Menu
FANZINE.cz
Komiks

RECENZE: Komiks Preacher – Kazatel konečně dobývá Alamo, poslední bitva vzplála

Lukáš Vaníček

Lukáš Vaníček

3. 4. 2012

Už název devátého sešitu svým způsobem předznamenává, že toto je vrchol, teď a tady to skončí a čtenáři se konečně dozvědí, jak to celé dopadne. Pro českého čtenáře, který s Kazatelem vyrůstal celé ty roky a poctivě čekal na český překlad, bude mít komiks až nábožnou hodnotu. Konečně je to tu.

Pevnost Alamo má v historii Ameriky obrovský význam. Na 180 hrdých pravověrných Američanů se v ní zuby nehty a puškami bránilo do posledního dechu před zuřivými mexickými hordami. Ano, byli to hajzlové, otrokáři a vrahové, ale pro duch USA to je místo opravdu velmi zásadního významu. Místo hrdinství a místo konce. Autor Kazatele si pro komiks celebrující Ameriku prostě nemohl vybrat jiné místo pro ukončení svého mistrovského díla.

Přečtěte si: Osmý díl komiksu Kazatel: A pak vypukne peklo

Upřímně, kdyby se Ennis dal na psaní telenovel, konečně by bylo v televizi na co koukat. Ačkoliv se jedná o závěrečný, epický konec, uhlídal jakýkoliv patos a udržel sentiment loučení na uzdě. Devátý Preacher se v kvalitě neliší od ostatních mistrovských kusů série. Nadávky a hlášky se na stránkách střídají s pravidelností výstřelů koltu ráže 45. Autor konečně děj posouvá v mílových krocích. Vynechává všechny dějové odbočky i návraty do minulosti, kterými v předchozích dílech doplňoval mozaiku složitého dějového pozadí. V této knize autor drhne dřeň samotného základu příběhu, zbavuje ji posledních slupek, aby si čtenář mohl vychutnat krvavou šťávu uspokojení, s jemným buketem nadšení, že se tak konečně děje.

V osmi předchozích sešitech autor rozehrál několik dějových linií – Jessieho Custera, který hledá Boha, herr Starra, který se snaží chytit Jessieho a přitom se nesvévolně rozpadá, a nakonec jako takový vedlejší a velmi roztomilý produkt Ennisova světa se z příběhu vyklubala linie o Prdelmanovi.

Fůra hrdinů kladných i záporných

Hlavní roli hraje pochopitelně Jessie, ale snad největší vývoj, který se za celý ten příběh odehrál, byl vidět na Strarrovi. Jako dokonalý záporák je děsivý, zákeřný, prostě hajzl non plus ultras, který se dokonale hodí jako Custerův protějšek, jenž naopak splňuje do puntíku ideály pravého amerického správného chlapa. Jenže Jessie je tím správným klaďákem pořád, kdežto Starr nám postupně ztrácí sice ne hlavu, ale dost podstatné části, mění se jeho cíle, aby nakonec vyplavaly napovrch v dokonalé destrukci všeho, co se kdysi zavázal chránit. Svým způsobem tak Starr už dlouhou dobu Jessieho zastiňuje. Naštěstí je Ennisův komiks tak masivní, že pojme oba dva hlavní hrdiny i antihrdiny, a dá vyniknout i jejich pomocníkům.

Jak již bylo výše uvedeno, Ennis by měl psát telenovely. V komiksu dojde několikrát na odhalení skrývaných citů, ale namísto ubohého sladkobolu autor vyřešil scény s masivním nasazením sarkasmu a zcela ve vyjetých kolejích pohrdáním klišé. Na druhou stranu však velmi důkladně dokončil lásky v čisté podobě mezi Jessiem a jeho Tulipou.

Příběh má opravdu grády. Nemine stránka, která by nebyla zajímavá. Steve Dillon se tentokrát opravdu vyřádil. Jeho kresba byla od počátku plná napětí, elegance a napůl realistickým, napůl čistě komiksovým stylem vykresloval Ameriku dle Ennisových mírně zvrácených představ. V Alamau se jeho dílo završuje. Atmosférou nabité příchody postav, detaily obličejů i krvácivé rány podtrhují celé dílo a dávají vyznít Ennisovu textu.

Jedeme až na krev

Autorovi se podařilo nezpomalit v žádné části příběhu. Měl opravdu co dělat, aby ukončil vše, co začal, a splnil to s úspěchem. Vyhrotil děj do maxima, došlo i k epické závěrečné bitvě a po ní…? Konec plně odpovídá Ennisovu stylu. Konec série je drsný, epický a plně uspokojující. Ennis nenechal příběh pouze na svém vrcholu, ale po něm dopsal ještě epilog. Naštěstí to není sérii zabíjející kus širého zvěrstva, jaké napsala Rowlingová na konci Harryho Pottera. Naopak, autor do závěru vtiskl nezaměnitelnou esenci klasického westernu. Žádné bilance, lítost či sčítání mrtvých, ale nový začátek, západ slunce a tak.

Čtěte také: Blahovolné: Příběh pána snů se pomalu uzavírá

Devátým dílem tedy skončila sáhodlouhá série, která v komiksovém světě zatím nemá obdoby. Autorské duo si nebralo servítky a naplno zobrazilo sex, násilí i vulgaritu tak, jaké skutečně jsou. V ničem nepřeháněli, jen něco tu a tam vyzdvihli o trochu víc. Ve výsledku tu máme devítidílný epos plný nezapomenutelných charakterů, dějových zvratů, vážného podtextu i zcela odzbrojujících sarkastických scén a osudů.

Devátý díl je skutečný vrchol hory, jeden z nejlepších dílů, ne-li nejlepší z celé série. Není to proto, že je to konec série. Jde o to, jak je napsaný. Čtenář si ho vychutná do posledního písmene a stojí to opravdu za to. A i když je konec, čtenář knihu odloží s pocitem, že konec nastal v pravý čas a nic víc nemusí být řečeno. Konec.

Název: Preacher – Kazatel 9: Alamo
Scénář: Garth Ennis
Kresba: Steve Dillon
Překlad: Štěpán Kopřiva
Počet stran: 232
Rozměry: 170 x 260
Vydalo: BB/art a CREW, Praha, 2012
Doporučená cena: 599,- Kč

Hodnocení: ***** (90 %)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: Komiks Preacher – Kazatel konečně dobývá Alamo, poslední bitva vzplála

Hide picture