Argo pokračuje v kompletování díla George Orwella. Esejistickou stránku dokončili již před několika lety, nyní soustavně věnují pozornost jeho prózám. Po prvotině Barmské dny vydané vloni se dostáváme k jeho kritice náboženství Farářova dcera.
Dorothy je hodná dívka. Celý svůj život zasvětila službě faře a svému otci, anglikánskému faráři. Zhřeší-li, byť jen v myšlenkách, jme se potrestat bodnutím špendlíku do předloktí. Až do dne, kdy náhle ztratí paměť. To ji uvrhne do víru života mezi chudinou, prostopášníky, chamtivci a neznabohy všeho druhu. Jak se s tímhle vyrovná její neochvějná víra, a projde tím vším nezměněna?
George Orwell
Přečtěte si 10 nejslavnějších citátů George Orwella…
Orwell exceloval vždy především jako esejista. I jeho prózy pak slouží pouze jako nosníky pro jeho myšlenky pospojované tu nosným, tu méně zdařilým příběhem.
Ve Farářově dceři si Orwell bere na paškál až, uvážíme-li chudost cílů v předchozích Barmských dnech, překvapivé množství archetypů a neduhů společnosti.
V první kapitole se strefuje do maloměšťáctví a především do církve a víry včetně honu na ovečky a pokryteckého předstírání víry, ve druhé kapitole předvádí jakýsi hodně mírný vývar z Hroznů hněvu o životě česáčů chmele (pozor, Farářova dcera vyšla čtyři roky před Hrozny hněvu), třetí kapitola provází nuznými podmínkami nejnižších vrstev, ve čtvrté máme kritiku soukromých škol a pátá vše uzavírá s lehkým otřením o vnímání manželství. Vše prostoupené kritikou chtíče a hrabivosti.
Orwell zde vedle osobních zkušeností, jež se mu hodily zejména pro část o londýnské spodině, zplna využívá své zkušenosti coby nadějný novinář a esejista. Ačkoli občas příliš jednostranné a zlehčující, archetypizující každou z postav bez jakékoli snahy o komplexní, hlubší osobnost, jeho postřehy bývají trefné a přestože útočné, vkusné. Nijak objevné, ale občas neškodí tnout dvakrát do stejného místa. Po ideové stránce tak Farářova dcera funguje a na Orwella vykazuje kromobyčejnou bohatost. Problém je ale v tom, že nejde o eseje, alebrž o dílo prozaické.
Po stránce spisovatelské totiž Orwell předvádí jednu chybu za druhou. Celková osnova příběhu se dá označit za směšnou a hlavní zápletka knihy – hrdinčina nenadálá ztráta paměti – nepředstavuje nic jiného než odsouzeníhodnou autorskou slabost. Ano, na konci knihy se ji snaží jakýmsi kratičkým cancem o psychologii ozřejmiti, ale jde jen o kratičký a neospravedlňující výstřel do tmy. A i kdyby ona poznámka na někoho zaúčinkovala a dovolila mu přimhouřit oko nad ubohým konstruktem, jakým takový krok je, bude potřebovat ještě něco na mhouření oka druhého na zbylý příběhový konstrukt.
Orwell vrhá svou hrdinku po vzoru markýze de Sade a jeho Justýny z jedné scény do druhé zcela přímočaře a účelně, bez jakýchkoli dějových motivací nebo důvodů; zkrátka ji pouze zneužívá jako kameraman svůj instrument k zachycení toho, co chce předat divákovi. Logika a komplexnost příběhu, příběhovost příběhu mohou jít stranou. V první kapitole při popisu činností Dorothy během dne píše Do té doby se přihodilo několik věcí, ale nic obzvláště důležitého. Tím mohl shrnout celou knihu a připojit pouze novinářský aparát o prohnilosti každého občana Anglie.
Do té doby se přihodilo několik věcí, ale nic obzvláště důležitého
Překvapivě působí kniha i stylově. George Orwell nikdy nepatřil zrovna mezi stylistické akrobaty, naopak se vždy řadil po stylistické stránce spíše mezi ty nejprůměrnější autory, ale ve Farářově dceři si dovolil pár výstřelků, kterými své dílo ozvláštňuje. Například celou prostřední kapitolu sepsal víceméně jako divadelní hru. Kapitolka tak získává zcela jiné tempo a náladu a tvoří vrchol Farářovy dcery. Též občas knihu občas příjemně prosvětluje pro Orwella tak netypický humor.
Farářova dcera působí tak rozporuplně jako většina Orwellových prozaických děl. Myšlenky dobré, hezké, ale skutečný román potřebuje něco víc. A jako spisovatel zde Orwell selhává téměř na každé stránce a každý dějový zvrat (což znamená jen posun scenérie) představuje jen krok vedle. Škoda, protože by mohlo jít o jedno z jeho nejbohatších a stylisticky nejzajímavějších děl.
PS: Když už jsme u té rozporuplnosti, nedá se než povytáhnout obočí nad fakt, že knihu napsal Orwell, který byl sám anglikánem. To trefně shrnuje Stephen Ingle v knize The Social and political thought of George Orwell větičkou spisovatel George Orwell se holedbal svým ateismem, zatímco člověk Eric Blair si uchoval hluboce zakořeněnou zbožnost.
Originální název: A Clergyman‘s Daughter
Český název: Farářova dcera
Autor: George Orwell
Překlad: Kateřina Klabanová
Počet stran: 104
Vazba: Brožovaná
Vydal: Argo, Praha 2019
Doporučená cena: 298 Kč
