Mnoho z nás si první Just Cause pamatuje jako hru velkých možností, kde švarný hispánec Rico Rodriguez prováděl sebevražedné kaskadérské kousky a poletoval na ostrově s velmi pěknou přírodou. Hře však něco chybělo (poutavý příběh, silnější motiv hrát), a něčeho zase bylo až moc (všemožné bugy a glitche). Nyní se neohrožený agent CIA vrací, nás proto zajímá, zda se poučil ze svých chyb a dal tak vzniknout kvalitní sandboxové akci, či zda má jeho nový kabátek stejné mouchy jako díl první.
V Just Cause 2 to bouchá každou chvíli Zdroj: i.neoseeker.com
Welcome to paradise!
Zatímco Just Cause 1 se odehrával na tropickém ostrově San Esperito v Karibiku, jeho nástupce se přesunul na opačnou stranu světa – do fiktivní banánové republiky Panau v jihovýchodní Asii, ropové velmoci, kterou ovládá nesympatický diktátor s chameleonem na rameni. Velikostně se souostroví San Esperito a Panau téměř rovnají, a větší herní prostor než v prvním díle jsem rozhodně ani nečekal, protože se svými 1000 km² totiž Just Cause všem sandboxům kralovalo.
Co se však oproti prvnímu dílu velmi změnilo, je prostředí – San Esperito je vlastně jedna velká džungle, jen místy narušená nějakým menším či větším pohořím, případně velkoměstem s mrakodrapy. Na souostroví Panau však najdete kromě tropické džungle písečnou poušť, zasněžené velehory, roztroušené archipely, říční deltu i travnaté nížiny. Do takového prostředí jsou zasazeny vesnice, velkoměsta i pyramidy, nechybí ani rozlehlý buddhistický klášter, kasino, nevěstinec ve vzducholodi a další pozoruhodnosti. Mnohá z těchto míst nejsou ani součástí žádné z misí, je tudíž jen na vás, zda se je vydáte objevovat na vlastní pěst, nebo je necháte neprozkoumaná.
Z takového výčtu by se někomu mohlo zdát, že Panau působí přeplácaně a uměle, opak je ale pravdou – přechody mezi jednotlivými klimaty jsou velmi dynamické a působí naprosto přirozeně, nevzniká tak situace jako třeba ve World of Warcraft, kde poušť prudce přejde v zasněžené kopce a ty zase přecházejí v lávou zalité skály, které jsou lemovány pláží s palmami. Prostředí v Just Cause 2 je jednoduše úchvatné a díky různorodým podmínkám člověka jen tak neomrzí. Střídání dne a noci v kombinaci s všemožnými druhy počasí požitek ze hry ještě zintenzivňuje.
Daň v podobě Windows Vista
Vše si ovšem žádá svoji daň, a v tomto případě to je kromě vyšších hardwarových nároků i DirectX 10, který podporují pouze Windows Vista a Windows 7. Majitelé starších XP, kterých je stále dost, proto mají důvod ke vzteku. I já jsem byl jedním z nich, dospěl jsem ale k závěru, že Just Cause 2 je rozhodně titul, který tvoří dostatečný impuls pro upgrade systému – DirectX 9.0c by rozhodně nevytvořil takovou atmosféru jako jeho nástupce. Samotná hra běží naprosto plynule bez jakéhokoli načítání, což je pro hru s tak rozsáhlým prostředím a navíc s takovým dohledem (díky kterému můžete ostře vidět objekty vzdálené desítky kilometrů od vás) úctyhodné.
Hrátky s hákem
Co se hratelnosti týče, není příliš co vytýkat. Už první díl byl orientovaný velmi arkádově, v díle druhém se chlapci z Avalanche Studios rozhodli jít v tomto směru ještě dál, a přestože tak často dochází k naprosto nereálným situacím (přeskakování z jedné letící nukleární hlavice na druhou je jen jednou z nich), celkový zážitek přináší neskutečnou kopu zábavy a dětinského potěšení z padajících domů a vybuchujících letadel. Zbraňový arzenál nepřináší kromě přenosného rotačního kulometu nic nového, naproti předchozímu dílu byl spíše ochuzen, například o některé jednoruční zbraně či časovanou trhavinu.
