Listopadu 2018, necelý rok zpět, jsme se vrátili k Punisherově řadě pod hlavičkou drsnější odnože Marvelu MAX. Kromě návratu hlavní postavy došlo ještě k jednomu návratu – Steve Dillon na postu kreslíře, stejně jako patnáct let zpátky u minisérie Vítej zpět, Franku. Jen na postu scenáristy Ennise vystřídal Jason Aaron.
Na postu hlavního záporáka pak oproti první knize vystřídal Kingpina ostrostřelec Bullseye. Asi není těžké odhadnout, na koho tenhle nájemný zabiják dostal kontrakt. A prý nikdy nemine. Prý splní každou zakázku. New York čeká krveprolití. Bullseye se snaží proniknout do mysli ne Punishera, ale Franka Castlea. A to, co tam najde, se nebude líbit ani jednomu.
Jason Aaron
To, že se tenhle komiksový scenárista narodil v Alabamě, můžeme cítit v jeho komiksech dost znatelně. Poté, co mu jeho bratranec Gustav Hasford vysvětlil, jak psát (napsal předlohu Olověné vesty), zúročil americký jih a katolickou výchovu v komiksech jako Southern Bastards nebo Muži hněvu. A v podobném drsném stylu tvoří vše od Skalpů přes Punishera až po Wolverina.
Jasonu Aaronovi se povedlo v první knize něco překvapivého. Překvapivého, ale pěkného. Dovedl zachovat brakovitost a telenovelovitost Punishera, ale přesto za příběh o Punisherovi skryl popis toho, jak se šplhá po kriminálnickém žebříčku na samotný trůn. Popis vzestupu kdysi bezvýznamného zlodějíčka Wilsona Fiska neboli Kingpina.
Tentokrát ale už Aaron nepřekvapuje ničím. Bullseye dostane zakázku. Snaží se zjistit, co z Punishera dělá Punishera, aby ho mohl co nejsnáze sejmout. Punisher chce sejmout jeho, Fiska a každého kolem. Bullseye možná nechce, ale zabíjí všechny kolem. Teče krev. Nadává se. Hláškuje se. Finální bitka. Konec.
Jakkoli sliboval Kingpin mnoho, Bullseye taková očekávání nenaplňuje. Temná atmosféra Ennisova Punishera MAX mizí v nenávratnu a v rukou Aaronových se z něj stává opět jen stroj na zabíjení. Ordinace v krvavé zahradě. Telenovela. Jen namísto milostných hádek tu jsou uřezané části těla.
Bohužel se zdá, že se z Punishera už nadobro stal nekonečný seriál. Nejdelší čínská nudle na světě. Kuchařka na univerzální hnědou omáčku, kde cokoli změníte, dostanete stejnou kejdu.
Číst nového Punishera je jako vybírat si večeři v restauraci, kde mají na menu jen jedno jídlo.
Jsi to nejkrásnější, co jsem kdy viděl, Franku Castle
Ale víte, co se říká. Člověk jí očima. No, v takovém hampejzu ale asi většinou neočekáváte, že by jídlo vypadalo kdovíjak. Tam ho totiž kreslí Steve Dillon. I kdyby měli v nabídce padesát různých pochutin, všechny vypadají stejně. Dillon umí kreslit tři obličeje. A cpe je všude.
Když se ukázal kdysi s prvními díly, působil svěže. Než jsme zjistili, že se ani po dvaceti letech nikam neposune a že bohužel předvedl vše, co umí. Což bylo jen být svěží. V rámci svých mantinelů. Ach jo.
Punisher MAX: Bullseye není než zklamání. Jako by řada MAX Aaronovi diktovala, že má komiks jen naplnit zbytečnou a nudnou brutalitou (přitom zobrazení pohlavních orgánů musí zůstat skryto; zajímavé) a kašlat na atmosféru. Výběr Stevea Dillona pak fádnost jen korunuje. Přesto mám Punishera stále rád. Ambivalence nejhoršího zrna. Nezbývá než doufat, že konec slibující nutnost změny základního schématu, jej skutečně změní. Prosím.
Originální název: Punisher MAX #2: Bullseye
Český název: Punisher MAX #2: Bullseye
Scénář: Jason Aaron
Kresba: Steve Dillon
Překlad: Richard Podaný
Počet stran: 144
Vazba: Brožovaná
Vydal: BB/art, Praha 2019
Doporučená cena: 399 Kč
