Irvine Welsh udělal svým Trainspottingem do světa stejně velkou díru jako do karmy hlavních postav knihy. Protagonisté jedné z nejdůležitějších knih devadesátých let nepřirostli k srdci pouze čtenářům, nýbrž i samotnému autorovi, a tak se v jeho knihách míhají neustále. A Begbie, ten násilnickej zmrd, tak ten se na vás zubí přímo z obálky nejnovější Welshovy knihy, Umělce na ostří nože.
Jim Francis Begbie už nežije ve Skotsku. Už není ani ve vězení. A víceméně už ani moc neholduje násilí. Má ženu, dvě děti (ehm, a další někde ve Skotsku) a je veleváženým kalifornským umělcem. Idylka, kde vrcholný požitek představuje pomáhání krabům na pláži zaseklým ve slanovodních jezírkách. Tedy až do momentu, kdy mu někdo zabije syna, a on se musí vrátit do Edinburghu.
Irvine Welsh
Irvine Welsh (1958) pochází z edinburghského Leithu a je to na jeho knihách znát. Kromě toho, že se zde mnohé z nich odehrávají, se hemží feťáky, chuligány, násilníky, psychopaty a jinými troskami závislými na čemkoli, co je po ruce. Do temných předměstí lidské beznaděje můžete vstoupit skrze Trainspotting, Porno, Umělce na ostří nože, Acid House nebo třeba Extázi.
To bylo asi takhle: Irvina Welshe napadlo, jaká by to byla sranda napsat román, v kterém je Begbie tou nejracionálnější postavou. A pak si řekl, že možná chtěl přijít s nejbizarnějším nápadem, se kterým může, ale že vlastně vůbec není špatný. Premisa lákavá a především vyzývavá.
Nezdráhám se tvrdit, že do Umělce na ostří nože vložil Welsh tolik autobiografických prvků, kolik již po dlouhou dobu nikam. Přestěhování do USA, které sebou nese zklidnění, falešný pocit idylky i obrušování jazyka (kde se ve Skotsku používá cunt jako interpunkce, tedy máte místo interpunkce posmutnělé vzpomínání na manželku).
Autoři, kteří svou prvotinou ovlivní životy tolika lidí, bývají často prokleti svým stylem, z něhož není lehké se vymanit. Podívejte se třeba na Chucka Palahniuka ze stejné doby. Zde musíme uznat, že přestože návrat k Begbiemu smrdí vzpomínáním na staré dobré časy, nostalgií a těžením značky, Welsh v sobě pořád něco má a sentimentu plive do obličeje. Nový styl, nová stavba příběhu, camea známých postav působí spíš jako stará známost než sentimentální poplácávání po ramenou.
Z tohoto hlediska velice dobrá, největší hrozba zažehnána. Jak se ale Welshovi bude v nové škatulce dařit? Želbůh ne tak dobře jako v té předešlé.
Když si člověk odmyslí Begbieho v hlavní roli, Umělec na ostří nože působí jako tuctová detektivka. Dokonce i když si ho neodmyslí, ale nebere v potaz jeho bývalé já. Detektiv prostě pátrá na vlastní pěst, pere se s vlastní vznětlivostí a do toho se sem tam někde někomu ublíží. Hotovo. Vlastně i chybí něco jako napětí nebo pointy, protože nic jako velké překvapení nepřijde. Možná může přijít menší, ale chybí tomu cokoli, co by vás dostalo do kolen. Prostě pokrčíte rameny, možná dokonce zakroutíte hlavou nad jalovostí onoho konstruktu.
Možná byste laciný a fádní příběh Welshovi i odpustili, kdyby měl jeho nový styl stejnou sílu jako minulý. Energie – ta tam. Síla? Ani nápad. Tempo? Hněv? Tep? Zapomeňte. Dokonce ani ten černý humor tu nenajdete. Dokonce i ty rádoby tvrďácké hlášky zní spíš trapně (Na jejich pohledy by si připil půllitrem teplé krve. Vážně?). Irvine Welsh se přestěhoval do Ameriky a stal se autorem, kterého byste čekali v Levných knihách ve sborníku Nejlepší americké detektivky 23. Tak slibný nápad, a přitom tak zbabraný.
Jim vede pěkný život, přemítá, ale Frank se někdy o dost víc baví
Nepomáhá tomu ani překlad. Co se týče stylu, ba několikrát může i vyplout na povrch otázka, nakolik za povrchnost stylu může právě překlad. Gabriela Pechanová se sice na první pohled nedpoustila žádné faktické chyby, ale ve stylistice je to jeden laps za druhým. Chtělo by to vyrazit do ulic, nebo si alespoň jednou některé věty přečíst nahlas, aby si člověk uvědomil, že nikdo neřekne věci jako Mladý kluci musí bejt vážně banda zlých bastardů, kde se navíc ukazuje i častý neduh nedodržování spisovné / hovorové češtiny v celé větě. To, že je někdo podepsaný pod kolonkou Jazyková korektura (Ivana Jachková) už se pak zdá vzhledem k množství překlepů a nedůsledností jen jako vtip.
Umělec na ostří nože zklamal i mile překvapil. Ať už je to odfláknutým českým vydáním (ach jo, vážně to ještě chcete korunovat touhle obálkou?), nebo tím, že Welsh ztratil šťávu, Umělec na ostří nože patří mezi největší propadáky z Welshovy produkce. Mile překvapil tím, že se Welsh i na stará kolena dovede vzepřít mantinelům, do nichž sám sebe umístil.
Originální název: The Blade Artist
Český název: Umělec na ostří nože
Autor: Irvine Welsh
Překlad: Gabriela Pechanová
Počet stran: 296
Vazba: Pevná vazba
Vydal: Omega, Praha 2018
Doporučená cena: 349 Kč