V Just Cause 2 se to kromě výbuchů neobejde ani bez létání Zdroj: 360.kombo.com
Ani jedno z toho mi však nechybělo, protože všechny tyto konvenční zbraně jsou zastíněny zbraní zcela nekonvenční, a vystřelovacím hákem. Ačkoli byl hák použit již v prvním díle, dal se využít pouze k přichycení a následnému přitáhnutí se k dopravnímu prostředku. V díle druhém můžete hák upevnit k jakémukoli povrchu (organické povrchy nevyjímaje). Zároveň můžete lano s hákem z Ricovy paže uvolnit a spojit tak dva předměty k sobě.
Ani nemusím popisovat, jaké psí kusy se s tím dají vyvádět – od připevnění okolo letícího letadla k zemi až po uchycení lodě k vrtulníku, jejímu vynesení do několikakilometrové výšky a následnému vzdušnému plachtění. Je to právě hák, který dává hře úplně nový rozměr a zároveň ji činí velmi zábavnou.
Zábava pro celou rodinu
Co se misí týče, Just Cause 2 není žádnou revolucí. Celý příběh se okolo revoluce točí. Hlavních misí je pouze sedm, misí vedlejších je okolo padesáti, a přestože jsou si všechny v zásadě podobné, v žádném případě jsem se u nich nenudil. Tyto vedlejší úkoly jsou vám zadávány třemi teroristickými skupinami, jejichž představitelé jsou velmi vtipně vykreslení a ještě vtipněji nadabovaní. Důležitým herním faktorem jsou takzvané Chaos body, které dostáváte právě za plnění těchto vedlejších misí, či prostě za dělání všemožného brajglu a nepořádku.
Po splnění určité hranice bodů bude odemčena další hlavní mise, případně nějaké vozidlo, které si stejně jako v předchozím díle můžete nechat shodit vrtulníkem (v díle druhém si navíc můžete nechat shazovat i zbraně). Systém poměrně jednoduchý, přesto však funkční a zaručující vysokou hladinu zábavy a adrenalinu po celou dobu hry.
Pokrok ve hře vám je zobrazován v procentech, ty však nejsou příliš věrohodným ukazatelem, neboť závěrečnou misi jsem splnil po sedmnácti hodinách hraní, se splněnými třiceti procenty veškeré hry. Zbylá procenta můžete dohánět v Mercenary módu, který se vám po dokončení zpřístupní, a ve kterém můžete dodělávat zbylé vedlejší mise, závodit na čas, hledat upgrade boxy (díky kterým můžete zlepšovat své zbraně a vozidla a kterých je ve hře více než tisíc), můžete hledat kufry s drogami, likvidovat rádiové stanice či ropovody.
Možností je mnoho, hra vám navíc každou taškařici počítá, takže přesně víte, kolik lidí zemřelo pod vaší rukou, kolik z nich jste umlátili hákem či kolik mostů jste podletěli s letadlem. To vše činí z Panau místo, které vás bude bavit možná i dobrých sto hodin.
Verdikt
Just Cause 2 využil potencionálu svého předchůdce a vytáhl herní principy téměř k dokonalosti, přičemž zároveň eliminoval zároveň většinu neduhů, se kterými jsme se v prvním díle potýkali. Umím si představit duchaplnější příběh a více hlavních misí, stejně jako například lepší fyziku postav, nejsou to však chyby fatální, které značně omezovaly díl první. A pokud budeme hodní, dočkáme se snad i třetího dílu. Jsem zvědav, jaké triky vytáhne Rico z klobouku příště, protože již teď jich vytáhl přehršel, a dal tak vzniknout titulu, který by ve vaší sbírce akčních her rozhodně neměl chybět a který vás bude bavit dlouhé desítky hodin.
Hodnocení: ***** (90%)
