Stejně jako většina ostatních, dívka známa nám pod jménem Josephine prostě jen hledá místo, kde by se cítila v bezpečí. V klidu. Kde by mohla prostě jen být, bezstarostně a bez neustálé potřeby otáčet se a kontrolovat si záda. Ve čtvrté knize řady Fatale ji taková touha zavede do Seattlu, kde se jí ujme grungeová kapela trpící momentálně tvůrčí i osobní krizí.
Grunge byl často o bolesti, o utrpení, o nepochopení a o pocitu cizosti. S tím vším musí už ze zásady naše nesmrtelná protagonistka mít dost zkušeností. Proto by nikoho nemělo překvapit, jak moc do grungeové party zapadne. Jak moc si bude užívat jejich šílené nápady, jejich hudbu a jak moc se pod jejím vlivem začne jejich autorská krize drolit. Jak moc si mezi nimi bude přát hodit vše za hlavu, a být opět volná. A jak moc se jí taková lehkomyslnost nevyplatí.
Ed Brubaker
Ed Brubaker (1966) měl vždy zanícení především pro Marvel. Taky neměl na výběr, na místě jeho dětství se nedaly jiné komiksy sehnat. Přesto si během dospívání vypěstoval vztah i k DC a především k drsným detektivkám. O tom všem se můžeme přesvědčit v Criminalu, Fatale, Captainu Americovi, Batmanovi či Gotham Central.
Fatale pomalu míří ke konci. V Modlitbě za déšť, předposlední knize, by tak každý po právu očekával nějaká dílčí rozuzlení či odhalení. No, k tomu úplně nedojde. Možná se čtenáři trochu poodhalí, jak velkou moc Josephine má, ale že byste nahlédli za oponu zcela, to nepřipadá v úvahu. Zvyšují se tak očekávání příští knihy. Zvyšuje se napětí. A také se zvyšuje strach, zda k tomu vůbec dojde, či zda to bude stát za to. Ale tím se můžeme zabývat až jindy.
Co se týče stavby příběhu, Modlitbě za déšť není, co vyčíst. Jasný tah od A do B. Překrývání linií, kde ale ani jedna není docela odtržená od těch ostatních, a které se střídají s lehkostí a bez rušivého přeskakování. Nijak zvlášť okázalá či obratná, přesto překvapivá pointa v jedné z linií.
Celá kniha by navíc fungovala i jako samostatný kousek. Dozajista si ji více užijete se znalostí předchozích (a, doufejme, i té nadcházející) knih, ale bez jakéhokoli zakolísání se dá číst i jako sebejistý solitér.
Brubakerovi se sice scénář podařilo technicky vystavět na výbornou, ale technický perfekcionismus není vše – aby komiks něčím vynikal, musí tam být něco navíc. Už se zdálo, že tentokrát neměl Brubaker žádný zázrak po ruce, ale vše se změní ve čtvrté kapitole.
Ve čtvrté kapitole nechá onu femme fatale tančit, a rozpoutá tím samotné peklo. Krok za krokem, stránku za stránkou šlehají plameny šílenství výš a výš a čtenář jen s otevřenými ústy sleduje autorskou exhibici par excellence. Nebál bych se tuhle scénu označit za dosavadní vrchol celé série.
Dostat se ze starých kolejí, a přesto v nich zůstat
O kresbě Seana Phillipse se dá říci totéž jako u předchozích dílů. Jen těžko si představit někoho, čí styl k temně fantasknímu noiru sedne více – hrubé obrysy, bohaté využití černě, kruté, bolavé črty, ale i smyslné pohledy. Na druhé straně mince ale nedůslednost, co se týče zobrazování postav, kdy v obličeji tajemná kráska může najednou vypadat jako z Planety opic a zpěvák kapely může na jednom z panelů vypadat o čtyřicet let starší než na ostatních.
Fatale si stále drží svou úroveň. Ve čtvrté knize poodkrýváme oponu, ale není nám dovoleno nahlédnout za ni zcela. Jako bychom se plácali na místě, ale přesto se zatajeným dechem sledujeme dosud vrcholnou scénu celé řady. Ale také jako bychom chtěli více, ale jako bychom se toho, co máme dostat, trochu obávali.
Originální název: Fatale #4: Pray for Rain
Český název: Fatale #4: Modlitba za déšť
Scénář: Ed Brubaker
Kresba: Sean Phillips
Překlad: Richard Klíčník
Počet stran: 144
Vazba: Brožovaná
Vydalo: BB/art, Praha 2020
Doporučená cena: 399 Kč
