Když se řekne osmdesátý devátý, každý si vybaví Revoluci. Koukneme-li se na film, máme tu třeba Vrať se do hrobu!, Konec starých časů nebo Čas sluhů. Koukneme-li se na komiksy, okamžitě na mysli vytane Kometa. O rok později Aréna nebo na Slovensku Bublinky. A právě s nimi bývá spojována generace autorů označovaná jako Generace 89.
Společenské karikatury a čtyřstránkové shrnutí revoluce. Prostitutky zmítající se v mafiánských rozbrojích. Avaři a černoši ohánějící se knobkerrie. Paul McCartney, superhrdinové v boji s překupníky orgánů a Conan. Příchod bohů z vesmíru. Slepí pistolníci. Pangalaktické inseminátorské mise. Dinosauři versus stíhaččky. Rozptyl Generace 89 byl veliký. A stejnojmenná publikace se jej snaží postihnout celý.
Tomáš Prokůpek
Ačkoli Tomáš Prokůpek vystudoval architekturu na Vysokém učení technickém v Brně a po nějaký čas působil jako redaktor architektonického časopisu ERA21, již brzy se přesunul jak geograficky, tak zaměřením. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci se zabývá historií i současností českého komiksu, což se reflektuje v jeho publikačním (autorském a především editorském či kunsthistorickém) přehledu: magazíny Aargh! a Zkrat, antologie Generace nula a Generace 89 či publikace Signály z neznáma a Dějiny československého komiksu 20. století.
Celou antologii uvádí předmluva jedné z předních persón českého komiksu a teorie komiksu, Tomáše Prokůpka. Prokůpek zde zasazuje český a slovenský komiks Generace 89 do kulturně historického kontextu.
Prokůpek vypichuje a vysvětluje vlivy tuzemských i cizokrajných komiksových tvůrců a směrů stejně jako politického dění i následků na poli komiksové scény. Zároveň se zabývá podobnostmi i odlišnostmi na území tehdejší federace, mezi českou a slovenskou scénou. Čtivě, obsažně, a přesto úsporně tak na třech stránkách vytváří nejhodnotnější část celé publikace.
Sám Prokůpek v úvodním slovu píše, že tuzemská scéna kolem roku 1989 možná nestrádala na výtvarníky, ale na scenáristy. Což se bohužel silně podepisuje na kvalitě příběhů povídek obsažených v publikaci. Někteří sahají po cizích předlohách, někteří se snaží něco si napsat sami. Obojí buď bohužel většinou selhávalo již tehdy a ustálo jen kvůli absenci konkurence v obdobném žánru, nebo se na tom nemilosrdně podepsal zub času.
Dobrodružstvá Ťuťa Ďuňďa tak bohužel ztrácejí svou politickou satiru v trapnostii výjevů používání bidetu nebo neustálé touhy po sexu, které zpočátku ještě více potápí i Danglárova nepřehledná kresba (ale porovnáte-li ji s poslední stránkou, prodělal neuvěřitelný vývoj), Sheila zcela odpovídá dobovému lechtivému braku, Mysterium of the Black Hole se topí v experimentálnosti, která by neobstála ani v porovnání s dobovou produkcí (sežeňte si nějaká díla Vladimíra Tučapského), a Havelkův archetypální Přízrak dá vzpomenout na příběhy z Komety. Nedávno jsem ji v nostalgii otevřel. A opět rychle zavřel a uklidil s kroucením hlavou. Grbavčicovo Kirri podle Batličkovy povídky pak ukazuje, jak moc se nad podobnými exotickými dobrodružnými příběhy již uzavřela hladina.
Především u Grbavčice jde pak o věčnou škodu, protože jeho styl jakkoli symbolizuje devadesátá léta, stále působí úhledně a líbivě. Ale stejně tak Bohumil Fencl nebo dynamický Libor Páv ukazují, že na výbornou rozumějí komiksové juxtapozici a tomu, jak dát příběhu tempo. O Schönbergovi se snad ani nemá smysl zmiňovat, ten si pro své kvality zasloužil rozsáhlejší prostor v desátém Aargh!u.
Komiksový boom a komiksová kocovina
Formát pak škodí Pavlovi Bratskému a jeho Barbarům a bohům. Jakkoli jim to skřípe po jazykové stránce (krkolomný slovosled může být zapříčiněn použitím češtiny v díle Slováka), komiksové médium zde funguje bez problémů; jen se nemohu zbavit dojmu, že byla každá stránka původně vytvořena jako dvě na šířku orientované a pouze vložené pod sebe, což může trochu rozbít jejich efekt na stránce i samotnou plynulost čtení.
Protože po scenáristické stránce se najdou výjimky, kde vše funguje, i po kresební stránce se najdou výjimky, které nefungují. O dnes již vykresleném a oblíbeném Danglárovi již zmínka padla, o Fero Mrázovi a jeho Conanovi selhávajícím na poli anatomie a pohyblivosti postav nikoli. Karel Zeman pak v Přízraku jen doplňuje Havelkovo zakotvení v období Komet. Lubomír Hlavsa a jeho adaptace Ondřeje Neffa by snad i fungovali, kdyby se člověku hned nevybavovala mnohem zdařilejší adaptace Štěpána Kopřivy.
Generace 89 je dozajista zajímavá publikace. Obohacující kunsthistorický pilíř doplněný hodnotnou Prokůpkovou předmluvou (a nepochopením toho, proč udává medailonky jen u kreslířů). Je to ale kunsthistorický pilíř, který ukazuje, jak moc se místní komiks za třicítku let vyvinul (bohudík) a jak moc již v dnešní době tehdejší příběhy neustojí (bohužel).
Název: Generace 89
Editor: Tomáš Prokůpek
Počet stran: 168
Vazba: Pevná
Vydalo: C Press (Albatros Media), Praha 2019
Doporučená cena: 349 Kč
