Příběh ze světa urban fantasy je prvotinou z pera mladého autora Borise Leta. Nevšedně podané vyprávění zanese čtenáře na vzdálenou planetu, kde vládnou krutá pravidla, a vulgárnost je považovaná za vrchol všech ctností. Vítejte v Habitatu!
Podivné slovo Habitat je název pro velké město, tvořící specifický živý organismus. Jeho obyvatelé jsou lidé, kteří sem přicestovali ze Země. Příběh vyprávěný z prostředí jiné planety zavede čtenáře na místo, jež ve své hvězdné minulosti bývalo poklidným a krásným domovem hrdých elfů. Tato éra skončila příchodem lidí. Od té doby zemi sužují války i menší potyčky jak na bojišti, tak i v politice. Pojďme se do velkého města podívat blíž.
Boris Leto
Spisovatel píšící pod pseudonymem Boris Leto se narodil na Moravě roku 1985. Psaní se začal věnovat již na střední škole. Habitat je jeho prvotinou, kterou vydal elektronicky. Nyní dokončuje svůj druhý počin – detektivku z 23. století.
Zahnout doprava a pak rovnou za nosem
Děj celého vyprávění začíná na asi nejznámější české dálnici D1. Zde se čtenář seznamuje s hlavní hrdinkou, sedmnáctiletou Tarou, jejím psem Kosťou a rodiči, kteří se stěhují do Prahy. Dopravní zácpa je přinutí zkusit objížďku a tímto rozhodnutím se roztočí kolo následujících událostí.
Spojení mezi Zemí a planetou Palurinem je vytvořeno pomocí „magického“ průchodu. Tara se se svými rodiči ocitá ve válkou zmítané zemi, kde je vzduch zamořený smogem z výfuků a továrních komínů, dýchat bez respirátorů je sebevražda a kde vládne technicky vyspělé město Habibat. Nepříjemná situace, při které je Tara s rodiči přepadena Bandity – místní zločinecká organizace – zavede nakonec Taru do podzemního města obývaného elfy.
Místní elfy si však nelze představovat jako elfy z Tolkienova Pána prstenů. Zdědili sice jejich krásu, vysokou postavu, špičaté uši, magické schopnosti a bojové umění. Ovšem tento druh elfů je nelítostný a bojechtivý. Místo luků a šípů používají střelné zbraně, které se jim podaří ukradnout lidem z města. Navíc jsou nedůvěřiví vůči lidem s „normálníma“ ušima a Taře dá velkou práci dokázat jim, že není habitatská špionka.
Krvavých střetnutí si čtenář užije dostatečně. Při dalším boji se Tara odloučí od elfů a dostane se do obávaného Habitatu a přímo do domu jedné z vládnoucích rodin. Vele Kadlecovi – vele je označení pro velerodinu – ji, aniž by tušili její pozemský původ, vezmou pod svá ochranná křídla. Kdyby se dozvěděli pravdu, skončila by jako otrok.
Tara se pomalu seznamuje s životem ve městě a se způsoby habitatských obyvatel a nemá to vůbec snadné. Pravidla jsou těžká a pro ni mnohdy i nesmyslná. Je neustále pozorovaná šéfem tajné služby a k tomu všemu ji trápí ztráta jejích rodičů. Jak si s tím poradí a jak příběh nakonec skončí, je otázka pro budoucnost, která se ne vždy plně odkryje.
Pánové, nechtějte ženu přetvořit k obrazu svému
Snad první věc, která čtenáře může zaskočit, je fakt, že se dospělý muž rozhodl napsat knihu z pohledu dívčí postavy a ještě k tomu z pohledu puberťačky. Vzal na sebe opravdu nelehký úkol. Hormony dívkám cuchají nervy, jsou náladové a přelétavé a mnohdy se ani ony sami v sobě nevyznají natož pak jejich okolí. A pardon, ale muži obzvlášť. Tato kniha je proto zajímavá v tom smyslu, jak si autor s nástrahami poradil. Vzal to velice svéhlavě a po svém. Každý čtenář musí posoudit sám.
Není pochyb, že Borisovi určitě pomohly bytosti něžného pohlaví. Ovšem mužský pohled na věc se příběhu rozhodně nevyhnul – nechybí zde velká prsa, časté sexuální narážky a jejich pikantní popisky, hojně používané vulgarismy a detailní popisy bojů a technické vzezření všemožných zbraní. Čtenář to může brát jako náhled do klučící duše a toho, jak vlastně vidí holky. Jak si „my“ stojíme v jejich očích? Co se jim na „nás“ líbí a co naopak ne? Jak vnímají „náš“ holčičí svět?
Není tajemstvím, že většině mužů přijde dívčí menstruace jako odporná věc, o které se neradi baví. Boris se s tímto – dle mužského pohledu – problémem vypořádal velice vtipně. Venédové – lidští obyvatelé Palurinu – se žen, které menstruují, štítí. Vynalezl pro ně tedy speciální a odlehlé místo – černou budovu Mesan (Menstruační sanatorium), kam každá žena v době menstruace musí chodit. Jen doufám, že se tento nápad neuplatní i ve skutečném světě.
