Východní Evropa byla v minulosti doslova zamořena upíry. Děti Jidášovy jsou jen jedním z druhů těchto krvelačných monster. Markus Heitz přináší nový pohled na upíří folklor, když si jednu z nich vybral jako hrdinku svých knižních příběhů.
Markus Heitz, Děti Jidášovy
Děti Jidášovy jsou první knihou fantasy trilogie o upírech od Marka Heitze. Toto jeho dílo vyšlo v němčině již v roce 2007, v češtině teprve minulého roku. Kniha je rozdělena na dvacet šest kapitol a zároveň na 4 nestejně dlouhé knihy: Dívka, Aeterna, Odhalení a Smrt. Příběh se odehrává ve dvou časových liniích: jedna v osmnáctém a druhá ve dvacátém prvním století. Mark Heitz již v minulosti prokázal umění zaujmout čtenáře fantasy. Ať se zaměřuje na trpaslíky, vlkodlaky nebo v tomto případě upíry, výsledkem nikdy nezklame.
Markus Heitz
Je německým spisovatelem, který se narodil v roce 1971 v Sársku. Po katolické střední škole nastoupil na vojenskou služku a poté vystudoval historii a germanistiku. Již od počátku své spisovatelské kariéry sklízí v rodném Německu i u nás velké úspěchy. Nyní je Heitz autorem již více než dvaceti děl. Nejednou byl on i jeho tvorba oceněni národními literárními cenami. Kromě příležitostné novinařiny se naplno věnuje psaní fantasy a hororových knih. Největší úspěch zatím zaznamenala jeho série vyprávějící příběhy ze světa trpaslíků: Trpaslíci (2003), Válka trpaslíků (2004), Pomsta trpaslíků (2005) a Osud trpaslíků (2008).
Hluboké myšlenky se začleňují do příběhu
Hlavní hrdinkou příběhu je Sia, mladá žena, která žije v Lipsku. Skrze její zápisky se čtenáři dozvídají o další dívce, která žila na konci sedmnáctého století v Turky okupovaném Srbsku. Jak oba příběhy postupují, jsou mezi nimi odhalovány záhady a souvislosti. Sia potlačuje svou vlastní podstatu, ale události jejího každodenního života jí nedávají zapomenout. Dívenka Skylla byla na druhou stranu zapletena do vědeckého bádání svého otce, který však slouží zvrhlému spolku s názvem Děti Jidášovy.
Čtěte také: Markus Heitz to ve Znamení temného boha pořádně rozjíždí
Již obálka knihy prozrazuje strašidelnou atmosféru svého obsahu. Celý příběh je nabitý strastiplnými emocemi, napětím a hrůzami života. Tento kriticky myslící autor však nezůstává pouze u povrchního vyprávění. Pomocí svých postav se zamýšlí nad každodenními úděly lidstva, a přesto nezabředává do rozsáhlých filozofických úvah. Uchovává si svůj styl poutavého a zajímavého předávání myšlenek. Tématem upírů se zabývá ze tří různých úhlů pohledu a to s dokonalou harmonií. Jsou jimi náboženství, věda a selský rozum. Heitz také s obdivuhodnou přesností udržuje složitý příběh pohromadě a to bez viditelné námahy.
Stručností až k dokonalosti
Jelikož se jedná o žánr fantasy, autor má plné ruce práce s představováním svého světa široké veřejnosti. Příběh je tak plný informací, vysvětlování a často dokáže nasadit brouka do hlavy. Přesto si v tomto ohledu Heitz počíná zručně a zasazuje střípky těchto novinek do plynulého vyprávění a popisů. Ty jsou jasné, zřetelné, ale zároveň působivé. Jeho vyprávění je často stručné a nenadnesené, ale vyznačuje se záplavou akce, napětí, nečekaných zvratů a překvapení. Kniha pak zůstává působivá a čtivá.
Čtěte také: Markus Heitz rozprostřel Stíny nad Ulldartem
Markus Heitz má jednoznačně velmi bohatou slovní zásobu, které ve svých knihách využívá na sto dvacet procent. Naštěstí byl tento aspekt jeho tvorby zachován i při překladu do češtiny. Překladatelé si dali záležet s tím, aby autorovu bohatost jazyka vynesli napovrch a udělali dobrou práci. V jediném okamžiku se nestane, že by se čtenář zarazil a ptal se sám sebe, co vlastně ta která věta chtěla vyjádřit. Autor také dobře zvládá veškeré přechody pohledů.
I přesto, že je autorem knih muž, zvolil si za hlavní hrdinku ženskou postavu. Sia je však uvěřitelná a co se týče myšlení a svých ženských stránek, také bezchybná. I všechny vedlejší postavy působí živoucím dojmem. Zdají se být velmi dobře promyšlené a jejich životy propracované. Díky tomu je pak Heitz schopen tvořit napětí i pouze za pomoci postav. Předkládá čtenáři nápady, náznaky a narážky, podle kterých si může vytvořit představu o odvíjení příběhu. Nakonec však přesto vyjde najevo nečekaná pravda, či se odehraje nepravděpodobná událost.
Východoevropští upíři jsou od Drákuly ještě zajímavější
Kniha je určená všem milovníkům fantasy. Čtenáři by si však měli být jistí, že mají rádi temnotu a tajemno. Příběh rozhodně není pro lidi se slabým žaludkem, nebo pro ty, kteří neradi vidí násilí na papíře. V knize je mnoho brutálních krvavých scén. Všechny jsou umně popsány do nejmenších detailů, kterým by se mnoho autorů oklikou vyhnulo. To dává knize na autenticitě i neuvěřitelnosti zároveň. Heitz nenechává nic představivosti a do detailu popisuje nejen bojové, ale i milostné scény. Krev a nahota jsou pravděpodobně nejzmiňovanějšími věcmi v celé knize.
Čtěte také: Ukázka se Spravedlivého hněvu Markuse Heitze
Autorovou inspirací při psaní příběhu byly východoevropské lidové povídačky o upírech. Mnoho z nich bylo také podloženo lékařskými i vědeckými záznamy. Proto se čtenář v knize setká s vesnickými báchorkami, které jsou v mnoha případech potvrzeny, v jiných vylučovány vlastními událostmi příběhu. Autenticita dodává knize ještě více temnoty a napětí. Výsledkem spojení folklóru a autorovy představivosti je mnoho druhů upírů a způsobů, jak se jejich druhu postavit nebo se před nimi bránit. Všechny události jsou s největší obratností zasazeny do skutečného historického kontextu.
Děti Jidášovy je kniha plná napětí, akce a emocí. Jen čtenáři se silným žaludkem však plně ocení autorovo bravurní vyprávění a smysl pro detail. Plynně napsaný příběh a komplexní postavy dělají z Heitzova díla knihu, kterou si čtenář bude dlouho pamatovat. V nakladatelství Fantom Print již vyšel také druhý díl této série o upírech s názvem Syn Jidášův. Dcera Jidášova jakožto třetí díl se teprve připravuje.
