Čtrnáct let. Taková doba uplynula od vydání druhé Ligy výjimečných v Česku. Dlouhou abstinenci jsme si mohli zpříjemnit čtením anglického pokračování Black Dossier nebo Century, nejnověji pak příběhem dcery kapitána Nema. Ten po třech letech od vydání poslední části vychází i u nás.
Antarktida znamenala pro kapitána Nema osudovou záležitost. Tak se nedivte, že se jeho dcera přesně tam vydá, a projde úspěšně i tím, s čím si její otec tak dobře neporadil. I kdyby to měla doprovázet prastará božstva. I kdyby to měla provázet láska, jejíž plody budou ovlivňovat největší dobrodružství kapitánčina následné života. Od nacistického dobrodružství prsy prolezlém metropolitním Berlíně, nebo v prsy prolezlé Jižní Americe.
Alan Moore
Zřejmě nejnadanější komiksový scenárista všech dob (*1953). V jeho komiksech se snoubí avantgarda, experiment a preciznost stavby příběhu. Autor legend jako Watchmen-Strážci, Swamp Thing-Bažináč, V jako Vendeta, Liga výjimečných, Ztracené dívky, Batman: Kameňák, TOP 10 či Z pekla.
Liga výjimečných stála z velké části na tom, že vzal Moore s O‘Neillem milióny postav a událostí viktoriánské literatury, a smíchal je dohromady. Viktoriánská Liga spravedlnosti. Ale podařilo se mu z toho všeho uplácat smysluplný příběh nepostrádající dobrodružství, napětí a vztahy, jimž fandíte (nebo jim nepřejete nic dobrého; tak či tak fungují).
Trilogie o dceři kapitána Nema obsažená v knize nazvané Srdce z ledu se posouvá blíže časům současným. Dvacátá léta plná aluzí na Lovecrafta, čtyřicátá léta ovlivněná německým expresionistickým filmem a Chaplinovým Diktátorem a nakonec sedmdesátý pátý s béčkovými horory plnými ozbrojených prsatic, příšer z Černé laguny a (opět) nácků.
Každý zná Jekylla a Hydea, každý četl Drákulu, každý zaslechl jméno Sherlock Holmes a snad každý se otřel o Válku světů. S novějšími kulturními kousky to už nebude tak snadné. Přesto takový posun vnímám jako krok vstříc větším autorským i čtenářským výzvám. To, že čtenář nemá načteno, rozhodně není autorova chyba, nýbrž čtenářova. Přesto se (z nějakého podivného důvodu) najdou i čtenáři, kteří to autorovi dovedou zazlívat.
Co ale čtenářům hýblo žlučí ještě více, to jest zachování neanglických dialogů v původním znění. Ale zamysleli se nad tím, že se v tomhle české vydání nijak neodlišuje od toho původního? Protože převážně anglicky mluvící postavy rozumí němčině či francouzštině jen málokdy, proč by se to mělo pro čtenáře přežvýkávat? Naopak, hezká a nekompromisní snaha nedělat ústupky.
Problém je jinde. Ano, pocta braku je to hezká, ale nefunguje jako příběh. První část, Srdce z ledu, postrádá jakékoli napětí a i přes efektní zpracování plošiny přítomnosti tam není ani nic, co by čtenáře dostalo do kolen. Někdo někoho sleduje a někdo někam jde. Konec. Nuda.
Lépe už si stojí zbytek, Berlínské růže a Řeka duchů. Ačkoli na nějaké napětí se stále rezignuje, alespoň se méně šetří na zábavnosti a párkrát donutí člověka alespoň se usmát. Především Berlínským růžím se pak musí uznat, že zde Moore složil z různých zdrojů opravdu perfektní skládačku, kde k sobě vše pasuje bez sebemenšího zádrhelu. Bohužel je pak utápí ve své obsesi explicitní nahoty, jež se do jeho děl vkrádá již posledních několik let; ze všeho nejvíce takovou laciností shazuje poslední finální souboj (má-li nejdřív ztratit důstojnost, a poté i život, nefunguje to. Má-li to být doporučení k tomu, jaké zbraně si nebrat, nefunguje. Má-li to být odkaz někam, má chyba, a nezachytil jsem jej).
Co dělá? Láme holubicím vaz
Zdá se, jako by tentokráte trochu ubylo i O‘Neillovy detailnosti. Stále nalézáme všemožné detaily a jeho pastiše všemožných plakátů a obrazových záznamů fungují na výbornou, ale jako by tam něco chybělo. Naopak přibývá celostránkových a dvoustránkových ilustrací a musí se jim uznat značná efektnost a především um, co se práce s panely týče. Ostatně, všimněte si úvodních panelů každého z alb a jejich totožného vysázení na stránky.
Liga výjimečných vždy oplývala bonusovými Mooreovými grafomanskými vsuvkami v podobě příběhů, dodatků a podobně. Nyní alba přerušují reportáže. A fungují. Fungují dokonce více než třeba Orlando / Gulliverovy cesty ve druhé Lize výjimečných utopený v potopě odkazů na úkor plynulosti. Hezké. (a kdo by nevěřil tvrzení o Mooreově grafomanické touze vyzkoušet všechny styly na světě, nechť si dá Voice of the Fire nebo Jerusalem, jehožto české vydání si nepřestanu přát a jehožto překladatele bych po pět let litoval, protože některé kapitoly jsou pro mne v angličtině nečitelné)
Nemo – Srdce z ledu představuje po dlouhé době konečně dalšího Moorea. Už jsem se začínal bát, že se na něj po jeho obřím boomu zapomene. Nezapomnělo. Bohužel se však vybral zrovna kousek, který působí jako vzpomínání na mládí – No tak, tu Ligu výjimečných jsme si vážně užili, tak to pojďme zkusit znovu v jiném prostředí. Na takovou sentimentalitu a slaboduchost ale máme ještě brzy. Pardon, tentokrát ne.
Originální název: The Nemo Trilogy
Český název: Nemo – Srdce z ledu
Scénář: Alan Moore
Kresba: Kevin O‘Neill
Překlad: Viktor Janiš
Počet stran: 184
Vazba: Pevná vazba
Vydal: Argo, Praha 2018
Doporučená cena: 598 Kč
