Generační román. Kultovka. Nejvěrohodnější a nejsyrovější popis devadesátek v Československu. Román, který nikdo nedočetl do konce, a kdo to tvrdí, lže. Geniální debut. Sestře Jáchyma Topola dávali různá přízviska. Kolem Topolovy Sestry vznikalo mnoho legend. Skrze nové vydání od Hostu se i současný čtenář může stát součástí těchto zkazek.
Potok nebo Pátek nebo jak se vlastně jmenuje prostě plul těma kritickejma událostma v době kdy čas vybouchl a zhroutil se a po boku měl svojí lásku, svojí sestřičku, svojí Sestru, Malou Bílou Psici. A pak ho opustila. Asi. Těžko věřit tak nespolehlivému vypravěči zmítajícímu se na hranici mezi vyšinutím a extází. Každopádně tak to je. Asi.
Jáchym Topol
Jáchym Topol (1962) měl asi jako vnuk Karla Schulze, syn Josefa Topola a starší bratr Filipa Topola svou cestu životem již předurčenu. Roku 1980 začal vydávat s dalšími autory časopis Violit, později přes Jednou nohou k postu šéfredaktora Revolver Revue. V osmdesátých letech samizdatem vydal množství básnických sbírek a jednoaktovek, aby roku 1994 jednoznačně stvrdil svou pozici románovým debutem Sestra. Anděl, Noční práce, Kloktat dehet nebo Chladnou zemí jsou pak vždy jen potvrzením takové role.
Jednou jsme si s mou tehdejší přítelkyní rozhodli navzájem číst před spaním. Já jsem začínal. V ruce jsem měl Sestru. Dvě minuty. Tak dlouho trvalo, než jsem byl zastaven se slovy, že já nikdy našemu dítěti předčítat nebudu.
Problémem nebyl ani tak obsah, ale styl. Topol skrze Potokova ústa, skrze Potokovy prsty chrlí jednu větu za druhou, odsekává věty v půli, a pak chrlí dokonce i jednu větu přes druhou, vrství je a tříští v reflexi Potokova vědomí a nevědomí.
Sestra je dravá. Je to hladová, agresivní šelma a čtenář je její kořistí. Slova se na něj vrhnou zuby a drápy, pokusí se mu rozsápat hrdlo, pokusí se jej stáhnout dolů do temnoty. Topolova rytmizovaná próza má tempo punkové vypalovačky roztažené na šest set stran, která ale nikdy neztrácí dech. Parní válec lyriky, samopal nabitý ostrými slovy pocházejícími z nepřeberného množství lexik a dialektů.
A aby vás nesestřelil jen rychlostí proudu, každé slepé rameno potoka končí v nějakých zpravidla neveselých reáliích historie především východního bloku. Sestra tvoří kritickou epopej dotýkající se tolika událostí a změn, kolika je jen možné. Nutno-li, ještě patřičně okořeněnými Topolovými výmysly, aby je srazil ještě hlouběji do škarpy, nebo aby je definoval skrze literární a kulturní aluze.
Zde se odráží také Topolův výjimečný novinářský talent, protože tak pronikavý a obsažný popis začátku devadesátých let v Československu je nevídaný stále ještě dnes, natožpak v materiálu z ještě naivního roku 1994.
Poraď svým mladým mužům, ať si nechaj narůst dlouhý vlasy, aby to byla nějaká čest je pobít
S Topolovou potřebou vyjádřit se k tolika tématům ale zároveň souvisí zřejmě jediná slabina knihy – fakt, že Topol je tak trochu grafoman. Nejednou byla knize vyčítána její délka, stejně jako přílišná repetitivnost, a mně nezbývá než se přiklonit na stranu těch, kteří by uvítali větší autorskou sebekontrolu. Není potřeba se vyjádřit ke všemu, co máte momentálně na srdci, v jediné knize, neplánujete-li po ní seknout s řemeslem. Ať je styl sebeúchvatnější, přejí se.
Toť ale zřejmě jediná vada na Sestřině kráse, a to i podíváme-li se na její zpracování. Sestra vyšla u Hostu v edici Česká knižnice v perfektním provedení s obálkou Viktora Karlíka a především s téměř stovkou stránek edičních poznámek, vysvětlivek a komentářů. Kritické vydání v královském provedení, jaké si tato kniha dozajista zasloužila. Jen tak dál touhle odvážnou stezkou, Česká knižnice.
Název: Sestra
Autor: Jáchym Topol
Počet stran: 579
Vazba: Pevná
Vydal: Host, Praha/Brno 2019
Doporučená cena: 429 Kč
