Již prvotinou Nebe pod Berlínem vzbudil Jaroslav Rudiš patřičný poprask. Od té doby se na každou jeho další knihu čekalo jako na svátek. Poslední novela Národní třída navíc slavila značný úspěch; není proto divu, že pět let čekání na novinku Český ráj bolelo.
A pak ten, co shrnuje děj, řekne:
Český ráj. Bukolická krajina, v níž můžete nalézt jistou zašlou saunu. Možná má už nejlepší léta za sebou, ale my chlapi se v ní pořád rádi scházíme. A kecáme. O čem? Tak nějak normálně. O ženských, o životě… O smrti taky. Občas. A tak roční období a vůbec i všechen čas světa míjejí, zatímco my si tak nějak potíme svoje těla i duše.
A pak ten, co se rád odkazuje na starší články, řekne:
Jaroslav Rudiš
Přečtěte si rozhovor s autorem Českého ráje…
A pak ten, co čekal vyprávění, řekne:
Čekal jsem vyprávění. Něco se v té sauně stane. Cokoli, prostě něco… A ono ne. Oni tam vážně sedí a mluví a sedí a mluví a mluví. A v tom to je. Jak se tak u nás ze selského říká, mluví o ničem a zároveň o všem.
A pak ten, kdo si rád povídá, řekne:
A o tom to je. Víš, ono není potřeba vyprávět nějakej sáhodlouhej příběh. Tyhlety existencialistický otázky se přece nejlíp řešej právě řečma. Činy málokdy něco vyřešej. To slova, to řeči, to to naše neustálý tlachání nám otevírá duše a řeší naše problémy. Zkusili jste někdy namlátit svý depresi? A bylo to k něčemu? Ne. Stačí si o tom pokecat s kámošema v sauně, a je to.
A pak ten, koho v knížkách vždycky zajímal především styl, řekne:
Inu, podíváte-li se na předkládanou novelu a srovnáte-li ji s předchozími Rudišovými políčky vstříc běžným přístupům k beletrii, neměl by být zkušený čtenář překvapen stylistickou vyciselovaností. Rudiš předvádí akrobatické kousky, co se týče ohýbání jeho přirozeného jazyka. Jako by hovořil zcela přirozeně, ne, snad jako by nahrával mluvenou řeč, nikoli však svou vlastní. A přesto v knihovně Rudišovy tvorby tento rukopis zakládá novou polici. Stejně jako ostatně jakýkoli z jeho na první pohled rozpoznatelných titulů.
A pak ten, kdo v knihách vždy hledal přesah, řekne:
Problém je, že vedle efektního stylu nemá kniha mnoho co sdělit. Ano, něco málo se tam možná najde, spokojíme-li se s málem, ale ve výsledku je to dost ploché a v hromadě balastu se ta trocha ztratí. A přelomovost kolem toho nejen že nešla, ale ani nejela vlakem.
A pak ten, co píše recenze, řekne:
A pak ten, kdo má rád překvapivé konce, řekne:
Bohužel, člověk tak nějak očekává, že kniha směřuje k tomu, k čemu směřuje, ačkoli možná začne pochybovat chvíli před koncem, když to stále nepřichází.
A pak ten, kdo rád čte autory chronologicky, řekne:
Tak nám Rudiš dospěl. Vždycky se zvládnul skvěle stylizovat do náctiletých pankaček nebo do pouličních rváčů, prostě lidí tak nějak nevybitých, ale teď ho před námi máme už dospělého. Pořád stejně dobrý, ale už někde jinde.
A pak ten, kdo rád věci shrnuje do pár vět, řekne:
Kdo čeká agresivního, tepajícího Rudiše jako zamlada, nedočká se. Kdo čeká hluboký příběh s přesahem, nedočká se. Kdo čeká překvapivou pointu, nedočká se. Kdo čeká bohatý děj, nedočká se. Ale ten, kdo čeká stylistický perfekcionismus a formální dokonalost, tak ten, a to si pište, se dočká.
Název: Český ráj
Autor: Jaroslav Rudiš
Počet stran: 184
Vazba: Pevná vazba
Vydal: Labyrint, Praha 2018
Doporučená cena: 265 Kč
