9 +

Hodnocení: ***** 90 %

Klady:
Originální tematika
Chytlavost, spád
Procvičuje kreativitu a schopnost vystihnout důležité prvky
Velký počet a rozmanitost úkolů
Systém hry, srozumitelný návod
Podporuje soutěživost a pohotovost
Kompletní výbava pro kreslení

Zápory:
Větší objem, horší skladnost
Nedokonalé spoje u stojanů