3 fotky 
Jean Teulé je francouzský spisovatel, u nás snad úplně neznámý. Ve Francii ale patří k oblíbeným autorům románů, ale i komiksů a scénářů k několika filmům. K nám se nedávno dostala jeho novela Potřeby pro sebevrahy, která slibuje opravdu originální děj. Je ovšem opravdu tak dobrá, jak by mohla být?
Obrázek ze stejnojmenného animovaného filmu Zdroj: distributor filmu
V postapokalyptickém, blíže neurčeném světě zuří epidemie sebevražd. Kdo by taky chtěl žít v tak bezútěšném světě? A aby byl odchod z toho světa jednodušší, jsou tu Potřeby pro sebevrahy – malý krámek, který se nachází v bývalém kostele (chrámu, synagoze, mešitě?), kde najdete všechny možné pomůcky pro sebevraždu. Krámek patří rodině Neužilově – Mišimovi, Lukrécii a jejich dvěma dětem.
Tedy vlastně třem, ale ten nejmladší se rozhodně nenarodil se schopnostmi (nebo jenom depresí) vhodnými k práci v obchodě takového ražení. Je pořád šťastný a neustále sabotuje pokusy celé rodiny v provozování krámku tak, jak tomu bylo po několik generací.
Přečtěte si: Kniha Škola černé magie zve k humornému i napínavému studiu
Potřeby pro sebevrahy nalákají mnohé čtenáře už poutavou obálkou a názvem, ale ne nadarmo se říká, že knihu nemáme soudit podle obalu. Nicméně i krátká anotace knihy na obálce dokáže slušně navnadit – obchod s potřebami pro sebevrahy, to zní přece zajímavě a poměrně originálně.
Takový detail, jako je nějaký šťastný hošík, nemůže přece nápad, jako je tento, nějak zkazit. Chyba. Potenciálně skvělý příběh a ponurou atmosféru, kterou autor dokáže vytvořit zcela bez problémů, narušuje sentimentální prvek snažící se být vtipný. Tento prvek z knihy dělá jednoduchý brak plný dětinského humoru, s absurdně neoriginální zápletkou na originálním pozadí, které ovšem ztrácí na zajímavost kvůli hloupě nudné pointě.
Knížka pro dospělé plná humoru tak možná pro děti
Potřeby pro sebevrahy se tváří jako černá komedie s jakýmsi světlem na konci tunelu. Pravda je taková, že kniha vtipná není ani náhodou – humor je zde až příliš dětinský, vtipné situace čtenáři pozvednou spíš obočí než koutky úst. Většina vtipů v knize je podaná dítětem nebo je s ním nějak blíže spjatá, jde tedy o vtipy výrazně dětinské a hraničící s trapností.
Jednoduchost celého příběhu je až k pláči – autor zničil potenciál svého nápadu klišovitými scénkami, plochými postavami, předvídatelným koncem. Děj je tak neskutečně banální, že se může zdát až urážející a mohl by knihu zařadit snad i mezi dětskou literaturu – kdyby nebylo všech těch sebevražd.
Potřeby pro sebevrahy jsou velkým zklamáním. Jean Teulé nedokázal využít možností svého talentu i nápadu a vytvořil jen další nudně trapný příběh s dobrým koncem typu žili šťastně až navěky.
Děj knihy je nesouvislý, postavy jsou spíše karikaturami, od první stránky člověk ví, jak kniha dopadne. Na druhou stranu je vidět, že autor psát umí, jeho styl je čtivý a forma díla příjemná. Autor nemá špatné nápady, ale zaobaluje je do líbivých, kýčovitých příběhů, ze kterých čtenář nebude mít nic než pocit zcela ztraceného času.
Název originálu: Le Magasin des suicides
Český název: Potřeby pro sebevrahy
Autor: Jean Teulé
Překlad: Alan Beguivin
Obálka: Lukáš Francl
Počet stran: 144
Vazba: vázaná
Rozměry: 135 x 205 mm
Vydal: Garamond, Praha 2011
Doporučená cena: 198 KčHodnocení: ** (30 %)
