Menu
FANZINE.cz
Literatura

RECENZE: Kniha Někdy prostě prší aneb Ede, je konopí pořád nelegální?

Lenka Lokvencová

Lenka Lokvencová

13. 3. 2012

FOTO: Michel Faber a Jenny BrownováNěkdy prostě prší je povídková sbírka původem holandského autora Michela Fabera, která se po 14  letech konečně dočkala překladu do češtiny. Kniha vyšla již v roce 1998 a ve své domovině sklidila neskutečný ohlas. Za některé části oprávněně.

Michel Faber a Jenny Brownová debatují na festivalu v Edingurhu Zdroj: youtube.com

Michel Faber balancuje na pomezí sci-fi literatury a příběhů všedních dní. Někdy prostě prší je soubor povídek, které autor léta psal a skrýval ve svém šuplíku, aby je nakonec vydal jako průřez celým svým dílem.

Povídky nemají jednotné téma ani žánr. Setkáme se zde s podivným postapokalyptickým světem, kde ryby opustily moře a terorizují zbývající lidstvo, stejně jako s mladým Bohem, který najde Zemi na smetišti.

Přečtěte si recenzi Faberovy knihy Evangelium ohně

Místo tu však naleznou i zcela běžné příběhy o lásce ze sexshopu, o opravě zchátralého kostelíka či rodinná story o pobytu v africké zemi Nikoho. Žádný děj není stejný, ani jeden příběh není otřepaný.

Michel Faber
Narodil se v Holandsku v roce 1960. Po ukončení školy vystřídal mnoho povolání, zatímco se cvičil na ošetřovatele. Debutoval se svojí bravurní povídkovou sbírkou Někdy prostě prší, po které následovalo Pod kůží. Tento román ho proslavil po celém světě. Další díla jako Kvítek karmínový a bílý a Fahrenheitova dvojčata už se takové odezvy nedočkala. Zatím poslední román nese název Evangelium ohně. Michel Faber nyní žije se svojí druhou ženou ve Skotsku.

Faberovy pábitelé

Osobitý styl Michela Fabera se nedá příliš popsat ani zachytit. Příběhy vypráví ich formou i z pohledů třetí osob, stejně jako se čtenář někdy dočká vyvrcholení, zatímco jindy děj zkrátka vyšumí do ztracena. O jediném kousku se však nedá říci, že by byl prvoplánový, či snad nezdařilý.

Jednotlivé figurky příběhů se nedají popsat jako vtipné ani groteskní, a přesto občas sklouzávají téměř ke stylu Hrabalových pábitelů. Jak jinak byste nazvali řádovou sestru, která přebývá na útese, aby mohla spasit sebevrahy, kteří sem přijdou ukončit svůj život, či bláznivého vynálezce, čekajícího, až uzákoní konopí, aby konečně mohl realizovat svůj velký objev.

Mohlo by vás zaujmout: recenze na knihu Bouře mečů

S Hrabalem má Faber společný nejen literární styl, ale také část života. Stejně jako slavný český spisovatel i autor Někdy prostě prší vystřídal řadu zaměstnání. Vzdělával se jako zdravotní bratr, ale pracoval jako uklízeč, barman, balič či pokusný lékařský králík.

V příbězích je značně patrné, že je autor psal v průběhu několika let. Styl psaní se liší a není zcela jasné, zda se autor během let vypsal, či jsou jednotlivé styly užity zcela záměrně. Dokonce by se občas dalo polemizovat, zda se jedná o stejného autora.

OBR: Někdy prostě prší - přebal knihy

Někteří kritici tvrdí, že Michel Faber je zkřížením Roalda Dahla s Franzem Kafkou a také směska Somerseta Maughama a Iana McEwana. Ani to však není zcela pravda. Michel Faber je především Michel Faber. Jeho styl i příběhy jsou zcela specifické, nepostihnutelné. Styl sklouzává ke kafkovskému stylu, příběhy občas připomínají McEwanovy Černé psy. Připomínají, nikoliv kopírují.

Skotský autor z Holandska

Michel Faber se narodil v Holandsku, hned v dětství se však se svými rodiči odstěhoval do Autrálie, kde vyrůstal a studoval. Po mnoha letech se opět vrátil do Evropy, přesněji do Skotska, kde žije dodnes. Psát začal již v 80. letech, ale vydání první sbírky se dočkal až v roce 1998. Hned v zápětí si tuto sbírku zamilovali nejen čtenáři, ale také kritici. Faber nastoupil cestu oceňovaného autora.

Přečtěte si:  Recenzi na knihu Draci přece nejsou

Jeho další sbírky ani novely se už takového ohlasu nedočkají. U nás vydaná novela Fahrenheitova dvojčata se dočkala sice pozornosti, nikoli však kladného přijetí. V posledních letech se také prosadilo dílo Pod kůží, ani to však nedosáhlo významu Faberovy prvotiny.

Povídky pro fajnšmekry

Někdy prostě prší není povídkovou sbírkou pro každého. Mladší čtenáře tento kousek zřejmě nezaujme, protože se nejedná o příliš humorné příběhy. I když smích nechybí, najde se v knize jen pár momentů, které jsou prvoplánově vtipné. Jednotlivé části naopak prolíná filozofování a úvahy o životě.

Čtenář tu nenajde ani velkou romanci, horor či krimi, a přesto nic z toho příběhy nepostrádají. Michel Faber je skládá z drobných střípků, každodenních scén, které jsou pro každého tak běžné, že se nad nimi ani nepozastaví. I když někdy to je až na škodu. Běžnost několika příběhů je natolik fádní, že čtenář ani nepochopí, k čemu ta či ona povídka vznikla. Jak se však na takové běžné úkony, jakými je zapínání knoflíků, dívá taková průměrná levá ruka, to už si budete muset přečíst v Někdy prostě prší.

Název originálu: Some Rain Must Fall
Český název: Někdy prostě prší
Autor: Michel Faber
Překlad: Viktor Janiš
Počet stran: 252
Obálka: Lucie Mrázová
Vazba: vázaná
Rozměry: 135 x 205 mm
Vydal: Kniha Zlín, Zlín 2011
Doporučená cena: 299 Kč

Hodnocení: *** (70%)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Kniha Někdy prostě prší aneb Ede, je konopí pořád nelegální?

Hide picture