Steampunk patří mezi jeden z nejvděčnějších žánrů vůbec. Nikoho nepřestane bavit dívat se na všechny ty párou poháněné mašinky, viktoriánské obleky a železem protkaná města. Z takových sympatických kulis k nám přichází hrdinka, pro niž představující mechanické vymoženosti součást běžného života, Lady Mechanika.
Uprostřed steampunkového města se objeví dívka s mechanickými končetinami, jejíž krev až nápadně připomíná petrolej. Čekali jste, že mluvím o výše zmiňované Lady Mechanice? Ale kdepak. Ovšem nemůžeme popřít, že tam jisté společné aspekty jsou. Možná to bude ten důvod, proč se Lady Mechanika vydává na pátrání po původu záhadného děvčete. Na cestu, na níž se nachází mnoho překážek.
Joe Benitez
Američan Joe Benitez (1971) si sice sáhl i na nějaké to DC (Titans) a podobně, ale nejvíce prorazil u Image a image-like vydavatelství. Nejvíce se podepsal pro Top Cow pod Weapon Zero, Magdalenu či pod Darkness (kde ho můžeme vidět i v u nás vydaném Kompendiu). Pak se stáhl pod Aspen, kde si vedle Soulfire začal vydávat svou Lady Mechaniku. Ta jej tak pohltila, že se rozhodl pro ni založit vlastní vydavatelství Benitez Productions.
Ano, steampunk, ach ten steampunk. Neokoukatelné prostředí. To ale neplatí pro scénář. Tam už nestačí vzít milionkrát ohranou osnovu a spoléhat se na to, že ji pěkná kresba zachrání.
Příběh má pěkné tempo. Příběh jen oplývá akcí. Přesto se ale neuvěřitelně táhne. Čím to? Může za to nezajímavá zápletka? Může za to absence napětí? Může za to to, že vás vlastně vůbec nezajímá, jak se bude příběh vyvíjet?
Nejspíše to všechno, čemuž nepomáhá ani podivné chování postav a uměle roubované problémy. Když strávíme tolik stran v cirkusovém zákulisí, zasloužili bychom si aspoň jednu stránku, kde se postavy chovají logicky či přirozeně. Kde se děj vyvíjí nějakým logickým směrem. Ale když se příběh posouvá například tím, že hlavní postavu bolí za krkem a tak skloní hlavu, pročež si všimne náušnice na zemi, musíte cítit, že něco bude špatně.
Nemluvě o dialozích. Popichování mezi Mechanikou a panem Lewisem kupodivu funguje, ale jakmile dojde na nějaké důležitější dialogy, zůstává rozum stát. Stránka otěhotně hromadami textu a postava vypustí desítky vět, než se ke slovu dostane postava jiná. Hele, teď jsme se sešly a chci tě zabít, tak co kdybychom si pro jistotu nejdřív daly opáčko z toho, co všechno jsme spolu v minulosti prožily? A nejde jen o jeden případ, takové ubíjející monology prostupují každý sešit, a každá z postav musí vždy působit co nejdrsněji.
Pro záplavu bublin pak není na takových stránkách dostatek místa ani pro záchrannou kresbu. Kresbu, jež se nedá nazvat jinak než famózní.
Joe Benitez se ve svém mechanickém světě vyžívá a vykresluje jej do nejmenšího detailu, atmosféru pak dotvářejí umně užité barvy Petera Steigerwalda. Všichni ti človíčkové, všechna ta podivná prostředí, s tím vším si Benitez dává tu práci. Stejně jako s oblečením protagonistky; Benitez má očividně slabost pro časté měnění jejích oblečků. Což nikterak nevadí, protože se dá počítat s tím, že právě nad Mechanikou bude velká část čtenářstva slintat. Ale když rozehraje autor dvojstránkovku, můžete slintat i jen nad budovami v pozadí.
Pandořina skříňka
Zručnost se ukazuje i v práci s panely. Autor je skládá za sebou s přesností švýcarského hodináře, tik tak, tak aby neztratily nic na tempu a aby mohl využít každičký potřebný kousek. Různě jejich okraje ořezává, nahýbá je, roztahuje a překrývá jinými obrázky. Zde vizuál jednoznačně vyhrává nad příběhem.
Což se dá k lítosti všech zúčastněných říci o celé knize. Benitezovou a Steigerwaldovou vypiplaností počínaje a královským zpracováním Arga konče, když Lady Mechaniku otevřete v knihkupectví, nebudete moci odolat. Ale když ji pak otevřete doma, abyste se začetli, nebudete ji moci zdolat. Bohužel máte v rukou další knihu, která se dá stále s radostí prohlížet, ale s bolestí číst.
Originální název: Lady Mechanika
Český název: Lady Mechanika
Scénář a kresba: Joe Benitez
Překlad: Richard Klíčník
Počet stran: 168
Vazba: Pevná vazba
Vydal: Argo, Praha 2017
Doporučená cena: 598 Kč
