Když loni vyšel komiksový životopis Alice Prinové, takzvané Kiki z Montparnassu, pěla se všude na knihu ilustrující život v bohémské Paříži chvála, a fanoušky z nošení více než čtyři sta stran objemného komiksu začínaly bolet ruce. Nyní autoři José-Luis Bocquet a Catel Mullerová přinášejí Josephinu Bakerovou s více než pěti sty padesáti stranami.
Josephine se narodila do chudé rodiny v USA. Ano, do USA, té země svobody, rovnosti a otevřených možností, kde až do šedesátých let platila rasová segregace a kde vládl takový rasismus, který by se dal v Evropě přirovnat nanejvýš ke středověku. Proto není divu, když se v mladé tanečnici po návštěvě svobodomyslné Paříže vzedme společenská angažovanost a vedle varieté pozná i prkna mluvčích na demonstracích.
Catel Mullerová
Tvorba výtvarnice Catel Mullerové přímo kypí ženskými protagonistkami. Kreslila komiksy o Kiki z Montparnassu, Édith Piaf či Josephine Bakerové, ale nalezneme ji i v dětských komiksech jako v třídílné Lucii nebo v u nás vydané Bezva Báře. Kromě toho ilustrovala i u nás vydanou Encyklopedii pro dívky.
Zatímco Kiki z Montparnassu se zmítala ve víru živelné avantgardní obrody, kde se to hemžilo alkoholickými eskapádami a lidmi jako Cocteau, Man Ray nebo Picasso, u Josephine Bakerové se po chvíli černošských varieté dostáváme na parkety těch nejvěhlasnějších evropských varieté, kde se osoby samozřejmě ani Cocteau či Man Ray nemohou nemihnout, ale v prvé řadě jde o posun ve vnímání barvy pleti než umění.
Jakkoli se to zdá absurdní, dění na poli politických projevů a odboje bylo mnohdy méně vyhrocené než na poli nových uměleckých směrů, a namísto celodivadelní rvačky mezi Tzarou a Bretonem máme o poznání méně akční otravu/nákazu zánětem pobřišnice. Též ačkoli žila Josephine životem vpravdě svobodným a často šokujícím, s nekonečným úsměvem na tváři, jen těžko bude konkurovat kouskům, které vyváděla Kiki z Montparnassu.
Ačkoli ze zmíněného plyne, že nejde o takovou jízdu, jakou byla Kiki, Josephine jí v mnohém konkuruje a její příběh není o nic slabší.
Autoři jej opět nacpali zábavou (mezi mé oblíbené vtípky patří moment, kdy v pokročilejším věku usíná na zkoušce svého ansámblu) a vyprávějí jej s lehkostí, s níž stránky plynou tak rychle, že si ani nevšimnete, že polovinu jste přesáhli již dávno.
Velice šikovnou ruku mají též při výběru událostí z Josephinina života. Čtenář nenabývá dojmu, že mu Bocquet musí nutně podstrčit vše, co o Josephine nalezl, ale servíruje mu pouze ty důležité střípky, občas ostrouhané na pouhé dvě stránky, případně něco nenásilně zmíní v Josephininých rozhovorech s přáteli.
Paní Mistinguett mi bohužel vždycky otevírá oblečená
Catel Mullerová exceluje opět na výbornou. Přehlednost a živost jí nedělají sebemenší potíže, nadto zvládá prvotřídně portrétovat skutečné osoby. Hemingwaye, Mana Raye, Cocteaua, Castra nebo de Gaulla poznáte hned na prvním obrázku s železnou jistotou.
Speciální pochvalu si zaslouží doplňkový materiál v podobě chronologie a medailonků vystupujících osobností. Ty čítají tentokrát téměř sto stran, a přesto se čtou jedním dechem a vypichují navíc právě momenty daných osob spojené s Josephine. Parádní. Být ještě ozdrojované, nebál bych se tento komiks považovat za vědeckou práci.
Komiks Josephine Bakerová připomíná život a myšlenky jedné z největších ženských osobností první dvacátého století, který s sebou nese krásné myšlenky stran společenské angažovanosti a kulturní otevřenosti, jehož publikace jako by se nehodila do žádné doby než právě do dnešních dnů. Přestože se netočí jako cirkulárka zvaná Kiki, může na mnoha místech tnout do živého.
Originální název: Josephine Baker
Český název: Josephine Bakerová
Scénář: José Luis-Bocquet
Kresba: Catel Mullerová
Překlad: Markéta Krušinová
Počet stran: 568
Vazba: Pevná vazba
Vydal: Argo, Praha 2018
Doporučená cena: 498 Kč