Trochu zarážející je myšlení a vyjadřování hlavní hrdinky. Sprosté vyjadřování je nedílnou součástí celého příběhu a vlastně i základní zvyk a nutná potřeba Venédů. Nadávat někomu do „krávy“ a dalších zvířat či částí těla, je povrchní. V tamní společnosti se cení chytře zaobalená nadávka, a kdo tento um ovládá, může si vydobýt vysoké postavení. Kdyby však příběh psala žena, podala by to jistě trochu jemněji. A možná by věta: Alespoň mi na chlupech nekysne běložlutý hnus, nevyzněla tak odpudivě a Tara by se mohla zdát jako inteligentní dívka. Bohužel její slovní zásoba z ní dělá malou a nevzdělanou holku.
Vytvořit silnou a nebojácnou ženskou postavu, což jistě byl autorův záměr, lze totiž udělat důmyslněji. Žena se nemusí chovat jako muž, aby takového postavení dosáhla. Má v zásobě své vlastní zbraně. A pánové by si to měli uvědomit a více si toho cenit. Pro příště, pokud se muž rozhodne napsat příběh z pohledu ženy, ať jako ony zkusí uvažovat. Je zde ovšem nebezpečí a velká pravděpodobnost, že se z toho zblázní.
Fakta mísená s fantazií
Co čtenář jistě ocení, je důvtipné zapojení české historie do fantaskního děje knihy. Doba, do které se autor vrací, je éra vlády Rudolfa II. a život anglického alchymisty Edwarda Kelleyho. Sami Venédové jsou potomky zbloudilých Staroslovanů ze Země. Boris Leto používá i další poznatky nasbírané z vlastního života: vědomosti o mezinárodním prostředí (teroristické útoky Íránu), filmové znalosti (sarkasticky vyvedená úmrtí ve filmech Tarantina), kulturní přirovnání (Krysařova flétna a poslušný zástup krys).
Na českou historii plynule navazuje historie Palurinu a vládnoucího města. Mnohaletý spor mezi Venédy a elfy byl způsoben vypovězením dohody o vzájemném přátelství. Oba tábory se od té doby snaží všemi způsoby zničit jeden druhého. Žádaným předmětem je bájný Kelleyho rukopis, který dokáže oživit a ovládat dračí mumie.
Kromě Venédů a elfů se zde vyskytují ještě další odnože a těmi jsou Bandité a disident. Bandité jsou vycvičení vojáci, nelítostní a chamtiví. Jsou to lidé, ovšem nepracují pro nikoho, jen pro sebe. Je jim jedno, kdo využívá jejich služby. Disident je naopak protivládní a protizákonná skupina lidí pohybujících se uvnitř Habitatu. Do jejich středu se nakonec dostane i Tara, která jejich pomoc chce využít k tomu, aby našla a osvobodila své rodiče.
Velký bratr tě vidí
Sama výstavba Habitatu je zajímavá svou historickou návazností a symbolikou. Čtenář, který četl knihu od George Orwella 1984 či je obeznámen s komunistickou nadvládou v období Československa, si dokáže tamní situaci dobře představit. Habitat je městský stát, kde vládne totalitní diktatura v čele s panovnicí Libuší VI. Je rozdělen na dvě části: zaostalejší, chudinský okruh (Lozument) a bohatá městská část (Vnitřní kruh). Celé město je obehnané zdí a stejně tak i jednotlivé části města.
Zbloudilí pozemšťané zde mají postavení otroků. Je uzákoněno, aby všichni nosili vlasy za ušima z důvodu, aby byli rozpoznatelní od elfů. Společenské postavení se odvíjí od schopnosti být „inteligentně“ sprostý. Slovo „vele“ se zde považuje za šlechtické označení jako je sir nebo lady. Sociální síť eHab je napodobeninou našeho facebooku. Každý občan Habitatu na něm musí mít účet. Díky němu tak všichni ví o všech a je lehké kohokoli sledovat. Sluhové jsou majetkem svých pánů. Novým hitem se stalo nechat služebným vyoperovat oko a ušní bubínek a vsadit jim místo nich implantáty, díky kterým jejich pánové sledují vše, co vidí a slyší.
Uvolněte se a vypusťte tu syčící páru!
Ztvárněním fantasy či sci-fi světa pro young adult kategorii je pro začínající autory asi to nejjednodušší a nejlogičtější. Ve svém nitru se mladí spisovatelé stále vyrovnávají se světem, kde bojují o postavení. V hlavě si vytvářejí scénáře toho, jak by měl vypadat svět, co by se mělo změnit, co bylo v minulosti a co má pro nás nachystaná budoucnost.
Skrze knihy k nám, čtenářům, promlouvá jejich vnitřní hlas, touha a možná i jejich skrytá stránka – nevědomí ovládané strachem – jak by jistě řekl Freud. Je potom na čtenářích, jak onen počin ohodnotí, zda se s ním ztotožní či jej odvrhnou.
Post-apokalyptický román Habitat jistě stojí za přečtení. V pevné vazbě se nesežene. Čtenář se bude muset obrátit na GooglePlay či iBooks. Pro leckteré to možná nebude jejich šálek čaje, mnohé možná od čtení odradí onen způsob vulgárního vyjadřování. Ovšem každý má jiný způsob, jak světu sdělit své pocity. Habitat je dobrý způsob, jak uvolnit syčící páru z našeho vnitřního kotle. Boris Leto tak učinil.
Originální název: Habitat. Autor: Boris Leto. Vydal: Boris Leto, 2014. Počet stran: 307.
