Třiadvacet let zpátky jsme otevřeli tehdejší vlajkovou loď zahraničního komiksu v Česku, magazín Crew. Kromě postav, které jsme už znali, tam ale byla postava nová – sprostá, násilnická a zvrácená pankačka jménem Tank Girl. Vyšly dohromady tři epizody, a i přes svůj světový status kultu se nesetkaly s nejlepšími ohlasy. Až po více než dvou desetiletích dostávají čeští čtenáři možnost držet v rukou vázané vydání první patnácti příběhů téhle pancéřeové holky, Tankerky.
Tenhle odstavec následující za takzvaným perexem obvykle věnuji krátkému shrnutí příběhu. Tantokrát to představuje menší problém. Ani ne tak proto, že jde o povídky, ale o celou povahu Tankerky. Je to nezodpovědná, bohémská flundra, která má všechno na dámském ekvivalentu salámu, a je na to pyšná. Příběh? Tak jo – Tankerka se chce zlít, Tankerka se chce vymluvit z kupování dárku, Tankerka se zleje, po Tankerce někdo jde, a do toho se leje za zvuků násilí. Asi. A to všechno dohromady.
Alan C. Martin
Kdyby Dave Lister z Červeného trpaslíka zůstal na umělecké škole více než 97 minut a ostříhal si svých pět dredů, stal by se z něj Alan C. Martin. Neochvějný protisystémový pankáč, který strávil polovinu devadesátých let po hipísáckých komunitách ve Skotsku. Jo, a vlastně taky komiksový scenárista, který pomáhal vymyslet neméně punkovou antihrdinku Tank Girl a napsal obrovské množství jejích epizod i její knihu.
Občas se dá zaslechnout – i v úvodu se to dočtete – že jednou z inspirací byl autorům Šílený Max. Ano. Ale buřiči Alan Martin a Jaimie Hewlett nenechají jednu modlu čistou, a tak se rozhodli vytvořit jeho naprostý opak – namísto tichého muže s vnitřními problémy, který tři filmy (a ten nový) prochází šíleným světem, nám dávají vyholenou potvoru cáklou více než ten na hlavu postavený svět, které je všechno kromě zábavy tak nějak buřt, světem se podnapilá řítí v tanku a řve u toho hlasitěji než její rádio praskající v elektrodách.
Příběhy, na kterých Martin a Hewlett spolupracovali, jsou ryzí chaos a anarchie. Příběh se vysmívá dějovým strukturám, vede odnikud nikam nebo odnikud kamkoli, kašle na logiku, souslednost a pointy a vkládá do děje samotné autory plivající čtenáři do tváře tím, že strčí do kapsy i staré dobré deus ex machina.
Hewlettova kresba je – ehm – ryzí chaos a anarchie. A jen díky tomu může něco takového drží pohromadě, jakkoli se to může zdát nemožné. Zběsile plní černobílé stránky čmáranicemi za hranou přehlednosti, akcí a dynamikou, že máte pomalu pocit, že Tankerce vlaje pleš, gagy, popkulturními odkazy a šílenými detaily, a dává tomu tak punkový feeling, že při čtení čtenář cestuje časem. Přesto však důsledně balancuje na ostří té rezavé břitvy, a nikdy nespadne až do extrémního undergroundu jak ze šedesátých let. Vše drží v na první pohled neuvěřitelném pořádku. Není divu, že tak prorazil, a stal se všemi tvářemi Gorillaz.
Tak, a teď k tomu, co se zdá hrozně těžké: Jak se dá, sakraprácekrucifagot, Tankerka hodnotit? Jde o materiál, na který se nedá dívat než ze dvou pozic.
Je to stroj času. Je to nadupanější nářez než cokoli jiného v poslední době, nebezpečná bezduchá jízda na plné pecky, která šlape od začátku až do konce. Akční běs, kde vám z každé stránky teče ta bezhlavá a poživačná podvratnost na prsty a leptá vám nehty. Už dlouho jsem v rukou nedržel komiks, z kterého by tak sálalo autorské nadšení; ten očividný pocit, že si autoři jeho tvorbu neskutečně užívali. Jo a když jsem se teď po více než dvou desítkách let díval zasněně na – to slovo nejde přes pusu – hrdinku komiksu, nemohlo mě nenapadnout, jestli neměla po tom shledání v devadesátkách nějaký vliv na můj vkus, co se – a to taky nejde přes pusu – něžného pohlaví týče. Tuhle holku si prostě zamilujete.
Pak je tu druhá strana mince, potažmo čtenáře, která se ptá – a to mi má stačit? Jak je napsáno výše, komiks je bezduchý a nelogický. A to také tak, jak jen málokterý komiks, který u nás v poslední době vyšel. Autorské nadšení je sice citelné, ale to neznamená, že jej musí sdílet čtenář. Příběh by neobstál ani jako čtvrtletka na základní škole a kresba? Pche. Nepřehledná. Den po čtení si nejspíš už ani nebudete pamatovat, co že se v komiksu vlastně stalo. Jestli vůbec něco. Laciné, prvoplánové, nedospělé. Literární hodnota nulová. Ano, nejspíše vážně znak konce osmdesátek, ale vážně jej tu potřebujeme?
Divný?! Kde se vzal v mý posteli ten klokan?
Jakkoli se dá nad dvěma rozdílnými přístupy bilancovat a jakkoli mohou záviset na momentální náladě čtenáře, rád bych se skoro objektivně vyjádřil k českému zpracování. Luboš Pick a Zdeněk Kárník sice odvedli hezkou práci a některé kousky by se měly ukazovat v učebnicích překladu (Ferda Zmrvenec), ale porovnám-li nový překlad s překlady z devadesátek od Šimona Španihela, jsou ty nové daleko míň našláplé. Španihel byl možná méně neurvalý, ovšem hláškovější a mnohem vhodnější k vystihnutí té infantilně drzé, obhrouble nedospělé povaze hrdinčiných dobrodružství (příběh, kde se prezident nesmí potento, na mě vždy působil humorněji než ten, kde se nesmí posrat). Též lettering by si zasloužil trochu větší péči, protože působí poněkud uhlazeně a nesedí k originálu (do očí to bije vedle původního letteringu na začátku třetího příběhu).
Tak. Mluví se o tom, že Tankerka splácí v Česku třicetiletý dluh světovému komiksu. Mnozí budou tvrdit, že takový dluh je dávno pasé a splácet by se ani náhodou nemusel. A mnozí budou Dokořán a Argo vynášet do nebes, že jejich nostalgickou, hubatou a šílenou lásku konečně vrátili, aby demolovala pulty českých knihkupectví. A víte co? Ti taky budou mít pravdu. A to si #*&!@ pište, že ji mají.
Originální název: Tank Girl Classic #01
Český název: Tankerka #01
Scénář: Alan Martin, Jamie Hewlett
Kresba: Jamie Hewlett
Překlad: Zdeněk Kárník, Luboš Pick
Počet stran: 128
Vazba: Pevná vazba
Vydalo: Dokořán/Argo, Praha 2020
Doporučená cena: 499 Kč
