RECENZE: Kniha Sapphique vypráví o návratu proroka zpět do Inkarceronu
Redakce
8. 11. 2011
Druhý a zároveň i poslední díl ze série pojednávající o nejpropracovanějším vězení jaké kdy lidstvo stvořilo, Inkarceronu, vnikl i na pulty českých knihkupců. Pořád jde o tak originální počin jako v případě první části, nebo se můžeme těšit na jednoduché rozuzlení?
O Sapphiquovi kolují legendy. Téměř každý chovanec Inkarceronu o něm nějakou slyšel. Prý unikl a dostal se do Vnějšího světa. Prý se později vrátil, aby ukázal Vězňům cestu. Mnohokrát prý bojoval se samotným Vězením, dával si s ním hádanky ve tmě, přišel o prst.
Děj první části: Finn, vězeň v Inkarceronu, se vydává spolu se svým bratrem, sapientem a otrokyní na cestu s cílem Uniknout z Vězení. Mezitím se ve vnějším světě snaží Claudie, dcera Správce Inkarceronu, pomocí intrik překazit svou svatbu s rozmazleným princem. Vloupá se do otcovy pracovny, ve které najde klíč, pomocí něhož se dokáže spojit s Finnem, který má jeho kopii. Zjistí, že Finn by mohl být ztracený princ-následník a spolu se sapientem Jaredem mu pomůže z Vězení utéci. Finn je ale nucen v Inkarceronu nechat svého bratra, kterému slíbí, že se pro něj vrátí.
Catherine Fisherová nepatří jako autorka mezi nováčky, přesto byla podle svých vlastních slov zvědavá, jak se popasuje s dvoudílnou sérií. Na otázku, proč se rozhodla napsat druhý díl, odpověděla, že si hrdinové románu Inkarceron zaslouží nějaké lepší rozřešení, než jaké skýtal první díl.
Nic není tak snadné, jak se zdá
Druhá část tedy navazuje v místě, kde první část končí. Finn unikl a dostal se do Vnějšího světa, do Říše, kde vládně přísný Protokol, tedy soubor dobových pravidel, která se nesmějí porušit. Čas jako by se zastavil, nikdo nesmí přicházet s žádnými inovacemi, nikdo nesmí používat zařízení, která neodpovídají Době.
Čtěte také: Catherine Fisherová zve do nejkomplexnějšího vězení, jaké bylo kdy stvořeno
Ale to, co se zdálo tak snadné, tedy dosazení Finna zpět na královský trůn, není zdaleka tak jednoduché, jak si to Claudia představovala. V Inkarceronu se mezitím Finnův krvepřísežný bratr spolu s dívkou, kterou Finn zachránil, snaží najít způsob, jak by mohli sami Uniknout.
Bohužel se Catherine Fisherové nepodařilo zcela navázat na první knihu. Asi nikdo nemohl očekávat, že druhý díl bude stejně originální jako ten první, pak by se snad ani nemohlo jednat o pokračování, ale autorka opustila některé prvky, které dělaly z Inkarceronu špičkovou knihu.
Jak se ztrácí hutná atmosféra
Román je, stejně jako první díl, rozdělen na dvě dějové linie, které se na závěr spojí. Tím, že se jedná o pokračování, přišla spisovatelka o jeden ze základních stavebních kamenů, na kterém vybudovala atmosféru první části příběhu. Přišla o neznalost spojenou s nejistotou, jak je to s vězením doopravdy. Tajemnými zůstaly jen legendy o Sapphiquovi a jeho Úniku.
Nejvíce se tato ztráta podepsala na dějové linii v Inkarceronu. V té se nepodařilo navázat na putovatelskou atmosféru a celkově se toho tentokrát o útrobách Vězení mnoho nedozvíme. Chybí rozsáhlejší popisy lokací, které by stejně jako v první části nesly jakýsi nádech sci-fi prvků propojených s fantazijními krajinami.
Souboj s královnou
Hrdinové vězeňské části příběhu se navíc nesetkávají téměř s žádnými lidmi nebo potvorami. Čtenářský vztah s postavami je díky tomu sice intimnější, ale vzhledem k chybějícímu zoufalství a téměř neutuchající sebedůvěře se o hrdiny-vězně jako čtenáři ani nemusíme bát. Tím ztrácejí něco ze své atraktivity.
O autorce: Catherine Fisherová je básnířkou a autorkou beletrie především pro děti a mládež. Získala mnoho ocenění za svou práci, včetně Cardiff International Poetry Prize a Incarceron byl zvolen deníkem The Times Dětskou knihou roku (Children’s Book of the Year).
Dějová linie v Říši se bohužel také nemůže pyšnit stejnými klady jako v první knize. Protože Správce Inkarceronu zmizel nadobro ve Vězení, musí se Claudia s Finnem utkávat jen s Královnou a tím se dostává do daleko vyšší hry, než tomu bylo v předchozím díle.
Přečtěte si: Catherine Fisherová plánuje útěk z vězení Inkarceron
Stejně jako v druhé linii, i v této chybí napětí nebo zoufalství. Claudia je po celou dobu přesvědčená, že všechny překážky nakonec překoná, přinejhorším s pomocí velkého štěstí a náhody. Finnův posun je oproti tomu zajímavější. Nevzpomněl si na své princovské dětství a k tomu se objevil mladík, který se mu velmi podobá a také o sobě tvrdí, že je ztraceným princem.
Zplozenec cely spasitelem
Ona osobnostní krize, spojená s rozčarováním z vnějšího světa, který vůbec neskýtá svobodu, jak si ji bývalý vězeň představoval, patří spolu s postavou sapienta Jareda k tomu nejlepšímu, co kniha nabízí. Ale tím opravdu nejzajímavějším je samotný Inkarceron a samozřejmě jeho syn Sapphique, zplozenec cely.
V uzavřeném světě vězení řízeného umělou inteligencí, kde se za každým rohem a v každém druhém koutě skrývají vševidoucí oči Inkarceronu, je Sapphique symbolem naděje, prorokem, jakýmsi spojením několika minulých a budoucích osob, obdobou dávno zapomenutého Ježíše Krista. Pokud je Inkarceron svým chovancům bohem, pak je jeho syn Sapphique jejich spasitelem.
Sapphique rozhodně nepatří mezi průměrné romány. Jedná se o nadprůměrné pokračování skvělého prvního dílu, ale bohužel nedosahuje jeho kvalit. Ztratila se ona tajemnost, mnohost možných výkladů, ztratilo se zoufalství hlavních hrdinů, ale pořád zůstal hrozivě krásný koncept vězení a jeho vyšinuté umělé inteligence a zůstal i mystický Sapphique a jeho legendy. A to na dobrý román stačí.
Název originálu: Sapphique
Český název: Sapphique
Autor: Catherine Fisherová
Obálka: Jana Šťastná
Překlad: Perta Diestlerová
Počet stran: 376
Vazba: vázaná
Rozměry: 125 x 200 mm
Vydal: Euromedia Group – Knižní klub, Praha 2011
Doporučená cena: 259 KčHodnocení: **** (70 %)