4 fotky 
Kdo ten příběh nezná? Dobro a zlo na kordy, vášnivá bitva plná střev, přemožení padoucha a poté happyend, žili šťastně, dokud je nesklátila běhavka. Nebo taky ne, pokud má do toho co mluvit Jan Dobiáš.
Ilustrace na obálce knihy Autor: Janina Strnadová
Ne po každé válce přijde mír, po zabití padoucha se může objevit někdo ještě padouchovatější. A také ne všichni arcilotři a hrdinové se lotry a hrdiny rodí. Často k nim vede dlouhá a krkolomná cesta plná náhod, předurčení a mocných, kteří si myslí, že jim patří svět. A přesně o téhle krkolomné cestě je i celý děj knihy Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války. Tento román je prvním knižním počinem Jana Dobiáše, pokud samozřejmě nepočítáme jeho sbírku povídek Po dračím ohni, která vyšla v knižní podobě v roce 2006.
Zrozeni k velkým (zlo)činům
Dva hlavní hrdinové, Orlík a Bert, jsou mladí kluci, kteří netouží po ničem víc než po noci strávené s holkou a žejdlíku vína bez následné kocoviny. K jejich smůle jsou však tyto povrchní plány rozprášeny stejně rychle jako vyhlídky na obyčejný venkovský život. Oba dva se sice narodili daleko od sebe, ale mají jedno společné – oba se narodili ve špatnou chvíli, ve špatném světě a především špatným otcům.
A aby toho nebylo málo, oba dva se velmi hodí mocným, kteří s nimi mají své vlastní plány. Čarodějové, králové a hrůzná stvoření se už postarají, aby byl osud obou chlapců naplněn podle nich.
Ač jsou Bert a Orlík těmi hrdiny, jsou stále loutkami v rukou mocných, kteří si je přetvářejí k obrazu svému. A nezáleží na tom, jestli stojí na dobré či temné straně. V tomhle příběhu totiž zlý čaroděj není až zas tak zlý a hodní čarodějové nejsou až zas tak dobrotiví. I nový černokněžník rozvažuje nad tím, zda vlastně černokněžníkem touží být.
Vždyť ani hrdina na druhé straně barikády si není jistý. Ale copak si padouch a hrdina mohou být podobní? Mohou. Až příliš, jak se dozvídáme z příběhu o Orlíkovi a Bertovi. A vše nakonec směřuje k rozhodující bitvě, která však nebude zas tolik rozhodující. Vždyť žádná válka nebyla vyhrána jedinou bitvou.
A možná přijdou i draci.
Černočerný černokněžník
Jan Dobiáš si rád hraje s typickými archetypálními charaktery ze světa fantasy. Občas se jejich výstavby drží, občas je převrací a sem tam sklouzává až k jakési parodii. Se stejnou lehkostí si hraje i se čtenáři. Během prvních deseti stránek představí velké množství dějových linií, které postupně splétá do copu příběhu.
Během jednotlivých stránek se čtenář setkává s nepřeberným množstvím postav, které více či méně zasáhnou do děje. Jako například u Sapkowského Zaklínače, i zde lze nalézt množství postav, které si čtenář zamiluje.
Tyto postavy jsou však následně zabity dřív, než stačí výrazněji zasáhnout do děje. Zkrátka jako v životě. Autor si také dost pohrál se jmény jednotlivých hrdinů. Ta čtenáři už od začátku napovídají, jakou cestou se postava bude ubírat. Vždyť koho by překvapil černokněžník Antracit či čaroděj Zlatobýl. Čtenáři tak zbývá prostor pro to, aby zapojil představivost a pokusil se vyspekulovat, jakou roli každá nová postava bude mít.
Z povídky do povídky
Celou knihu tvoří tři části, které oddělují tři období života hlavních hrdinů. Styl psaní v knize Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války je velmi specifický. Nejvíce se přibližuje Dobiášově povídce Za devatero hor. Tím je definován i styl vyprávění. Jan Dobiáš se často uchyluje ke skládání kratičkých střípků, které na sebe navazují v téměř filmovém střihu. Autor předkládá příběh v drobných odstavcích, děj je popisován zkratkovitě, nikoliv však nepochopitelně.
Drací letí do bitvy Autor: Janina Strnadová
Jan Dobiáš nezapře, že začínal jako spisovatel povídek. Několik kapitol se skládá i z paralelního vyprávění hlavních hrdinů, které na sebe navazují, jako kdyby se oběma chlapcům dělo to samé, i když jsou od sebe vzdáleni přes devatero hor. Některé části připomínají anekdoty. Krátký odstaveček, mnohdy s pointou na konci. V knize se často setkáte s humorem a vtipnými narážkami, občas na vlastní svět fantasy.
Vtipy čtenáře sice nedonutí spadnout smíchy pod stůl, nad mnoha slovními hříčkami se však pousměje. Asi jako představě kapely složené z křečků hrajících na maličké hudební nástroje. To není můj výmysl, i tenhle nápad vyšel z mysli autora.
Z obou stran barikády
Jan Dobiáš ve své knize vytvořil obdivuhodný svět, ve kterém nepanuje dobro ani zlo. Svět, ve kterém se z každého může stát černokněžník i král. Svět, ve kterém nezáleží ani tak na charakteru, jako spíše na vrchnosti, která si vybírá tahy svých figurek. I z toho největšího žebráka se může stát pravá ruka zlosyna, i z nejlepší přítel může hrdinovi vrazit kudlu do zad. O tom všem je Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války.
Z této knihy se nejspíš nestane nestárnoucí fantasy klasika, ale za přečtení rozhodně stojí. Už kvůli svému lehkému stylu, už kvůli pohledu z obou stran barikády. Už kvůli tomu, abyste věděli, co si myslí černokněžník po vítězné bitvě.
Název: Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války
Autor: Jan Dobiáš
Obálka: Janina Strnadová
Počet stran: 392
Rozměry: 105 x 165
Vazba: brožovaná
Vydal: Straky na vrbě, Praha 2011
Doporučená cena: 235 KčHodnocení: **** (70 %)
