Roku 1986 bylo Nicolasi de Crécymu dvacet let. Telecí léta, která jsou cítit touhou po dobrodružství, odhodláním, bezstarostností, ale i přísliby do budoucna. Doba, kdy mají mnozí z nás jednu z posledních možností v životě pustit se do něčeho bezhlavě a bláznivě. Doba, kdy se de Crécy, ještě předtím, než se stal světoznámým komiksovým autorem, rozhodl se svým bratrancem opravit starého Citroena a vyrazit s ním do Turecka.
De Crécyho cestopis, v němž se snaží po třiceti letech zrekonstruovat vlastní vzpomínky, ilustruje cestu skrze Itálii, Jugoslávii a Bulharsko až na jih Turecka. Cestu rozkodrcaným autem s náhodně se zapínajícím topením, s nespolehlivou mapou a bez překladačů a navigací. Bez kontaktu s rodiči. A hlavně – kromě mlhavé představy dorazit do Istanbulu, a možná ještě dále – bez pořádného plánu.
Nicolas de Crécy
Nicolas de Crécy (1966) se po dokončení studií výtvarného umění a jednom komiksu vydal cestou animátora pro velkovévodu animovaných filmů, firmu Disney. Po dvou letech praxe, kdy už získal dostatečné množství zkušeností, se však ke komiksům vrátil a etablova se na jednoho z nejvýznačnějších francouzských tvůrců. Čechům to dokázal například v Panu Ovocňákovi, Době ledové, Flašinetu či Nebeském Bibendovi.
Pokud jste spisovatel, komiksový autor, filmař, možná dokonce i muzikant, sochař nebo malíř, zkrátka pokud jste umělec a vyrazíte někam na výlet, je vysoká pravděpodobnost, že o tom později něco napíšete/vytvoříte. Tak to prostě chodí. Nikdo není tak domýšlivý a nepovažuje jakoukoli banalitu svého života za ohromující jako právě umělci. Není tak divu, že se do svého mládí ve svém nejnovějším komiksu nakonec vrátil i Nicolas de Crécy.
Vyvozovat z předešlého odstavce tušené však není na místě – protože z něj očekávané tvrzení, že by se dal každý takový umělecký kousek označit za samožerský, sebestředný brak, rozhodně nevyplývá. Ačkoli se kolem téhle propasti vždy balancuje, vše nakonec závisí na autoské invenci a básnické licenci autora, který může přeměnit i banální příhodu, jež by běžně pro nikoho jiného nic neznamenala, v okouzlující, výmluvné dobrodružství.
A co se týče autorské invence, zkušený český komiksový čtenář už moc dobře ví, že té má de Crécy na rozdávání.
De Crécyho cestovní deník PS vlastně ani téměř žádné rádoby nové poznatky z cest nepřináší. Automobilová linka mu slouží v podstatě jen jako vznětový motor, který pomáhá nahazovat jiné vzpomínky, související více i méně, konotace a dějové odbočky do nečekaných míst. Ze všeho nejvíce pak komiks působí jako autorovo zkoumání, jakými směry a do jakých zaprášených uliček se dovedou jeho myšlenky rozběhnout, když se snaží držet jednoho příběhu.
Právě v oněch odbočkách ale, na rozdíl od celkem slabé road story (neočekávejte třeskutou pecku, jakou je Nebeský Bibendum), tkví to, co je na Visa transit poutavé. Nechronologický syžet skáče z místa na místo a z času na čas, a přesto drží bez problémů pohromadě. Dává autorovi možnost vyjádřit se kriticky k církevním školám, lidem v uniformách a situaci v Bělorusku, nostalgicky zavzpomínat na návštěvy babičky a Itálii známou z neorealistických filmů nebo vysmeknout poklonu svému oblíbenci Henrimu Michauxovi. De Crécy ovládá komiksové řemeslo jako mistr, a ví, jak udržet tempo jednoduchým příběhem, aby si na jeho kostře mohl stavět, co chce.
Paměť nedá jinak a vnucuje nám banální kousky reality… Hledat v nich význam by bylo nebezpečné.
Radost pohledět je vždy na de Crécyho kresbu. Jeho styl fanoušek rozpozná už na první pohled, obsahuje náboj, pohyb, a přesto nerezignuje na realističnost. Když se pak několikrát za komiks odpoutá a sáhne po větším množství barev než běžně, nutně čtenáři vryje do paměti právě tyhle výjevy snových světů.
Mluvíme-li o výtvarnu, nelze se nezmínit o obálce. Vytáhneme-li si z knihovny de Crécyho Salvatora, máme tu téměř totožnou obálku. Stejná pozice diváka, stejná kompozioce uvnitř, kopec vlevo, hory vpravo, modré nebe… Co nám to říká? Ukazuje nám novinkou, že v Salvatorovi čerpal ze svého výletu v osmdesátkách, nebo mu docházejí nápady na velkoformátové kompozice?
Komiks Visa transit se těžko soudí objektivně. De Crécy čtenáře upoutá, okouzlí a zaručeně pobaví, vykouzlí mu úsměv na tváři nebo jej donutí se nad něčím či někým zamračit, nostalgicky jej rozvzpomíná nebo jej nechá zasnít se, ale na druhé straně mu nepřinese žádný opravdový příběh, kterého by se čtenář držel a na nějž by pamatoval, a dojem vlastní důležitosti ze sebe jen tak nesetřese. V osmdesátém šestém byla bipolarizována Evropa. V roce 2020 dovedou Visa transit bipolarizovat čtenářskou obec. Akorát tentokrát je jen na vás, k jaké straně se přidáte.
Originální název: Visa transit: Volume 1
Český název: Visa transit: Svazek 1
Scénář a kresba: Ricardo Liniers
Překlad: Richard Podaný
Počet stran: 136
Vazba: Paperback
Vydal: Meander, Praha 2020
Doporučená cena: 899 Kč
