Koukněte se na svou knihovnu. A teď na tu vedle. Podívejte se dolů. Ano, tam je konečně to místo, kde nemáte knihy Stephena Kinga. A co tam máte? Knihy Joea Hilla. Celým jménem Joe Hillstrom King. A vždy si říkáte, že je jen otázkou času, než se někde ocitnou knihy někoho dalšího z královské famílie. Růženky načínají již třetí knihovnu. A třetí jméno zní: Owen King. Sice spolu s otcem Stephenem, ale přesto.
Ženská věznice. Tam se dějí věci. Ostatně celkově tyhle ženské, jen se nad nimi zamyslete. No chápete je? Ne, vždyť jsou jako jiné živočišné druhy! Když usnou, obalí se do kokonů, a probudíte-li je, buďte si jisti, že z toho zdrávi nevyváznete. No řekněte, dělají tohle běžní mužští? Ne! Těm nezbývá než najít si možnost, jak v takovém světě vůbec přežít.
Někteří říkají, že už je Stephen King starý. Že už je unavený. Po tom, kolik toho za život už napsal, prý už nemůže dosáhnout stejného elánu a svěžesti jako dříve. Nu, od toho tu jsou různé povzbuzováky. Stephen King ale nenásledoval své staré zvyky, ale sáhl po povzbuzováku jiném – po synovi Owenovi.
Nutno říci, že mu to pomohlo. Opravdu Růženky působí o poznání živěji než většina jeho posledních knih. Ne že by bylo tempo přímo dravé, ale ani se nerozplizne do nostalgického vzpomínání na zlatá šedesátá, jak tomu často u Kinga seniora bývá.
To ovšem neznamená, že byste se vyhnuli Kingovu světonázoru. Jen to tentokrát naštěstí není jen o vzpomínání na časy, které se už nikdy nevrátí. Některým čtenářům se prezentace autorových názorů v beletrii nelíbí, ale co je na tom špatného? Není naopak dobré si udělat během čtení obrázek též o autorovi? Nemůže to lépe pomoci pochopení díla?
Co se týče starého dobrého, nemůže si člověk při čtení díla nevybavit dva rozsáhlé postapokalyptické špalky. Pod kupolí, a ještě více Svědectví. Co se týče opusu Svědectví, nechal se několik let po vydání autor slyšet, že se neudržel, a knihu infikoval přílišným množstvím postav. Chybami že se člověk učí? Jak kdy, přátelé, jak kdy.
Růženky totiž trpí tímtéž neduhem. Stránky zaplavují nové a nové postavy téměř na každé stránce, seznamujete se s dalšími obyvateli téměř až do samého konce, a mnohdy si už nejste jisti, kdo že daná postava je a zda už se někde nevyskytovala. Na sedmi stech stránek k tomu dojde zatraceně často. A po čase to začne čtenáře zatraceně otravovat, až už pomalu přichází o motivaci snažit se postavy si zapamatovat, když se většinou stejně objeví jen jako komparsisté.
Zde se opět projevuje Kingova touha po psychologii postav. A ani na stará kolena nic neztrácí z talentu vytvářet postavy živé a plastické. Zapomeňte u Kinga na nudné archetypy, zde máte před sebou lidské bytosti. Bohužel až moc, ale máte je tu.
Ženy plní tu funkci, že, alespoň tam, kde je to možné, brání mužům konat ty nejhorší, nejodpornější činy?
Zatímco druhá polovina knihy už trochu degraduje na opakování se, repetici již zmiňovaného a další představování dalších a další zapomínání dalších, v první polovině vše plyne a skládá se do příjemné, komplexní mozaiky. Pomáhají tomu též odsekávané kratší kapitolky. Snad vliv právě syna Owena?
Zajímavé je snažit se vypozorovat, z jaké části je kniha čí práce. Zda psali autoři přímo společně, jeden přepisoval po druhém, či zda psal jen jeden a ten druhý přispíval nápady. V celém románu nenaleznete jediný stylistický předěl, který by značil o předávce pera. Buď to znamená, že syn je od otce k nerozpoznání, nebo šla spolupráce nečekaně hladce. Tak či tak, jen tak dál. (tentokrát na mysl přichází spolupráce se Straubem a otázka, zda někdy tu třetí knihu vážně sepíšou)
Růženky jsou nečekaně živé. V druhé polovině trochu zdlouhavé a nakažené nadmírou postav, ale přesto živé. Stephen King již dlouho nenapsal román, který by měl alespoň polovinu takové kvality. Jak je na tom tvorba syna Owena? Kdo ví? Možná se mu právě otevřela lákavá dvířka do české produkce?
Originální název: Sleeping Beauties
Český název: Růženky
Autor: Stephen King, Owen King
Překlad: Linda Bartošková
Počet stran: 710
Vazba: Pevná vazba
Vydal: Beta, Praha 2018
Doporučená cena: 479 Kč
