Občas si říkáte, že je ta taktika vydávání pekelná. Že na vás hodí ten stodvacetistránkový paperback, a rok musíte čekat na další. A pak vás někdo vezme přes hlavu téměř třísetstránkovou noirovkou, aby se vám rozsvítilo.
Přes hlavu vzal někdo i Gotham. Ten někdo je Joker. Myslet si, že ta hlava zůstane na krku, by se dalo označit za bláhové. Myslet si, že budou gothamští policisté vědět, kde jim hlava stojí, snad ještě bláhovější. A že se s tím oddělení vypořádá po skončení příběhu? Že si jeho členové neponesou následky s sebou? Vy snad neznáte Eda Brubakera?
Ed Brubaker
Ed Brubaker (1966) měl vždy zanícení především pro Marvel. Taky neměl na výběr, na místě jeho dětství se nedaly jiné komiksy sehnat. Přesto si během dospívání vypěstoval vztah i k DC a především k drsným detektivkám a noiru. O tom všem se můžeme přesvědčit v Criminalu, Fatale, Captainu Americovi, Batmanovi či Gotham Central.
Právě v tom tkví Brubakerova a Ruckova síla. Že i přes ten kouzelný svět kolem, kde se to jen hemží pestrobarevnými padouchy a samozvanými bojovníky proti zločinu, se soustředí na ty běžné človíčky s běžnými starostmi. I přes plejádu detektivů objevujících se v knize se snaží každého z nich vykreslit jako opravdového člověka.
Což se daří velice dobře, nevýhodou však je právě ona plejádovitost postav. Přehledka v úvodu sice nepomůže, přesto se ale čtenáři čas od času velice špatně orientuje v tom, co vlastně o dané postavě ví, jak se jmenuje a podobně. Tomu nenapomáhají ani změny na postu kreslíře (či oproti Giddingsové z první knihy i koloringu).
Michael Lark ve své kresbě nadále exceluje. Jeho hrubé linky a nestřídmá práce se stíny doplněné tlumenými barvami podtrhují atmosféru drsné detektivky a čtenář by si spokojeně jen pomlaskával, stíhal-li by Lark všechny sešity. Osud tomu ale chtěl jinak.
Sekundování Stefana Gaudiana nijak neruší, zato když se svěří celé tři sešity Život je samé zklamání Gregu Scottovi, bez kroucení hlavou se to neobejde. Proč? Nepotěší trochu jiné pojetí postav, kde se z víceméně mohutného černocha stává nafouklý panáček z reklamy na maršmelouny v černém, zklame celkově špatně zvládnutá anatomie. Podívejte se na stranu 160, kde detektivce plují oči po obličeji v opravdu nezvyklých místech; alespoň vám pak nepřijde tak divné, když je má občas po rybím způsobu umístěné téměř po stranách hlavy.
Musíš v tom kostýmu být zmrzlá na kost
I v momentech takových kresebných přešlapů se můžeme těšit alespoň z onoho noirem prosyceného scénáře, který si i přes svou případovost dovede udržet spojující linii v podobě rozvíjení vztahů a příběhů na pozadí.
Brubaker/Rucka jsou také velmi citliví na detaily. Ať už úsměvuhodné zamyšlení Musíš v tom kostýmu být zmrzlá na kost, nebo úvodní příběh věnovanýdívce, která rozsvěcí batsignál. Napadlo vás vůbec někdy, jak to sním, co se legislativy týče, mají? Brubakera ano. Do nejmenšího důsledku.
Druhý Gotham Central působí povídkověji než první kniha. Přesto se celou knihou vznáší spojující opar, který nikoho nenechává spát a který hodlá všem účastníkům dění pěkně zamotat životy. Kdysi mi někdo řekl, že nejlepší Batman by byl takový, který by byl bez Batmana. Tady ho má. Nechť se do toho syrového masa s radostí zakousne.
Originální název: Gotham Central #2: Jokers and madmen
Český název: Gotham Central #2: Šašci a blázni
Scénář: Ed Brubaker, Greg Rucka
Kresba: Michael Lark, Stefano Gaudiano, Greg Scott, Brian Hurt
Překlad: Martin D. Antonín
Počet stran: 288
Vazba: Brožovaný
Vydal: BB/art, Praha 2018
Doporučená cena: 649 Kč
