Sebrané spisy H. G. Wellse v češtině, byť i jen jeho povídky a krátké novely, by se daly označit za zázrak z dávných časů. A tak se vloni objevil první svazek nazvaný Vynálezci zázraků. A letos jej následovali Strůjci nových časů.
Doba kamenná. Doba budoucí. Je to vlastně jedno, kde se na časové ose nalezneme. Nikdy nic neprobíhá úplně hladce. Údolí plná krvelačných pavouků, dystopické přelidněné vize megaměst, vejce umožňující nahlédnout do jiných světů či zlomená srdce v srdci Itálie. Pouťová prohlídka po rozličných tématech v rozličných prostředí. Průvodcem H. G. Wells.
Herbert George Wells
Přečtěte si recenzi Wellsova Stroje času…
Když jsem o odstavec dříve ťukal do kláves slovo pouť, ještě mi nedošlo, co v důsledcích pouť znamená. Atrakce, jež vás mají v daném momentě vzrušit, ale nepřinesou žádnou trvalou hodnotu. Mašiny, jež se zdají tak nebezpečné a promyšlené, ale vlastně jsou jednoduché a přímočaré. Příšery, za jejichž líčením se skrývají obtloustlí muži s knírem. Růže z papíru věnované v papírových vztazích. Když jsem o odstavec dříve ťukal do kláves slovo pouť, ještě mi nedošlo, jak moc to slovo vystihuje celou sbírku.
Wells občas dokáže říci něco důležitého, ve Strůjcích nových časů se mu to však fatálně nedaří. Jde o laciné, povrchní povídky sázející zpravidla na nadpřirozený jev nebo exotické prostředí, ale neobsahující ani špetku něčeho v pozadí. Sdělení, myšlenka, ne. Brak. Tím, že zasadíte příběh o tom, jak muž se ženou přejdou řeku, projedou se na koni, zabijí medvěda a pak zabijí lva, do pravěku, ten příběh nezachráníte.
Právě pravěký příběh, druhý nejdelší z celé knihy, patří mezi ty, jimiž se prokousává nejhůře (přesto jej svou hloupou jednoduchostí a bezceností předčí vrchol červené knihovny, povídka Srdce slečny Winchelseaové). Čtenář má velmi blízko k odložení celé knihy. K nevydržení nudný, plytký, nebál bych se jej označiti za špatný pokus o slohovou práci na druhém stupni základní školy.
Následuje jej Příběh dnů příštích. O poznání lepší povídka zasazená do dystopických časů budoucích. Vedle lehkých náznaků či náběhů ve Snu o konci světa jediný kousek, jež jako by téměř sahal k nějakému varování. Nejdelší kousek v knize, novelka o více než devadesáti stranách. Přesto by ovšem nikdy neustála samotná; pozice za úmorným Příběhem doby kamenné jí hraje více než do karet.
Nesourodé, ale právě ta nesourodost dává alespoň nějakou naději
Kromě těchto dvou snad alespoň průměrných počinů tu pak máme jeden, který ukazuje, proč Wells zůstal nezapomenut. Jmenuje se Hvězda. Dvanáctistránková story si zachovává Wellsovy barvité popisy, ale směřuje zcela jasně k ponaučení, ke sdělení, k myšlence. A to zatraceně dobré. Jak je možné napsat během pěti let patnáct povídek a dvě novely, které se dají označit za zločin proti stromům pokáceným k výrobě papíru, a jeden kousek hodný tesání do kamene a mající co říci stále i dnes. A věřím, že v jakékoli době.
Máte-li si někdy přečíst Wellse a pochopit, proč je i po více než stovce let uznáván, dejte si Hvězdu. Chcete-li jej zatratit jako patlala a břídila, jemuž pero nikdy nemělo padnouti do ruky, dejte si jakéhokoli jiného Strůjce nových časů. Diverzita ještě nikdy nebyla tak bolavá.
Originální název: The Complete Short Stories of H. G. Wells #2
Český název: Sebrané povídky H. G. Wellse, svazek II.: Strůjci nových časů
Autor: H. G. Wells
Překlad: Zdeněk Beran, Markéta Musilová, František Gel, Vladimír Svoboda
Počet stran: 424
Vazba: Pevná vazba
Vydal: Albatros Plus, Praha 2019
Doporučená cena: 399 Kč
