Není tak neobvyklé, alespoň dle autorů filmů, knih a her, aby z přísně střežené a dobře utajované vědecké laboratoře něco uniklo. A shodou náhod ve velkém množství případů tím něčím je smrtící virus, jehož oběti opět vstávají z hrobů, aby dál rozšiřovaly svoje řady. A když ne vir, postará se o podobnou zábavu prastarý svitek, zlý čaroděj, vesmírné těleso… Příčina je vlastně bezpředmětná, pro každou je shodná otázka Co teď?
Jak se státi zombii? Zdroj: distributor filmu
Může se stát, že se ráno probudíte a někdo vám blízký, nebo dokonce vy samotní, prošel zombifikací. Serena Valentino se ve svém průvodci snaží ukázat, že tím vlastně nic nekončí, ba naopak pravá zábava teprve začíná. Novopečení zombíci si mohou zjistit, jaký typ zombie jsou, pokud jim tato informace doposud unikala, jaké nástrahy je nyní čekají, jakým naopak unikly nebo co dělat, aby jejich jídelníček nebyl tak jednotvárný.
Také se poměrně podrobně věnuje tomu, jak zapadnout do lidské společnosti, například jak si vyjít mezi lidi a potlačit nutkání požírat jim mozky, jak se s lidmi bavit nebo ožehavé téma – jak to oznámit rodině. V dalších kapitolách se můžou nejen nemrtváci dočíst, jak mít správný styl nebo v jakém filmu vystupují jejich kolegové.
Kniha Jak se státi zombie možná na první pohled může vypadat vtipně. Nikoliv už na ten druhý. V okamžiku, kdy ji čtenář otevře, udeří jej do očí mnohobarevná grafika stylu časopisů pro náctileté, byť poněkud temněji laděná. Převládá černá se zelenou, druhé housle hrají bílá a červená, což spolu s množstvím obrázků, rámečků, stříkanců krve a monstrózních nadpisů sice plní účel přitáhnutí zraku, ale v knize to působí velmi rušivě. I v mnohém dalším vyvolává obsah knihy dojem, že je sesypán z různých časopiseckých článečků.
Záběr témat je široký, nicméně žádnému není věnována více jak dvojstránka, jež je navíc dále dělena do podtémat. Ve výsledku tak obsahuje kniha snad víc nadpisů než přínosných informací.
Dalším záporným rysem jsou neustálá opakování, že nakladatel to či ono nedoporučuje, případně, že předtím, než to či ono zkusíme, máme se zeptat rodičů. Může se to zdát jako maličkost, i s přihlédnutím k faktu, že kniha je očividně určena mladším čtenářům, nicméně při pátém či šestém přečtení musí i ten nejvychovanější puberťák obracet oči v sloup. Jedno varování by stačilo víc než bohatě.
Kniha je rozdělena na tři kapitoly. První, zabývající se tím, co dělat, když se stanete zombíkem, nejvíce trpí výše zmíněným časopiseckým nešvarem. Na někoho, kdo čerstvě nepřekročil teen hranici, může působit místy lehce slaboduše, ale asi nejvíce splňuje to, co kniha anotuje, tedy vskutku provádí začátky v řadách nemrtvých.
Druhá již může najít i praktičtější uplatnění. Mimo jiné totiž popisuje různé návody, fígle a rady, jak se namaskovat jako zombie nebo jak připravit párty na toto téma. Třetí, tedy poslední kapitola je asi nejrozumněji zpracovanou částí a ani stručnost témat nevadí. Pojednává totiž o dalším zpracování hororového prvku živých mrtvých.
Čtenáři tak předkládá soupis filmů, her počítačových i deskových, knih, ale i masových akcí typu zombie walk. Je zde i nadneseno téma skutečných zombie příběhů, tedy jejich odkazu v kultu vúdú. Bohužel, zrovna toto nejvíce trpí omezením časopisecké formy, přitom by si možná zasloužilo vlastní kapitolu.
V krátkosti lze říct, že když otevřete knihu Jak se státi zombie, než hostitel uvaří čaj, nebudete toho litovat. Ale s největší pravděpodobností ji po jeho příchodu vrátíte do poličky a zapomenete na ni. Neurazí, ale nenadchne.
Název originálu: How to Be a Zombie
Český název: Jak se státi zombie
Autor: Serena Valentino
Překlad: Jana Hejná
Obálka: Scott Erwert na základě fotografie Konstantynova (Shuttershock)
Počet stran: 144
Vazba: pevná
Rozměry: 155 × 200 mm
Vydal: Slovart, Praha 2011
Doporučená cena: 299 Kč
Hodnocení: 30%