Roku 2015 u nás vyšla Danielu Majlingovi sbírka příběhů o sociopatovi Rudovi. Černobílá, ale veskrze černočerná komiksová kniha naplněná hláškami a nelítostným humorem se okamžitě stala hitem, o čemž svědčí i nutnost dotisku ještě před jejím křtem v Dejvickém divadle, kde z ní předčítali Hynem Čermák a Václav Neužil. Následovala parafráze ruských velikánů Ruzká klazika, sbírka kratších próz. To jsou téměř dva roky. A nyní, v zóně karantén a sledování, nám konečně Labyrint servíruje i Majlingovu novinku, komiksovou knihu Zóna.
Rudolf, hlavní hrdina (ehm, hrdina?) Zóny, nemá mnoho přátel. Sám tvrdí, že si lidé za život najdou tak jednoho nebo dva opravdové přátele. No, ať si tvrdí cokoli, vypadá to, že má jednoho. A podle toho jeho život vypadá. A taky podle toho, že ten jediný přítel zmizel.
Rudolfův kamarád navíc zmizel v Zóně, maličké oblasti na jižním středním Slovensku význačné svým počtem sebevražd a psychických poruch. Rudolf se jej vydává hledat. Ale kamarádův příběh se dotýká starých traumat, labilních vztahů, džihádistů, nájemných vrahů a především, především volů.
Daniel Majling
Daniel Majling (*1980) prorazil v Česku roku 2015 komiksem Rudo (už dříve publikovaném na facebooku), poté roku 2018 antologií Ruzká klazika a roku 2020 dalším komiksem Zóna, ale už dříve se na Slovensku mnohem více věnoval divadlu, především dramaturgii. A to dokonce i ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Jeho adaptaci Irvina Welshe Ucpanej systém hrálo i Dejvické divadlo v Praze a byla oceněna cenou Alfréda Radoka.
Vidím to na vás. Rudolf. Rudo. Ano, ta podobnost tam je. Pak někde spatříte ukázku a řeknete si: Je to pokračování Ruda? A já vám odpovím: Nevím. Ano, jméno, vizáž, osobnost, cynismus, vše sedí. Možná to pokračování Ruda je. Možná je to jenom proto, že si Daniel Majling vybírá jako protagonistu svých děl sám sebe. Ať tak či tak, to hlavní: ano; Rudolf se Rudovi vyrovná i po stránce vtipnosti.
Daniel Majling v Zóně na čtenáře útočí stejnými zbraněmi: Rudo je životní lůzr, ale neskutečně inteligentní a cynický. Vše, čím prochází, komentuje s bezednou dávkou sarkasmu a ironie, a nešetří nikoho a nic, především pak sám sebe ne. Vrací se ve vzpomínkách, jen aby nám ukázal jiné životní neúspěchy, a i když něco očekává, nebude to nic, co by pro něho dopadlo dobře.
Přesto Majling nikdy neupadá příliš hluboko; stále si drží přísnou intelektuální úroveň. Kdyby někdo hledal manuál na to, jak udržet nekorektní humor opravdu inteligentní (a intelektuální), sáhněte po čemkoli od Majlinga.
Zónu, narozdíl od Ruda, plní jediný celistvý příběh. Snad i proto působí oproti Rudovi poněkud mírněji, co se týče autorových ztřeštěných nápadů, ale přesto si Majling neodpustil paralelní linku s bláznivými džihádisty a spoustu dalších skopičin hromadících se především ke konci Zóny s blížícím se finále.
Co se kresby týče, i zde zůstává Zóna stejná jako Rudo. Velké plochy černé nebo bílé. Tahy štětcem hrubé, neotesané, neohrabané, tvrdé, postrádající jakýkoli cit pro něco, na čem chcete očima setrvat déle než nutno. Postavy se mnohokrát kroutí a šklebí jak zplozenci pekel. Zkráceně řečeno: Kresba je hnusná. Fakt hnusná. To znamená, že je přesně taková, jakou Zóna potřebovala, a jaká podtrhuje protagonistovu tendenci vše shazovat a nihilisticky ironizovat. Hnusná na jedničku.
Kdyby její křeček měl nemocnou ledvinu, ochotně bych mu daroval vlastní, pokud bych měl i jen minimální naději, že tím u ní zvýším svoje šance
Dá se říci, že Daniel Majling od Ruda neudělal žádný pokrok. Žádný krok vpřed, žádný krok vzad. Výtvarně je to totéž, scenáristicky stále používá tentýž intelektuální černý humor. A je to pravda. Ale pravda taky je, že to pořád zatraceně funguje, a budete se u Zóny smát od začátku až do konce, a pak se jen snažit některé hlášky zapamatovat, abyste s nimi mohli na příštím setkání spolku beznadějných stoiků zazářit.
Originální název: Zóna
Český název: Zóna
Autor: Daniel Majling
Překlad: Ondřej Kavalír
Počet stran: 175
Vazba: Brožovaná
Vydalo: Labyrint, Praha 2020
Doporučená cena: 345 Kč
