Menu
FANZINE.cz
Literatura

RECENZE knihy Guillauma Apollinaira Kaligramy

Ondřej Pešek

Ondřej Pešek

10. 1. 2020

Kaligramy. Básnická forma, jíž se nikdo, kdo studoval střední školu v devadesátých letech či později, neměl šanci vyhnout. A též básnická forma, kterou si každý, kdo ji zná, okamžitě spojí s autorem, který ji sice nevymyslel, ale minimálně ji proslavil v moderní poezii, s Guillaumem Apollinairem. A bohužel také s autorem, jehož sbírka vychází kompletně přeložená do češtiny až sto let po jejím francouzském vydání.

Apollinaire se jako vůdčí osobnost avantgardní poezie zapsal již svými Alkoholy, snahou o vytvoření nového básnického jazyka, snahou zachytit zrychlující se dobu a pokroky techniky vynecháním interpunkce a osvobozením slov. Především úvodní část nazvaná Pásmo sloužila víceméně jako kánon avantgardní poezie, na nějž nedal dopustit žádný z moderních básníků (což platí víceméně stále). Když vyšly, krátce po válce a krátce před Apollinairovou smrtí, Kaligramy, svůj post nejen potvrdil, ale pozvedl jej ještě výše.

Guillaume Apollinaire
Vlastním jménem WIlhelm Albert Wladimir Alexandre Apollinaire de Kostrowitzky (1880 – 1918) byl francouzský umělec polského původu narozený v Římě a vyrůstající v Monaku. Snad odsud se vzala jeho schopnost mísit mezi sebou různé styly, přístupy, vlivy stejně jako v případě kaligramů samostatná média. Navěky se zapsal do uměleckého světa svými kritikami stejně jako divadelními hrami (Prsy Tiréziovy), především ale jako básník svými Alkoholy a Kaligramy.

Kaligramy Apollinaira ukazují jako ještě většího experimentátora než Alkoholy. Kde Alkoholy zahrnují tvorbu na rozsahu čtrnácti let, Kaligramy pokrývají let jen pět, a přesto svou rozmanitostí mohou Alkoholy strčit do kapsy. Ani v momentě, kdy dobyl svým Pásmem celý umělecký svět, nehodlal Apollinaire zůstat na místě, opakovat fungující a hřát se na pilíři jednoho přístupu. Namísto toho se snaží stále objevovat nové a přetvářet staré. Vedle titulních kaligramů tak bok po boku kluše volný verš s rýmy, milostná poezie s válečnou, agresivní s meditativní a uspořádaná se slovy a asociacemi rozházenými po celé stránce.

guillaume-apollinaire-kaligramyJiž při prvním prolistování samozřejmě okamžitě do očí udeří kaligramy samotné. Přesto nutno podotknouti, že jakkoli jde o výrazný a pozoruhodný prvek, netvoří ani polovinu knihy a nepatří ani mezi to nejlepší, co ve sbírce najdete. Apollinaire ukazuje ve svých kaligramických haiku značnou výtvarnou zručnost a nápaditost, ale jejich síla se v případě téhle sbírky uplatňuje především v momentech, kdy to s nimi Apollinaire tolik nepřehání a pracuje s nimi spíše umírněně. Zapomeňte tedy na slavné kaligramy s Eifellovou věží nebo poštovní obálkou a nalistujte si méně známé Prší či Tak jako cikády. Ať už jde o perfektní synkrezi nebo o prostý dopad na čtenářovo vnímání stránky, v nich spatřuji Apollinairův kaligramický vrchol.

Vrcholu dosahuje Apollinaire ve válečných básních, především pak v těch rozsáhlejších. Dochází zde k výjimečné symbióze imaginativního jazyka a obraznosti s přesným a věcným pojmenováním a popisem skutečnosti. V Paláci hřmění převrací skutečnost, aniž by ji pozměnil, jako vrcholný kubofuturista předhazuje rozdílné pohledy na věc, aniž by upadly do nesrozumitelnosti, a čtenář nabývá dojmu, že je s Apollinairem přímo v zákopech. A užívá si to. Emocionální centrifuga z kouta do kouta. Jedna ze závěrečných básní Vítězství by se pak jako manifest moderní poezie dala použít i dnes, více než stovku let po jejím sepsání.

Největší vítězství bude aby vše mělo nové jméno

V oné výsostné diverzitě se pak nachází i Apollinairova milostná poezie, již posílal několika děvčatům ze zákopů. Bohužel, nutno podotknouti. Veliký básník zde sklouzává ke klišé, prázdným, dutým a nadutým vyjádřením a k něčemu, co jsme si na střední škole zapisovali nanejvýš na zadní stránky sešitů a báli se komukoli ukázat. A měli jsme k tomu důvod. Rozmanitost je příjemná, ale v tomhle jejím aspektu jde o něco naprosto pokořujícího. Navíc jsem nejednou měl pocit jakéhosi drhnutí rytmu i rýmů samotných (neplatí jen o milostné poezii); těžko s mou francouzštinou souditi, zda šlo o autorův nepochopený záměr, nebo o škobrtání překladatele.

Kaligramy. Málokterá takhle důležitá sbírka čekala na český překlad takhle dlouho. A málokterá si jej tak moc zasloužila. Zde přináleží překladateli Petru Šrůtovi obrovský dík a snad ještě větší dík Garamondu za úžasné grafické zpracování (podívejte se i na logo Garamondu!). Jde o důležitý krok pro českou poezii. A obrovský zážitek při čtení. Některé kousky jsem okamžitě musel číst znovu. Ale některým, některým bych se zase bohužel vyhnul.

Originální název: Calligrammes
Český název: Kaligramy
Autor: Guillaume Apollinaire
Překlad: Petr Šrůta
Počet stran: 208
Vazba: Pevná
Vydalo: Garamond, Praha 2019
Doporučená cena: 260

Ohodnoťte tento článek:
5
Právě čtete

RECENZE knihy Guillauma Apollinaira Kaligramy

Hide picture